.png)
Norsko 2008 – zápisník Petra Wagnera
Zmatečný podzim roku 2008 pokračuje po Brazílii Norskem. Stará partička vyráží na sever. Plány sou lezecké, rybářské a potápěčské. Letíme trochu podivně přes Kodaň a Oslo do Moelde, většinu času prospím. Aktivní slečna na pozemní kontrole v Ruzyni způsobila, že moje zavazadla se zaplacenou nadváhou jsou v Praze a dost složitě vyhledáváme kde a jak k nim přijít. Samozřejmě jsou to ta bez kterých potápět nejde a tak sem trochu v deprézi…
Olav a Solveig na rozdíl od našeho skvělého letiště skvělí jsou, v noci na nás čekají odvezou domů a starají se jak u babičky.
Bydlíme asi 200 metrů od potápěčské báze v typickém místním domečku. Celý ze dřeva, kamna na březové dřevo, nábytek jenom z odkůrovaného dřeva vážící snad dvě tuny. Ten opravdu nepřevrhneš i nalitý jak brok. Deska asi pět centimetrů a ostatní také. Okolí rovnou vřesoviště, žádné betonové dvorky jenom nejkrásnější norská žula. Okolo fjordy, otevřené moře hory, sníh, rackové, ryby, tuleni a slunce a asi šírání…..
Trochu jezdíme po moři a rybách pro kluky dost neuvěřitelný zážitek. Za půl hodiny cca 7 kg ryb což po vykuchání a filetování je tak akorát na 8 lidí k večeři.
Trochu jsme zkompletovali vercajk, zejtra pudem na první ponory kvůli vyvážení a tak. Kluci jsou tu vůbec poprvé a já poprvé letadlem takže s jinou výstrojí uvidíme. Večer dorazil klíčový kufr. Samozřejmě problém byl v argonové flašce. Ta ………/slečna/ na Ruzyni místo aby mne nechala projít bezpečnostní kontrolou, tak to poslala normálně. Zavazadláci na RTG samozřejmě viděli bombu a nechali to v Praze. Jo i blbost je dar boží, ale neměla by se zneužívat.
Bydlíme asi 200 metrů od potápěčské báze v typickém místním domečku. Celý ze dřeva, kamna na březové dřevo, nábytek jenom z odkůrovaného dřeva vážící snad dvě tuny. Ten opravdu nepřevrhneš i nalitý jak brok. Deska asi pět centimetrů a ostatní také. Okolí rovnou vřesoviště, žádné betonové dvorky jenom nejkrásnější norská žula. Okolo fjordy, otevřené moře hory, sníh, rackové, ryby, tuleni a slunce a asi šírání…..
Trochu jezdíme po moři a rybách pro kluky dost neuvěřitelný zážitek. Za půl hodiny cca 7 kg ryb což po vykuchání a filetování je tak akorát na 8 lidí k večeři.
Trochu jsme zkompletovali vercajk, zejtra pudem na první ponory kvůli vyvážení a tak. Kluci jsou tu vůbec poprvé a já poprvé letadlem takže s jinou výstrojí uvidíme. Večer dorazil klíčový kufr. Samozřejmě problém byl v argonové flašce. Ta ………/slečna/ na Ruzyni místo aby mne nechala projít bezpečnostní kontrolou, tak to poslala normálně. Zavazadláci na RTG samozřejmě viděli bombu a nechali to v Praze. Jo i blbost je dar boží, ale neměla by se zneužívat.
Ta síla přírody je tu úplně ohromující a nabíjející. Žula, moře, slunce, hory, sníh. Čas neexistuje, nebo možná někde hodně daleko. Daleko od našich životů a povinností. Tady je země snů a splněných přání. Tuleni to balí do jižní Afriky, velryby také a tak zůstáváme jen my a lední medvědi. Zůstávám jen já se svými asi vyhranými bitvami.
Nakonec se rozhodlo že dnes se vaří bramboráky a ryby necháme na zítra. Mně to je v celku jedno. To co kluci snědí za den, bych já měl na půl roku… No když si ty brambory oloupaj a nastrouhaj – strouhátko sem jim sehnal, tak s pánem bohem. Plánujou 120 bramboráků….. nechápu.
Nakonec se rozhodlo že dnes se vaří bramboráky a ryby necháme na zítra. Mně to je v celku jedno. To co kluci snědí za den, bych já měl na půl roku… No když si ty brambory oloupaj a nastrouhaj – strouhátko sem jim sehnal, tak s pánem bohem. Plánujou 120 bramboráků….. nechápu.
To je trochu problém s tím domlouváním, jedinej kdo mluví anglicky sem já a to není moc dobře. Léta do nich vandruju ať se učí angličtinu a španělštinu a výsledek nula nula prd. Moc mi to zase nevadí, ale kdyby se stalo něco mně tak moc nevím….Sedím na břehu moře a píšu, koukám na moře a západ slunce. Až bude slunce nad horama zkusím ten západ vyfotit. Je to tak krásný, že se to zdá jako kýč, ale je to navostro a bez makeupu.
Ve vodě bylo fajn. Viditelnost je extremní, odhadoval jsem to na 30 až 40 metrů, spousta ryb platejsi, hvězdice a obrovští krabi. Opravdu tělo kolem 30 centimetrů. Mušle všeho druhu a to jsme vlastně byli jenom pod molem na bázi. Docela se těším na další ponory. Kluci asi půjdou ještě jednou dneska, trochu měnili konfiguraci. Já asi do vody nepůjdu, spíš do postele.
Večer s čerstvýma rybičkami. I sem si dal, zejména jedna z nich byla výborná. Holky to udělaly jen tak na soli s kmínem a opravdu sem si dlouho tak nepochutnal. Jak to sníš hned z toho moře, tak je to úžasný. Ryby vlastně mají nejlepší poměr mezi dodávkou energie a bílkovin. Nejdietnější maso jaké existuje. Já sem zatopil v kamnech zase březovým dřívím a užíváme těžce pohodu. Připadám si tu jak na dovolený…. Dělám si zábavu a všechno ostatní někdo opečuje. Havaj v Norsku….
Večer s čerstvýma rybičkami. I sem si dal, zejména jedna z nich byla výborná. Holky to udělaly jen tak na soli s kmínem a opravdu sem si dlouho tak nepochutnal. Jak to sníš hned z toho moře, tak je to úžasný. Ryby vlastně mají nejlepší poměr mezi dodávkou energie a bílkovin. Nejdietnější maso jaké existuje. Já sem zatopil v kamnech zase březovým dřívím a užíváme těžce pohodu. Připadám si tu jak na dovolený…. Dělám si zábavu a všechno ostatní někdo opečuje. Havaj v Norsku….
Je tu takovej zvláštní vzduch, v podstatě jsme na ostrově. Z jedné strany je otevřené moře, z druhé fjordy a nedaleko hory. Asi ráj pro alergiky a kandidáty chocholouška… tady musí bejt v pohodě každej. Já to trochu modifikuju emailovým kontaktem s prací, ale nic co by nemohlo počkat se neděje. Všichni jsme trochu unavení z potápění, tepla a dobrého jídla. Asi pudem spát brzo. Kris s Petrem listujou místní deník, jezdí sem lidi odevšad. Moc tomu nerozumí, ten jazyk je fakt problém. I když sem mámu proklínal, tak dneska jí za to sem vděčném, že mně k těm jazykům tlačila je to pro nás opravdu nezbytnost. Dnešek se zrovna mně vyvedl tak nějak. Ráno mně začal zlobit inflátor, takže sem nepotápěl a spravoval. To se mi v celku povedlo, teď se tváří že je ready na ponory, tak uvidíme. Jelo se do úžiny fjordu, takže velkej proud, spousta ryb, mořští orli, mořské vydry. Kluci jeli teď na ryby, už jich máme plnou lednici tak se vymýšlejí marinády, aby se to nezkazilo. Večer přijde jeden z nejlepších skandinávských podvodních fotografů. Bude nějaké promítání a potom krevety a víno. Kluci mají hlavní problém s tím, jak vydrží bez jídla do devíti večer. Jasně že nevydrží a něco malého /ala bejka/ zdlábnou. Jak to ty chlapi dělaj? Já si dám dvě lžíce polívky a jedno volský voko a sem přejeděnej celej den.
Začal foukat jihozápadní vítr. To má dva důsledky jednak se citelně oteplilo, ale taky přijdou velký vlny na moři. Zítra bude prakticky vyloučené vyject s lodí na moře. Když koukám na tu vodu vlny a vítr, opravdu smekám před těmi dávnými vikingy kteří byli ochotni vyject na moře a doject až do ameriky bez GPS, bez motoru, prostě jenom to zkusit. To muselo být srdce…. Něco jako kníže Rohan.
Začal foukat jihozápadní vítr. To má dva důsledky jednak se citelně oteplilo, ale taky přijdou velký vlny na moři. Zítra bude prakticky vyloučené vyject s lodí na moře. Když koukám na tu vodu vlny a vítr, opravdu smekám před těmi dávnými vikingy kteří byli ochotni vyject na moře a doject až do ameriky bez GPS, bez motoru, prostě jenom to zkusit. To muselo být srdce…. Něco jako kníže Rohan.
Zdejší volavky, rackové a kormoráni jsou opravdu neuvěřitelní. I život pod vodou. Metrový medůzy se sedmimetrovýma chapadlama a mezi nim saprofytické rybičky, které je zbavují parazitů a nestráveného botelu. Příroda je úžasná. I když mám občas pocit, že my jsme se jí nepovedli, stejně jsem si jist, že si nás nějak pojistila pro případ že bychom začli moc zlobit. Dneska nepotápíme. Asi pojedem na výlet do hor. Sbírat houby… Krásně svítí slunce ale vítr je že máš problém udržet se na nohou. Asi nás odvezou na dvakrát autem. Všichni se dožadují výletu, tak to du vytelefonovat.
Nakonec jsme jeli na nejdelší písčitou pláž Norska.
Strašně fouká a tak to bylo takový horský navíc někdo šel sbírat houby, někdo na maják, já se spíš držel kolem kamenů a moře. Běhat po silnici a v příkopech lovit pár hub, mně fakt baví míň, než koukat na moře a kameny. Trochu byly nervy s odjezdem protože domluvených půl třetí se u různých lidí dost lišilo. Nakonec to nějak dopadlo pořád se vaří a jí …… No já už jím taky o dost víc, ale v zásadě asi za celej zájezd nesním to co kluci na posezení… No taky sou větší. Teda myslím do šířky ne na výšku.
Nakonec jsme jeli na nejdelší písčitou pláž Norska.
Strašně fouká a tak to bylo takový horský navíc někdo šel sbírat houby, někdo na maják, já se spíš držel kolem kamenů a moře. Běhat po silnici a v příkopech lovit pár hub, mně fakt baví míň, než koukat na moře a kameny. Trochu byly nervy s odjezdem protože domluvených půl třetí se u různých lidí dost lišilo. Nakonec to nějak dopadlo pořád se vaří a jí …… No já už jím taky o dost víc, ale v zásadě asi za celej zájezd nesním to co kluci na posezení… No taky sou větší. Teda myslím do šířky ne na výšku.
Večer sme byli na promítání. Promítali se fotky odsud i z blízkého okolí z podvody. Potom spousta krevet udělaných po místním způsobu. Když říkám spousta, myslím asi dětskou vaničku… No já snědl asi tři a vypil skleničku vína. Ostatní se trochu prdli, ne všichni byli příjemní ale nakonec sme to zaspali a je klid.
Trochu mně zlobily deko programy na Vistách, nakonec sem to po včerejší dost depce dneska ráno všechno rozchodil, takže trochu úleva.
Počasí je pořád dost větrný a periodicky leje jako blázen. No kluci do vody chtěj, tak na ponor pudem.
Miloš si „čte“ rozuměj spí, ostatní tak napůl, někdo spí, někdo vaří a jí. Já trochu píšu, trochu čtu a trochu přemýšlím tak trochu o všem. O práci o nás o pacientech a potápění o moři, hvězdách.
Počasí je pořád dost větrný a periodicky leje jako blázen. No kluci do vody chtěj, tak na ponor pudem.
Miloš si „čte“ rozuměj spí, ostatní tak napůl, někdo spí, někdo vaří a jí. Já trochu píšu, trochu čtu a trochu přemýšlím tak trochu o všem. O práci o nás o pacientech a potápění o moři, hvězdách.
Zkusím zase něco sníst z rybiček k snídani. Opravdu cokoliv z nich chutná úplně jinak i pomazánky z ryb i marinovaný, jsou neuvěřitelně lehoučký. Jak si to tak udělám do kysela, tak i to sním. Většinou to okyselím lákem z jalapeňos - hodně soli a sním i čtvrtku krajíce chleba. No možná půlku.
Byli jsme na ponoru, kluci šli zvlášť. Asi hodinovej ponor. Po dešti hodně zkalený. Tj. asi na deset metrů vidět…. Spousta medůz, krabů, ryby asi počasí vyhnalo na volný moře, bylo jich jen pár. Tak jsem si nechal kus podvobleku na břehu a po tý hodině mi bylo docela zima. Počasí je tak na to potápění. Pod vodou je krásně a klid. Nad vodou vichr déšť, ale opravdu průtrže, občas i sněhová vločka.
Dal sem trochu grogu, zahřál mně po těle, alespoň kluci dílem spí a dílem koukaj na DVD filmy, který bych opravdu nezhlédnul ani náhodou, ale znáš to „Cum gusto nihil disputatio“ . To platí o jídle, holkách, knížkách, filmech, hudbě a asi i žití. Každej z nás jsme úplně jinej, ale přesto máme něco, co nás spojuje a co si máme říct. Hodně se lišíme v názorech třeba na politiku, kluci většinově mají „jakoby“ ODS názory, ale strašně málo informací. Pohybují se na povrchu věcí a ve svém světě jsou spokojení. To mi nikdy nešlo. Pamatuju si, jak mi kdysi psycholog u kterého sem prodělával psychoterapeutický výcvik /kvůli pacientům/ říkal „mozek je Tvoje největší zbraň proti světu ale nezapomeň, že to největší zbraň světa proti Tobě“. Často si hodně moc uvědomuji, jak velká je to pravda…. Proč se tak věci stávají, proč bloudíme cestami které nejsou naše a po těch vlastních se bráníme jít? Bojíme se sebe? Svých toužení i doufání? Svých snů? Nebo snad jejich realizace? Našeho naplnění? Jeden můj kamarád říkal několik věcí a jedna z nich byla že to nejhorší co může potkat člověka je splnění všech snů. Pak už není proč žít. Máš žít tak aby Ti nějaký sen zbyl. Byl horolezec a potápěč jako já. Jeho sen byl být starý horolezec a starý potápěč. Nesplnil se mu. V 49 ti umřel na rakovinu…
Byli jsme na ponoru, kluci šli zvlášť. Asi hodinovej ponor. Po dešti hodně zkalený. Tj. asi na deset metrů vidět…. Spousta medůz, krabů, ryby asi počasí vyhnalo na volný moře, bylo jich jen pár. Tak jsem si nechal kus podvobleku na břehu a po tý hodině mi bylo docela zima. Počasí je tak na to potápění. Pod vodou je krásně a klid. Nad vodou vichr déšť, ale opravdu průtrže, občas i sněhová vločka.
Dal sem trochu grogu, zahřál mně po těle, alespoň kluci dílem spí a dílem koukaj na DVD filmy, který bych opravdu nezhlédnul ani náhodou, ale znáš to „Cum gusto nihil disputatio“ . To platí o jídle, holkách, knížkách, filmech, hudbě a asi i žití. Každej z nás jsme úplně jinej, ale přesto máme něco, co nás spojuje a co si máme říct. Hodně se lišíme v názorech třeba na politiku, kluci většinově mají „jakoby“ ODS názory, ale strašně málo informací. Pohybují se na povrchu věcí a ve svém světě jsou spokojení. To mi nikdy nešlo. Pamatuju si, jak mi kdysi psycholog u kterého sem prodělával psychoterapeutický výcvik /kvůli pacientům/ říkal „mozek je Tvoje největší zbraň proti světu ale nezapomeň, že to největší zbraň světa proti Tobě“. Často si hodně moc uvědomuji, jak velká je to pravda…. Proč se tak věci stávají, proč bloudíme cestami které nejsou naše a po těch vlastních se bráníme jít? Bojíme se sebe? Svých toužení i doufání? Svých snů? Nebo snad jejich realizace? Našeho naplnění? Jeden můj kamarád říkal několik věcí a jedna z nich byla že to nejhorší co může potkat člověka je splnění všech snů. Pak už není proč žít. Máš žít tak aby Ti nějaký sen zbyl. Byl horolezec a potápěč jako já. Jeho sen byl být starý horolezec a starý potápěč. Nesplnil se mu. V 49 ti umřel na rakovinu…Vítr buší na stěny domečku a moře na žulové stěny Norska. Mořští orli s nimi bojují. Živly zvládají po svém. Je to jejich svět a oni si berou jenom to co jim náleží. Ne jako my. Co neumíme přestat včas, co neumíme porozumět pohádce o rybářově ženě. Snad jednou skončíme v lahvi od octa, pro Zemi to bude ta lepší varianta. Tady si to hodně moc uvědomuju a vnímám. Ta síla přírody je hodně moc cítit ze všeho. Z kamenů hor moře i větru. Je to země Vikingů a já jsem Viking. I když teď trochu haprus…
Tak se šlo na noční ponor. Moc se to nepovedlo. Kluci šli ve třech, dva si zaplavili sucháč, takže hodina příprav a 15 minut ponor. Já sem tak dělal asistenci a vyvěsil jim světlo, aby se orientovali kvůli návratu. Trochu mi začínají lízt na nervy ty večery tady. Všichni čučej na nějakej debilní film s Gerem. To je můj hlavní oblíbenec, nicméně sem v těžké menšině. No pudu si číst a bude dobře. Asi pomalu začíná ponorka. No jsme tu vlastně tejden a eště 4 dny nám zbývají. Snad to nedopadne nějak hloupě. I když co je vlastně hloupě a co správně. Co bílé a co černé. Denně to všichni řešíme. A vyřešíme nebo nevyřešíme a je to popravdě nutné řešit. Asi ne. Žít a nechat žít. Jít a nechat jít. Žít a nechat umřít. Umřít a nechat žít.
V půl dvanáctý deme na ponor. Je trochu vítr takže vraky jsou death tak nějaký ponory ve fjordech a pak se uvidí. Snad se vítr uklidní a šli bysme na vraky zejtra. Uvidíme. Zejtra je poslední potápění pak budeme muset sušit a středa jenom výlet do Kristiansundu.
Tak jsme byly na moři a potápět prší jako o závod. Všichni zmrzlí jak preclíci no docela „horský“. Miloš urval manžetu u sucháče takže budem spravovat. Teď dem do domečku na grog a asi kluci „čtení“.
V půl dvanáctý deme na ponor. Je trochu vítr takže vraky jsou death tak nějaký ponory ve fjordech a pak se uvidí. Snad se vítr uklidní a šli bysme na vraky zejtra. Uvidíme. Zejtra je poslední potápění pak budeme muset sušit a středa jenom výlet do Kristiansundu.
Tak jsme byly na moři a potápět prší jako o závod. Všichni zmrzlí jak preclíci no docela „horský“. Miloš urval manžetu u sucháče takže budem spravovat. Teď dem do domečku na grog a asi kluci „čtení“.
Je divná noc všichni spí a já koukám na Comeback s Kryštofem, teda Krajčem. Je mi nějak smutno. Vyjasnilo se, je vidět měsíc a fouká hodně vítr. Sem nějak hodně sám a trochu na rozcestí. Moc se mi nechce domů do tý každodennosti . Nevím jak všechno bude a to asi nikdo z nás, pod vodou je klid a pohoda. Zejtra pudu na hlubokej vrak. Tam je svět co nebolí nepláče a nemydlí schody. Proč se vynořovat, proč jít cestou která není naše. Když jsem byl mladý říkal sem že život je moc krátký na to, nedělat věci co chceme dneska. Říkám že život je moc krátký na to dělat věci co nechceme. Měsíc svítí, vítr fouká, vlny naráží na žulu ostrovů, na žulu našich srdcí na žulu naší lhostejnosti na žulu naší odpovědnosti na nás. Kdo a jak se s tím vyrovná, kdo a jak se s tím chce vyrovnat, kdy a jak o tom vůbec uvažuje. Jsme. Někde mezi zrozením a smrtí. Mezi peklem a nebem. Mezi tím co sami sobě dovolíme a zákazy které nám někdo možná napsal a možná jsme si je vymysleli sami. Proč a k jakému účelu? Zničit si osobnost individualitu život? Proč a kam jdem? Věčná otázka bytí věčná nezodpověditelná otázka. Odpovědět na ní lze jenom životem prožitím. A to děláme každou vteřinu a nikdo z nás neví co bude druhou vteřinu.
V Norsku je alkohol dost velkej problém. Alkohol volně v prodeji není a nejbližší obchod kde by se dal koupit je 30 km. Sou dvě v noci a já po Jahodový proklamaci mám asi depku a tak kňučím. Venku je skoro denní světlo. Měsíc se odráží na mořský hladině a nasvicuje celé okolí. Zkusím to vyfotit a poslat. Asi z toho nic nebude ale zkusím to. Majáky svítí do noci a vedou ty jež se nechají vést. Kdo vede nás kdo vede mne světem plným útesů a zákoutí kdo vede nás? Poslouchám Blackmoora do sluchátek, nikoho neruším snad jedině světlem. Je mi nějak teskno smutno a takový ty všechny věci. Chybí mi lidská bytost která by věděla cítila… Měsíc se ubírá svojí cestou tak jako my, tak jako Vojta před třemi lety. Všichni spí, nikoho to nezajímá a proč by taky mělo. Tak žijeme, takový chceme svět, takoví chceme být.
Měsíc si svítí na svoje moře, mozek nejde vypnout ani rumem, vítr dál buší na stěny domečku a moře na žulové útesy. Mnoho toho buší i do nás, koho to zajímá a kdo nám pomůže snad Ty, snad já, snad mesíční stín, snad síla moře snad. Asi spíš nikdo. Kdo z nás vidí tu tenkou linku mezi dobrem a zlem pokud vůbec existuje slepí jako Ti, co si příliš věří, my jdeme dál jako slepci, jdeme dál. Kam? Kdo to ví, seš to Ty nebo já?
Kluci jdou ráno na driftovej ponor. Du s nima ale ne pod vodu. Jednak o to moc nestojí a šetřím síly na odpoledne, kdy mi Olaf slíbil hlubokej vrak. Teda pokud bude počasí. Kluci tak hluboko jít nechtěj, tak se to nějak doplňuje. Oni ráno, já odpo. Snad nám to moře nezkazí. Pořád je velkej vítr takže vrak až zítra. Kluci pospávaj některý s prášky na spaní .Kluci nakonec jeli na nákupy večer snad trochu rozlůčkový. Zejtra už jenom vrak a balení. Všichni sou trochu nemocní teda mimo mě jak jinak… Vítr déšť a Norsko.
Měsíc si svítí na svoje moře, mozek nejde vypnout ani rumem, vítr dál buší na stěny domečku a moře na žulové útesy. Mnoho toho buší i do nás, koho to zajímá a kdo nám pomůže snad Ty, snad já, snad mesíční stín, snad síla moře snad. Asi spíš nikdo. Kdo z nás vidí tu tenkou linku mezi dobrem a zlem pokud vůbec existuje slepí jako Ti, co si příliš věří, my jdeme dál jako slepci, jdeme dál. Kam? Kdo to ví, seš to Ty nebo já?
Kluci jdou ráno na driftovej ponor. Du s nima ale ne pod vodu. Jednak o to moc nestojí a šetřím síly na odpoledne, kdy mi Olaf slíbil hlubokej vrak. Teda pokud bude počasí. Kluci tak hluboko jít nechtěj, tak se to nějak doplňuje. Oni ráno, já odpo. Snad nám to moře nezkazí. Pořád je velkej vítr takže vrak až zítra. Kluci pospávaj některý s prášky na spaní .Kluci nakonec jeli na nákupy večer snad trochu rozlůčkový. Zejtra už jenom vrak a balení. Všichni sou trochu nemocní teda mimo mě jak jinak… Vítr déšť a Norsko.
Byli sme večer u Olava. Vlastně náš poslední večer kdy nebudem muset myslet na letadlo, odlet a prázdnotu. Hodně se pilo kluci se ožrali do mě dost neuvěřitelných stavů, no nějak sme se dostali těch 200 metrů do baráku…
Olav hodně vyprávěl o sobě. Je mu 52, takovej sporej chlapík, hádal bych mu o deset míň. Barák základny poprvé postavili jeho předkové v sedmnáctém století. On sám potápí od roku 1974 instruktor je od roku 1979. V té době začal pracovat na rybářských lodích a později na ropných plošinách. To mu vydělalo peníze že začal vybavovat potápěčskou základnu. Tu otevřel v roce 1981 a prvních pět let střídal plošiny a potápění. Potom už se báze rozběhla na tolik, že mohl přestat s naftařem a věnovat se jenom jí. Jeho přítelkyně Solveig je o dva roky mladší. Taky bych jí to nehádal. Ta vlhkost moře prostě hubí vrásky…. Je o hlavu větší a je to kus nesmírně příjemný ženský. Vůbec tu život plyne tak nějak jinak než u nás. Jakoby se dělají jenom věci na kterejch opravdu záleží a ne blbosti. Věci bez kterých nemůžeš přežít v tédle drsné přírodě věci bez kterých nechceš žít věci co dělají radost a přinášejí štěstí. Prostě žít a ne přežívat.
Olav hodně vyprávěl o sobě. Je mu 52, takovej sporej chlapík, hádal bych mu o deset míň. Barák základny poprvé postavili jeho předkové v sedmnáctém století. On sám potápí od roku 1974 instruktor je od roku 1979. V té době začal pracovat na rybářských lodích a později na ropných plošinách. To mu vydělalo peníze že začal vybavovat potápěčskou základnu. Tu otevřel v roce 1981 a prvních pět let střídal plošiny a potápění. Potom už se báze rozběhla na tolik, že mohl přestat s naftařem a věnovat se jenom jí. Jeho přítelkyně Solveig je o dva roky mladší. Taky bych jí to nehádal. Ta vlhkost moře prostě hubí vrásky…. Je o hlavu větší a je to kus nesmírně příjemný ženský. Vůbec tu život plyne tak nějak jinak než u nás. Jakoby se dělají jenom věci na kterejch opravdu záleží a ne blbosti. Věci bez kterých nemůžeš přežít v tédle drsné přírodě věci bez kterých nechceš žít věci co dělají radost a přinášejí štěstí. Prostě žít a ne přežívat.
Počasí se úplně otočilo přestalo foukat /teda skoro/ měsíc svítí a je hodně jasno. Já zapíjím bráchu. Jemu to už nepomůže ale mně ano. Ostatně umřít ve spaní je asi dobře. I když „smrt je zlo, vždyť tak bozi pravili, vždyť i kdyby byla krásná, též bychom zmírali“.Kluci jeli potápět já ne, zlobí mně jeden z prvních stupňů na automatikách a servisní sadu mi bohužel ukradli i s autem. Takže jenom výlet do rybářskýho městečka. Trochu mně to sere. Vrak až popo. Odpo výlet lodí do tradičního rybářského městečka. Poseděli jsme, dali si tradiční Norský jídlo, zní to Bakalou, slovo pochází ovšem ze španělštiny. Něco jako ryby, rajčata, cibule a brambory na guláš. Moc dobrý a snědl sem celou půlku porce. Počasí bylo absolutně nádherný a teplo, i když na lodi vítr. Jezdí rychle a tak to fouká.
Všechno jsme nějak poplatili a asi se i vešli do očekávané ceny. Někdo rozčarován někdo nadšen někdo v klidu.
Všechno jsme nějak poplatili a asi se i vešli do očekávané ceny. Někdo rozčarován někdo nadšen někdo v klidu.
Je hodně brzký ráno. Nějak se pokoušíme přimět své tělesné schránky k funkci. Po pravdě to jde ztuha. Tak pakuju věci, kamínky a mušličky. Venku pálí měsíc, studený norský moře, někde asi už chystají letadlo pro cestu do věčných starostí a nedostatku času.
Zmatek balení a nedostatku místa, zmatek návratů a loučení. Se seveřany severskou přírodou a kousky našeho já které možná ulpěly na vichry ohlazené žule. Loučíme se umírám trošku letíme vstříc průserům a osudům.
Je tma měsíc svítí moře zpívá svou bouřlivě smutnou píseň a my vyrážíme do temnoty našich osudů snů i povinností. Vyrážíme přes Bergen a Kodaň do Prahy. Je to sice totální blbost tady nezůstat ale….
Zmatek balení a nedostatku místa, zmatek návratů a loučení. Se seveřany severskou přírodou a kousky našeho já které možná ulpěly na vichry ohlazené žule. Loučíme se umírám trošku letíme vstříc průserům a osudům.
Je tma měsíc svítí moře zpívá svou bouřlivě smutnou píseň a my vyrážíme do temnoty našich osudů snů i povinností. Vyrážíme přes Bergen a Kodaň do Prahy. Je to sice totální blbost tady nezůstat ale….
Pro www.divestar.eu
Petr Wagner 10/2008
Petr Wagner 10/2008
.jpg){kind=spacer}
