Blízká setkání třetího druhu
Text a foto: Pavel Karásek
Při výjezdu z delty na otevřenou vodu se před námi rozprostřela nekonečná dálka atlantického oceánu. Klidná hladina jako na rybníku a totální bezvětří nám slibuje krásnou viditelnost. Jedeme ve trojko. Paul, Rob – který se chce jen tak ponořit - a já. Dva spřažené motory Yamaha si spokojeně vrní a naše loď se řítí k již známé lokalitě. Hloubka 20m, potopený vrak lodi z devadesátých let a „bezproudová“ zóna bude ideální pro kondiční snor mého kamaráda.
Beru s sebou foťák a za chvíli skáčeme do vody, padáme k vraku a Paul dělá všechny cviky na kterých jsme se domluvili. Vyvažuje se, drží celkem dobrý trim, plave bez problémů a dokonce zkouší i žabí kop, který ode mne okoukal. Trénujeme dýchání z jedné automatiky, vylití masky a… najednou jsem něco zahlédnul za Paulem. Byl to velký rejnok. Jen tak proplul kolem a tak jsem Paula na zvíře upozornil. Ukazuju směrem k rejnokovi a Paul se otáčí. Pokyvuje hlavou a mi se v hlavě promítá zpráva v televizi o smrti krotitele krokodýlů Steva Irwina… Najednou se dívám a rejnok se otáčí a plave přímo k nám. Hmmm, zůstat v klidu, však on se nás bojí…uklidňuju se. Bylo to mé první setkání s tímto zajímavým zvířetem. Za chvíli se mám stát svědkem něčeho, co bych nikdy nečekal….


Rejnok zpomaluje a já se ani nehýbám. Doplave ke mně a jemně do mě strčí „čumákem“. Sbírám odvahu a dotýkám se jeho křídla. K mému údivu neutíká, ale ještě více se o mě otírá. Dovoluju si více a drbu ho na zádech.


Nikdy jsem rejnoka neviděl tak zblízka a tak se toho nemůžu nabažit. Prohlížím si jeho tělo, dotýkám se jeho křídel a Nakonec se odněkud objevil Rob s menší rybou co ulovil harpunou. Nabídnul ji rejnokovi a ten se do ní s chutí pustil. To byl zážitek… viděli jste někdy rejnoka, jak baští rybu?















.jpg)




















