Hélium – centrální dogma prolomeno?
MUDr. P. Wagner  

Na úvod snad malá rekapitulace:

Experimentální práce v oblasti dekomprese byly v minulém století prováděny na zvířatech i lidech. Byla získána velká množství dat, která byla využita k tvorbě nejrůznějších dekompresních modelů a na jejich základě dekompresních algoritmů. Co není ale široce známé je to, že většina těchto experimentálních prací byla vykonána s použitím vzduchu jako dýchacího plynu. Jenom na základě fyzikálně chemických rozdílů /hustota, difusibilita/ byly získané výsledky bez dalšího ověřování použity i pro jiné dýchací plyny, zejména helium.
Zcela bez zájmu o tyto problémy začali dva intenzisvisté z Austrálie: Dr. Doolette a Dr. Mitchell pracovat na snaze nejprve vysvětlit a poté léčit problémy s vnitřním uchem, vzniklé po některých velmi hlubokých ponorech.

 Související článek: Protisměrná difuze

Nálezy ukazovaly na DCS vnitřního ucha. Doktor Doolette byl přesvědčen, že za problémy jsou efekty spojené s protisměrnou difůzí plynů. Podezřelými byly přechody z plynů s obsahem helia na plyny s vyšším obsahem dusíku.
 

Například při známé nehodě Dona Shirleyho přechodem Tx diluentu na Air diluent. Jeho práce ve spolupráci s  Dr. Mitchellem ovšem vedla k rozporuplným výsledkům. Použitá „Buehlma - n ovská“ teorie nestačila k objasnění zkoumaných kasuistik. Bylo rozhodnuto o provedení poměrně rozsáhlé experimentální studie. V tomto případě se nepotápěli kozy známé z dob profesora Haldana, ale morčata.

Bylo shromážděno a vyhodnocen poměrně velké množství dat získaných z „ponorů“ až do 350metrů.

Výsledky, pokud budou potvrzeny v nezávislých experimentech, by znamenaly totální převrat v našem uvažování o směsích s héliem. Experimenty ukazují, že rychlost sycení a vysycování neodpovídá fyzikálně chemickým vlastnostem helia. 
Rychlost sycení je víceméně stejná jako u dusíku. Vysycování je naopak rychlejší tak, jak odpovídá Buehlmanovské aproximaci.

 

od kyslíku k energii

 

Tento fakt mění zcela pohled na taktiku dekomprese při hlubokých ponorech.

Vysvětlení, která jsou prozatím pouze v rovině spekulací se opírají víceméně o děje, které jsem částečně popisoval v článku na divestaru  . V zásadě jde o to, že uvažované děje se odehrávají v mnoha prostorech oddělených biologickými membránami a jsou zprostředkovány krví, jejíž průtok má v čase konečnou hodnotu.

Co je rovněž potřeba připomenout jsou již v uvedeném článku zmíněné kooperativní děje a komplikovanou strukturu a funkčnost reálných biologických membrán. Ač jsme dodnes věřili, že se netýkají chování inertních plynů v biologickém organismu, dnes je zjevné, že svoje názory budeme muset revidovat.

A tak suma těchto jevů, společně s malou rozpustností helia v tuku vede k jeho nominaci na takřka ideální plyn pro hloubkové ponory. Zároveň ovšem implikují poněkud jiný přístup k volbě plynů a dekompresních směsí. Problémy se zpětnou difusí při neuvážené změně plynů během dekomprese mohou vést k invalidizujícím následkům, nejenom v oblasti vnitřního ucha.

Již ve zmíněném článku jsem psal o „spojitosti“ směsí plynů. V uváděné tabulce jsem se ovšem věnoval pouze koncentracím plynů.

Co je ovšem nesrovnatelně důležitější jsou parciální tlaky na příslušných hloubkách. Když vynecháme kyslík, jehož chování jak stran sycení, vysycování ale i narkotických účinků se zcela vymyká ostatním plynům, platí, že koncentrace i parciální tlaky inertních plynů by měly tvořit klesající funkci, byť nespojitou – ve sportovním potápění je množství reálně použitelných směsí konečné.

Do našeho uvažování o Nx směsí jako deko plynů, by se tak měla dostat otázka trioxů pro účely dekomprese a otázka jejich složení. Mark Ellyat, který byl seznámen s výsledky prací Dr. Dooletta a Mitchella poprvé aplikoval jejich poznatky při svém rekordním ponoru do 313 metrů v  Thajsku.

 

 tak to je kousek membrány

Připomínám, že dekompresní schéma vyžadovalo takřka poloviční čas, proti srovnatelným ponorům. Ponor přitom proběhl zcela bez jakýchkoliv problémů. Technických nebo dekompresních a Mark dále pokračuje v hlubokých ponorech, viz například objev vraku Victorie u Libanonských břehů.

Příklad plynů pro ponor

Hloubka
plyn
O2
pO2
He2
pHe2
N2
pN2
155
   8/70/22
8
1,3
70
11.5
22
3.63
65
 
8
0,6
70
5.25
22
1.65
65
18/60/22
18
1,3
60
4.5
22
1.65
28
 
18
0,6
60
2.28
22
0.84
28
50/40/10
50
1,9
40
1.52
10
0.38
11
 
50
1,15
40
0.84
10
0.21
11
80/20
80
1,68
20
0.42
0
0
1
80/20
80
0.88
20
0.22
0
0
vzduch
 
21
0,21
0
 0
79
 

 

 

Plánování ponorů do hloubek by tak navíc mělo obsahovat kalkulace parciálních tlaků inertních plynů. Takže nejenom END a pO2 ale také pHe a pN, zejména v místech kde je plánována výměna plynu.

Zachování klesajících parciálních tlaků pro oba inertní plyny umožní jednak vyhnout se komplikacím s dekompresí způsobených protisměrnou difusí, ale zároveň umožní zcela výrazně zkrátit dekompresní časy.

Nastolených otázek je ovšem mnohem více. Jaká je přijatelná změna parciálních tlaků jednotlivých inertních plynů při výměně dýchací směsi, jaké je místo čistého kyslíku v dekompresi, kdy a v jaké hloubce by měla být dokončována „dusíková“ dekomprese, jaké je místo dusíku v prevenci HPNS.

Snad je příští experimenty i potápěčské zkušenosti alespoň částečně zodpoví.

Práce obou australských intenzivistů tak pořádně rozčeřila hladinu našeho potápěčského rybníka a najednou věci, které jsme považovali za dogmata a věčné pravdy, jsou zpochybněny a zrelativizovány. Uvidíme co přijde dál. Doufám, že se brzo najde někdo kdo se rozhodne je aplikovat v potápěčské praxi.

Pro www.divestar.cz
MUDr. P. Wagner 11/2005

 




Reagovat Předmět: (zaslal: Macek)
Tak diky Petre. Ted kdyz si dam dohromady tydle dva clanky je mi to mnohem jasnejsi.
Reagovat Předmět: (zaslal: Macek)
Tak diky Petre. Ted kdyz si dam dohromady tydle dva clanky je mi to mnohem jasnejsi.
Reagovat Předmět: (zaslal: Vašek)
Petře počítal jsem poměry parciálů dusíku a helia v jenotlivých hloubkách.není protisměrná difůze ovlivněna i tímto poměrem.Vycházím z rozdílné rychlosti vysycování dusíku a helia.jaký je tvůj odhad v únosném rozdílu parcialních tlaků dusíku a helia při výměně plynů.Nabylo by lepší uvedené směsi navrhnout s ohledem na poměr parciálních tlaků helia a dusíku nepočítalo by se s absoulutníma hodnotama ale s poměrem,což by bylo obecnější.
Reagovat Předmět: (zaslal: petr wagner)
Vašku, většinou se předpokládá zhruba poměr 4 jako únosný. Což asi tak nějak je v uvedené tabulce z jednoho ponoru. Asi máš pravdu, že počítat s poměrem by bylo lepší což plus minus tam je. Ale druhá věc je fakt o kterym píšu totiž laicky řečeno, že helium z Tebe ven jde rychleji než dovnitř. To umožňuje výrazně krátit deko. Asi tak jak to dělá Elyat.
Reagovat Předmět: (zaslal: Vašek)
Asi to nechápu dobře ,ale poměr parciálních talků helia a dusíku by měl být přibližně stejný jako je poměr rychlosti vysycování dusíku a helia.Samozřejmě dost zjednodušeně napsáno.Jen pro ujasnění - pokud by se poměr parciálních tlaků He a N blížil k jedné,tak při výměně plynů může nastat DCS vnitřního ucha díky protisměrné difuzi. ?Ještě jsem Ti chtěl poděkovat za velice poučné články.V Česku jseš asi průkopník používání Trioxu a Helioxu na deko.
Reagovat Předmět: (zaslal: petr wagner)
Vašku, pochopil si to absolutně správně. Když se podíváš na příklad v tabulce tak plus minus dojdeš k tomu čtyřnásobku rozdílu parciálních tlaků. Díky tomu je dusíkové i heliové deko podobné. Jak to změníš musíš počítat každé zvlášť aby ses vyhnul riziku protisměrné difuse.
Reagovat Předmět: (zaslal: Vašek)
Prosím Tě Petře nezlob se,ale pročítal jsem tvoje odpovědi v předchozím článku.Tam byl jakýsi plán na ponor na kostele v Těcnicích.Ty jsi označil plán B ten kde by mohla vzniknout protisměrná difuze. Ať počítám jak počítám nějak se k tomu nemůžu dobrat.Mě vychází hůř varianta C kdy je použita směs 18/45 a potom v 21 metrech 50/50 Heliox.V případu B je směs 18/45 a deko v 21 Nitrox50 potom je to u obou stejné Heliox 80/20 v šesti.Myslíš že by bylo lepší už začít s Helioxem80/20 v 8 metrech nebo si nechat nějakou reservu na maximánlí parciál O2.Ještě jsem zapomněl u plánu B je při přechodu na 50Nitrox vyšší pN než pHe.
Reagovat Předmět: (zaslal: petr wagner)
Vašku, je to vlastně klasický případ protisměrné difuse. Ze směsi s heliem přejdeš na Nx bez helia a potom na směs s Heliem. Navíc eště v šesti metrech což je zbytečně mělko. Vcelku asi bez problémů by se pro tu variantu dala spočítat dusíková dekomprese ale s tím heliem je to opravdu úplně klasickej případ ICD jak z učebnice.
Reagovat Předmět: (zaslal: Vašek)
Jen pro ujasnění.V případu B je přechod na Nitrox 50 klasická protisměrná difůze kdy je parciální tlak dusíku vyšší než paciální tlak Helia ve směsi 18/45. Zkoušel jsi při ponorech počítat deko na Trioxu a Helioxu? Určitě se to nemůže počítat jen empiricky v poměru rychlostí sycení a vysycování k dusíku.Samozřejmě tento typ dekomprese není účelný třeba na ponoru na Slapech do hloubky 50metrů ale už asi má smysl uvažovat s tímto postupem do hloubek pod sto metrů. Nezlob se že otravuji ale toto téma mě hodně zajímá a žádný systém takto deko neřeší nebo alespoň o něm nevím. Zatím dík moc a přeji krásný zbytek večera. PS: jinak tyto informace se někde dost tvrdě platí.
Reagovat Předmět: (zaslal: petr wagner)
Vašku, jestli myslíš "on fly" počítání pod vodou tak tam spíš ne. Buď je ten ponor jednoduchý a nějaký takový jsem dělal nebo je složitější /dlouhy nebo hluboký nebo oboje/. Pokud bych to dělat musel asi bych se řídil dusíkem pokud bych měl svoje směsi. Na těch Slapech jsem kdysi sloužíval na základně na Měříně a dělal tam hodně simulačních ponorů. Ono i těch 40 metrů je hodně pokud seš tam dlouho, třeba přes noc. Když vynechám empirii tak se dá postupovat tak že si v softu "namícháš" směsi s heliem a s dusíkem dostaneš dva postupy a někde uprostřed je to OK. Psal jsem tady kdysi o hloubkovejch ponorech v několika článcích, ale fakt že Elyattův ponor ač jeden z nejhlubších byl bez problémů a takřka o několik hodin kratší určitě stojí za zkoumání a následování.











 

certifmini1



Nejčtenější články:














Potápění se vzduchem je
lidské, s trimixem
božské (motto IANTD)