Speleo na Floridě: Buford Cavern
Text a foto: P. Karásek
Buford Spring je potápěčská lokalita, která je na severní Floridě snad nejméně navštěvovaná. Jedná se o kavernu s hloubkou 52 metrů, pěknou viditelností a i život v kaverně je celkem pestře tvořen sumci, dalšími rybami a i želvy jsou zde k vidění. Proč je tedy toto místo opomíjené jeskynními potápěči? Přístup k jezírku je na zdejší poměry přinejmenším “nepohodlný”.
Náše potápění začalo příjezdem do přírodní rezervace Chatasowitzka, která je určena výhradně pro lov divoké zvěře. Lovci z celé Floridy se zde denně sjíždějí, aby ulovili nějakou tu kořist. Už u brány na nás podivně koukal vrátný, který ze začátku asi nechápal, proč jedeme lovit s těmito typy vozidel ( osobní auta), taky ho asi udivilo, že máme na sobě “civilní “oblečení. Lovecká populace se obléká výhradně do maskáčů. Po vysvětlení, že se jedeme potápět se usmál a nabídnul nám oranžovou vestu. Na co?? “Jooo, to až budete v lese, tak ať Vás tam nikdo nestřelí….” Negativní vidina potápěče ležícího v krvi pod dvacetičtyřlitrovým přístrojem nás donutila poslouchat, co se nám tento stařík snaží říct. Po upozornění, že v prostoru potápěčské locality se pohybuje skupina asi čtyř lovců, se nám jal vysvětlit, kde přesně najdem jezírko Bufordu. Nebylo snadné jej pochopit, protože věkem sešlá paměť starého pána přepínala mezi přítomností a minulostí v nechronologickém postupu. Tak jsme se dověděli, že máme jet asi dvě míle a potom on tady žije už od roku 1946, kde se nastěhoval hned po válce, zahnete do leva a v roce 1957 se zde začalo lovit. Poděkovali jsme starému pánovi a vydali se na cestu s pocitem jisté nejistoty.
 Buford - stěhování výstroje
|
 Nastrojený Mirek jun. v džungli
|
Zastavujeme vozy, které jsou teď k nepoznání zaprášené, po terénním průjezdu loveckým rájem. Snad to bude tady. Vystupujeme a všichni se vydáváme na pochod Floridskou džunglí. Mirkovi seniorovi se to viditelně nezamlouvalo a Mirek junior dostal z celé situace nutkání k vykonání potřeby. Když tuto vykonával, Mirek senior se setkal s gigantickým pavoukem, který se najednou objevil právě před jeho obličejem. Jednalo se o skutečně velkého Banana Spider pavouka, který po kousnutí nechá člověku na postiženém místě nepříjemný zánět. Naštěstí se pavoukovi Mirek s výkřikem vyhnul. Po dalším prozkoumávání pralesa, který se proměnil na bažinu jsme si ujasnili jednu věc. Nevíme, kde je to jezírko.
 |
Za zvuku blížících se výstřelů z pušky jsme se vrátili zpět k autům. Na parkovišti přibylo další auto. Byl to lovec, který nám objasnil, že hledáme na špatném místě. K Bufordu musíme ještě popojet. Pak jsme se vydali hledat jezírko pouze s Mirkem mladším. Mirek senior, ještě rozladěn ze setkání s Banana pavoukem, odmítl další exploraci bažinatého lesa. Jezírko jsme našli po asi 40 minutách chůze lesem a pak bažinou. Křišťálově čistá voda v Bufordu byla pozitivní odměnou za všechny útrapy v blátě.
Začala další etapa. Nyní musíme dopravit naše potápěčské cajky až k jezírku. Toto nám zabralo další skoro dvě hodiny a nakonec jsme se ocitli s Mirkem v jezírku se všema láhvema a fotoaparátem. Každý jsme měl třináctilitrová dvojčata na zádech ( Trimix 21/35), aluminiové osmdesátky s 50% Nitroxem a aluminiovou čtyřicítku s kyslíkem. Takto vybaveni jsme se ponořili do malého trojúhelníkového otvoru na dně jezírka.
|
|
Po proplutí tohoto vstupu se před námi otevřela obrovská kaverna. Tato místnost byla největší, co jsem kdy viděl. Skutečný gigant. Pomalu jsme sestupoval na dno kaverny. Dno jsme dosáhli asi po 3 minutách. Plaveme hlouběji, kde již nedopadá denní světlo. Celá kaverna se zúžuje a my se dostáváme na její konec. Zde prozkoumáváme vývěr a přilehlé stěny. Kaverna je tak velká, že na dně jsou vyvázány vodící linky z jednoho konce na druhý. Po dosáhnutí BT 30 minut, zahajujeme výstup. Držíme se naplánovaného postupu a při výstupu prozkoumáváme stěny gigantické kaverny.
V pravo: Pavel na dně Bufordu
|
 |
 |
Kdyby byla tato kaverna na suchu, byla by to skutečně skvělá lokalita pro horolezení. Při poslední zastávce v šesti metrech se rozhlížíme, zda neuvidíme krokodýla, na kterého nás upozorňoval starý pan vrátný. Podle jeho slov měl mít na délku snad dva a půl metru. Ten den tam však asi nebyl. Mirek mě trochu vyděsil, když si sundal masku, z které se vyvalila krev. Měl trochu problémy s dutinama, ale v tu chvíli vypadal jako oběť nezodpovědného lovce jelenů. Shodli jsme se s Mirkem, že to stálo za to. Celé ty útrapy se stěhováním potápěčské výstroje přes bažinu…
Vlevo: Pohled nahoru z Bufordu
|
Mirek to komentoval jako “skutečná jeskyňařina”, kde se pro ponor do jeskyně musí překonat překážky tohoto typu.
Já bych tento ponor ohodnotil jako exklusivní a musím napsat že v tomto případě se potápělo o to lépe, když se sejdou lidi, kterým není trocha dřiny proti srsti. Tímto jsme s Mirkem Stehno juniorem oficiálně “dobyli” Buford Spring.Z Floridy Pavel Karásek
.jpg){kind=spacer}
