Speleo potápění na Floridě, Jackson Blue
Text: P. Karásek

Podzemní voda protékající vápencovou půdou vytváří malinké štěrbinky, které se postupem času stanou chodbičkami, tvořícími rozsáhlé podzemní řečiště. Tyto chodbičky se během desítek tisíců let změnily na chodby, kterými lze i proplouvat. Tato podzemní vápencová struktura umožnila začátek nového druhu sportu – jeskynního potápění.
                                                                                     Ralph DiPanfilo 
                                                             National Speleological Society , Florida USA

13.9.2006 jsem se vydal se svým potápěčským kolegou Marcem na sever Floridy. Tentokráte jsme měli v úmyslu navštívit velice rozsáhlý systém zatopených jeskyní, pojmenovaný Jackson Blue (JB). Na tuto expedici jsme se připravovali tři dny. Podle Edda Sorensona ze základny Cave Adventurers, byla v JB extrémně dobrá viditelnost, kterou Edd odhadoval na 120 metrů. Protože JB je systém s velkými pasážemi a hlubokými propastmi, rozhodnutí bylo okamžité. Celý ponor natočíme na video. Sešli jsme se s Marcem u něj doma a plánovali jsme celé natáčení. Při běžném filmování v jeskyních jsme do té doby vždy udělali průzkumný ponor, kdy jsme si ujasnili co budeme filmovat a vybrali jsme místa, kde se budou natáčet scenérie. Potom jsme provedli druhý ponor a během tohoto jsme plavali ke konkrétním lokalitám v jeskyních, kde jsme natáčeli záběry podle již ujasněného plánu. Ponor v JB byl ale o něčem úplně jiném.

 

Při tomto ponoru se bude kamera točit v podstatě pořád. Plánujeme techniky nastavení světel při proplouvání restrikcemi a předávání kamery mezi námi dvěma během plavání.Uvažujeme o použití DPV ( Diving Propulsion Vehicle – potápěčské skůtry), ale tuto možnost zamítáme. Bylo by krásné proniknout hlouběji do systému, ale kamera upevněná na skůtru nezabere vždy to co potřebujete. Není nad držení kamery v rukou. Plánujeme ponor na přibližně hodinu, což odpovídá naší zásobě vzduchu (2x13 litrů) a taky 50W HID světla na videokameře vydrží nepřetržitě svítit asi jen 70 minut. Bereme s sebou hodně videomateriálu. Dvě videokamery s podvodními pouzdry, podvodní fotoaparát a každý z nás má dvě dvojčata na záda (2x13 litrů a 2x15 litrů), nějaké stage a kyslíkovky a náš van je plný skoro až po střechu.

Po cestě na sever se tradičně zastavujeme v Ginnie Springs, kde se ponoříme na krátký padesátiminutový snor, který nás příjemně naladí pro druhou část cesty do Marianna City. Po příjezdu na základnu Cave Adventurers, nás přivítá Tracy, Eddova žena, která nám naplnila všechny láhve požadovanými hyperoxickými směsmi. Zapůjčení motorového pontonu a nakládání vybavení je už dílem okamžiku. Jsme připraveni vyrazit.
 


Když ho pozoruji, uvažuji, jestli nemám složit světla na kameře. Restrikce vypadá útlá. Při přiblížení ale vidím, že když kameru postavím na bok, vejde se. Proplouvám restrikcí a ve světlech kamery se objevuje Marc, který čekal až proplavu. Pokračujeme dále tunelem, který se rozšiřuje do obrovské místnosti. Velikost jeskyně pohlcuje světla kamery a dává obrazu modrý nádech. Pořád však jdou vidět stěny i ve vzdálenosti asi 20 metrů. Předávám kameru Marcovi a plavu před něj. Při normálním ponoru bych nikdy nebyl schopen vidět tak velkou část jeskyně. I když výkonné primární HID světlo osvětlí část místnosti, nemůže se toto srovnat s dvěma 50W HID na kameře. Pro mě je toto něco jako nová dimenze jeskynního potápění. Taková viditelnost skloubená s výkonnými světly a bílými stěnami v jeskyni dává pocit proplouvání jiným světem. Jakoby někde na cizí planetě…

 
Pokračujeme hlouběji do systému, sestupuji do druhé propasti. Hloubka na dně je teď 32 metrů. Koukám na manometr a vidím, že se blížím k magické třetině. Ptám se Marca, jak je na to se zásobou a on mi ukazuje že je čas se vrátit. Otáčíme se a plaveme zpět. Přebírám kameru a na cestě zpátky kameruji pouze já. Při plavání jsme objevili velkou vzduchovou kapsu, které jsme si na cestě dovnitř nevšimli. Kapsa je jen asi 20 cm vysoká a my neodoláme a strčíme tam aspoň hlavy. Dekomprese u vstupu a opouštíme tento krásný přírodní útvar.
 

Při vyplavání z jeskyně ještě natáčíme nějaké záběry v řece a pomalu plaveme k  lodi. Vystupujeme na loď a povídání o zážitcích z ponoru neberou konce.

Ten den jsme se do JB snořili ještě dvakrát a oba ponory byly nádherné.
Na poslední ponor jsme si vzali stage láhve a provedli penetraci do vzdálenosti asi 2600 stop ( přibližně 1000 metrů)., kde jsme vystoupali komínem do hloubky 18 metrů a klesli zpět propastí do 28 metrů.
JB se toho dne stala mou nejoblíbenější jeskyní. 
 
Při nastartování motoru lodi jsem si vzpomněl na své poslední potápění do Twin Cave a Hole in the Wall jeskyní, které jsem si krásně užil před několika měsíci. Podle Edda je však JB mnohem jasnější a tvarově zajímavější jeskyně. Vyplouváme. Po cestě k JB Marc kompletuje svou HD kameru a já se věnuji řízení lodi.
 
Zakotvení ,nastrojení a sestupujeme do vody. Už u vstupu do jeskyně je viditelnost úžasná. Neskutečně křišťálová voda, dává pocit vznášení se v prostoru. Marc začíná filmovat. Plavu do jeskyně před Marcem a vyvazuji primární linku. Zapínám svou hidku ( High Intensity Discharge světlo – HID) a plavu do útrob vápencové jeskyně. Marc mi kamerou v podstatě osvětluje celou jeskyni a já nestačím žasnout nad velikostí podzemních prostor.
Míjíme obligátní tabuli s upozorněním a vplouváme do masivní místnosti, která končí restrikcí a tunelem klesajícím do hloubky. Před náma je první z propastí. Vyměňujeme si s Marcem pozice. Přebírám jeho kameru a začínám filmovat Marcův sestup do propasti. I na monitoru kamery je vidět krása tohoto přírodního útvaru. Marc klesá dolů do propasti a já ho následuji. Kouknu na hloubkoměr, ukazuje 26 metrů. Už vidím dno propasti. Dofukuji křídlo a sucháč. Zpomaluji svůj sestup a dávám Marcovi prostor pro protáhnutí se restrikcí na dně propasti. 
 
Zdraví a pohodové potápění přeje Pavel Karásek**
 
Pokud má někdo zájem o DVD ( přibližně 30 minut wide screen ) z Jackson Blue, kontaktujte Karla na divestar@divestar.eu
 











 

certifmini1



Nejčtenější články:














Potápění se vzduchem je
lidské, s trimixem
božské (motto IANTD)