S dobrým přitelem a jeskynním instruktorem Ralphem jsme si ujasnili co vlastně budeme dělat – prozkoumání katakomb nebude trvat dlouho, ale protože jsem se rozhodl využít relativně dlouhý čas na dně k otestování nového pouzdra na fotoaparát, rozhodli jsme se k plavání v katakombách po celou dobu ponoru. Osobně jsem do katakomb několikrát „lehce“ nakouknul na cestě ven z jeskyně, ale díky dekompresnímu času jsem nikdy neproniknul do hloubky tohoto bludiště.

Katakomby jsou  relativně úzké chodby vzájemně propletené a pro někoho kdo se tam vydává poprvé, může být toto celkem náročné. Ralph mi vyprávěl, že při prvním ponoru do Katakomb několikrát překřížil šňůru, když vyvazoval linku při plavání. Chodby v katakombách se kříží i několikrát a při proplavávání vypadají křižovatky pokaždé jinak z pohledu ve směru plavání. Ostré zatáčky a rozdvojení až roztrojení chodeb může být matoucí.

Při vplavání do vstupu Devil’s eye, jsem se pokochal krásnou viditelností a minul ceduli s upozorněním pro OW potápěče. Vplavali jsme do systému a v hloubce kolem dvaceti metrů jsme se blížili ke vstupu do katakomb. Ralph vyvázal šňůru a už jsme uvnitř. Katakomby nejsou dlouhé, ale propletené způsobem, že si myslíte že proplouváte dlouhým systémem. Úzké chodby dávají celému ponoru „tajemný nádech“. Po asi deseti minutách v katakombách jsem se rozhodl začít s fotografováním. Nejsem žádný zkušený fotograf a focení v jeskyních je považováno za jedno z nejnáročnějších, proto jsem si od toho nic nesliboval. Spíše šlo o test. Pár fotek z asi dvaceti se celkem povedlo. Nic moc.

Každopádně se mi katakomby líbily a po padesáti minutách a dosažení třetiny zásoby plynu jsme se otočili k návratu. Pěkný ponor.

 

Z Floridy zdraví Pavel Karásek