Po skůtrovacím zážitku v Ginnie Springs jsem se na druhý den vydal za potápěním do asi hodinu cesty vzdáleného jeskynního systému Litle River. 
Little River je rovněž tvořen vápencem a je znám svým celkem silným proudem, který je třeba konstantně překonávat při plavání směrem do systému. V Little River jsem už byl několikrát a i přes silný proud se zde rád potápím. Někdy je proud tak silný, že plavete asi 30 minut dovnitř a potom Vás to za deset minut vyplivne ven. Právě z důvodu proudu jsem se rozhodl, že si ještě ponechám Kevinův skůtr a použiji jej v Little River. I přes nepříjemné vzpomínky na zážitek z předešlého dne jsem baterii ve skůtru nabil a skůtr připravil k sestupu.

 

Po příjezdu na lokalitu jsem s radostí zjistil, že voda je v řece nízko a tím pádem je proud velmi slabý. To je dobrá zpráva. Dostanu se v jeskyni do míst, kde jsem ještě nebyl.

Nanošení výstroje k vodě a nastrojení. Už se ponořuji do vody, která má příjemných 22 stupňů, jak mi hlásí můj Nitek. Protože se zde potápím sólo, před vstupem do jeskyně vše pečlivě kontroluji. Autobubble check, automatiky, ventily, skůtr, světla, buddy láhev, cívky se šňůrami, nastavení počítače a volný deployment primární hadice.

 

Konečně připínám skůtr k D ringu a vyrážím do tmavé jeskyně. Proud je zde vskutku slabý, slabější než obvykle. Proplouvám známými pasážemi a restrikcemi systému. Little River mě vždy překvapí něčím novým. Každý ponor je zde unikátní a uvidím něco, co jsem před tím neviděl. To je ale krása potápění všeobecně, protože i vrak si nedokážu prohlédnout za jediný ponor a při návratu objevím vždy něco nového. To je asi důvod, proč potápění prostě miluju.
 

Připlouvám ke známému „Trianglu“ – křižovatce, která rozděluje systém na plytkou a hlubší část, Protože jsem naplánoval jednoduchý ponor bez dekompresní obligace, odbočuji do plytké části, jejíž hloubka nepřesahuje 28 metrů. A je to tady. Zde jsem ještě nikdy nebyl. V žaludku mám pocit jemného adrenalinového píchání…. 
Proplouvám místy, které jsem ještě neviděl. Jako bych Little River navštívil poprvé v životě.

Po asi 200 metrech plavání je čas se otočit a vydat se zpět k výstupu z jeskyně. Ještě jednou se kochám přírodním úkazem vápencového veledíla. Krásná viditelnost k tomu jen přispívá…

 

Po návratu do vstupního jezírka si chvíli hovím ve vodě a poslouchám klidné šumění řeky Suwanee. Byl to pěkný snor….

 

 

Po lehkém obědě jsem se vydal k lokalitě o které jsem do dnes pouze slyšel. Telford Spring. Podle všech vím, že Telford zásobuje přilehlé městečko Lurraville užitkovou vodou a proto očekávám gigantický vývěr. K mému překvapení se jedná a malý vstup do kaverny, která pokračuje dále do systému, který byl původně prozkoumán v roce 1977 Sheckem Exleym. Sheck Exley provedl původní exploraci systému až do dálky 2195 metrů, v průměrné hloubce kolem 26 metrů. Toto nejvzdálenější místo Sheck nazval Aardvark Room a tento sestup proběhl dne 25.9.1977. To jsem měl čtyři roky…

 

Do Aardvark Room se dnes určitě nedostanu, ale i tak se těším na další zajímavý sestup do mi ještě neznámé jeskyně. Telford Spring má vstup z překrásného písečného jezírka. Celá příroda kolem mi připadá panenská.

 

Zaparkoval jsem auto na vysokém kopci, na kterého úpatí je ono jezírko. Vše je třeba snést dolů. Po asi 20 minutách jsem hotov a všechny hlavní těžké části výstroje leží dole u jezírka. Skůtr nechávám v autě - pro tento ponor se nehodí, příliš mnoho sedimentu, jak jsem byl upozorněn na potápěčské základně.

 

Vstupuji do jezírka a plavu hned ke vstupu. Mírný proud mi není žádnou překážkou. Jsem uvnitř. Telford je u vstupu celkem nízký a proto kladu důraz na svůj trim. Žádné víření! Udělám několik fotek na stativu a pokračuji do systému. Krása. Připomíná mi to Peacock Spring, kde je jeskyně velmi podobně tvarovaná. Plavu restrikcemi, velkými místnostmi, komínem nahoru a dolů. Tento profil znám snad jen z Jackson Blue. Tento je však hlubší…

 

Dostávám se až do místa zvaného Beulahland (toto pojmenování je rovněž dílem Shecka Exleyho), míjím značku se vzdáleností 1700 stop (asi 1060 m) a moje třetina nitroxu je spotřebována. Otáčím se a plavu zpět. Uvažuji, jaké měl asi pocity Sheck Exley, když se vracel touto jeskyní po tak dlouhém ponoru….

 

Krátkou bezpečnostní zastávku v  jezírku mi zpříjemnily malé rybky,  které se zvědavě mrskaly před mým fotoaparátem.

 

Po tomto ponoru jsem se zase na nějakou dobu rozloučil s potápěním na Floridě. Ale rozhodně se vrátím…brzy.

 

Pro www.divestar.eu   Pavel Karásek