Strašně rád jezdím na Floridu. Vzhledem k tomu že jsem tam sedm let žil, znám krásné místa na potápění a to hlavně potápění jeskynní. Před pár týdny jsem se opět na Floridu vypravil.

 

Návštěva Ginnie Springs je „kultovní obligací“ a proto jsem se právě tam ocitl jednoho dne večer. Pokoušel jsem se volat svým známým a „znásilnit“ někoho k ponoru do jeskyně. Nakonec se uvolil kamarád a dlouholetý jeskynní potápěč Kevin. Znám Kevina asi už dva roky a tak jsem se těšil na setkání. Druhý den ráno na parkoviště před Ginnie přijela dodávka a z ní vyskočil Kevin. „How are you??“ zahlaholil a ani nepočkal na mou odpověď. Začal z dodávky vybalovat jeskyňářské cajky a mimo jiné i úplně nový skůtr DIVEX. No jó, to zase utřu hubu…pomyslel jsem si. Ale ne, Kevin vytahuje druhý skůtr a tím mě teda vůbec nenaštval.

 

Pojedeme do Whale bone room ( místnost velrybí kosti). Kdysi jsem tam už byl. Ale neměli jsme dost času na bližší průzkum této rarity. Jedná se o asi tři obratle prehistorické velryby, obnažené ve vápencové stěně jeskyně. Odborníci z National Speleological Society (NSS) se domnívají, že je tam celá kostra velryby.

 

Tak to bude něco. Jsem natěšený a hned kontroluji celý systém. Plně nabitá baterie Nám dává přes dvě hodiny skůtrování, takže pro jeskynní snor je to 45 minut. Bereme každý jednu stage láhev s BG (EAN 32) a jednu kyslíkovku. Buddy check a už jedeme ke vstupu. Mám z toho pěkný pocit, opět v Ginnie Springs….

 

Po vstupu do jeskyně a zdolání silného proudu u vyústění jsme ještě jednou překontrolovali výstroj a zahájili dlouhou cestu k velrybě. Člověk si jeskyně hned jinak užije, když se veze. V asi tři čtvrtině cesty k cíli naší cesty se Kevin najednou otočil a začal plavat zpět. Ukázal mi něco, když mne míjel, ale nerozuměl jsem mu. Otočil jsem se taky a začal ho následovat ven z jeskyně. Co se děje? Napadlo mě. Těšil jsem se že konečně ty kosti vyfotím, a nic. Něco se stát muselo a proto jsem se rozhodl zjistit co. Dohnal jsem Kevina a ptám se co se děje. Kevin ukazuje na skůtr a jen bezradně mává rukou. Něco v nepořádku se skůtrem. Slabá baterie? To ne, pořád jsem jeli stejnou rychlostí. Možná mu blbne spínač, napadlo mě. Ukazuji na svůj spínač a on jen přikyvuje hlavou že ano. Tak jo, vracíme se. V restrikcích vždy zpomalím, abych opatrně projel kolem vápencových stěn jeskyně (už tak jsou dost otřískané), ale Kevin to projíždí naplno. To se v duchu divím a ptám se sám sebe kam spěchá? Ale co, hlavně ať už jsme venku. Mám s sebou i „vlek“ (tažná šňůra s karabinkou, dá se použít k vlečení potápěče s porouchaným skůtrem. Tak v nejkrajnějším případě vemu Kevina do vleku.

 

Připlouváme k místu, kde jsme odložili kyslíkové láhve. Tam už je mi jasné, že něco není v pořádku. Před sebou vidím mrak sedimentu a Kevinovy ploutve máchající kolem kyslíkové láhve. Plavu blíže a vidím co se stalo. „RUN AWAY“ (nezastavitelný) skůtr. Na toto mne upozorňoval můj instruktor Ralph. Často se to nestává, ale někdy se to stane. Spínač je zablokován v poloze zapnuto a skůtr jede na nejvyšší otáčky až do vybití baterie. V tomto případě nezbývá, než nasměrovat skůtr někde do pokud možno měkkého dna a nechat vybít baterii.

 

A to je přesně to, co Kevin udělal. Pochopil jsem co se děje a společně jsme „zatáhli“ jeho skůtr k dekozastávce,kde jsme ho opřeli o stěnu. Já jsem se pak vrátil pro můj skůtr a dorazil ke Kevinovi, kde jsme si udělali krátkou zastávku na kyslíku. Pak jsem nejdříve vyplul já, dal svůj skůtr na břeh a pomohl Kevinovi s jeho pořád ještě jedoucím skůtrem.

Na břehu jsme jej rozebrali a odpojili baterii.

 

No to bylo něco. Od této epizody jsem získal jistou averzi k řešení magnetického spínače firmy DIVEX, mnoho ponorů jsem absolvoval se Silent Subem a na tyto skůtry nedám dopustit. Příště si vemu Divex tak maximálně na OW ponor kolem mělkého vraku…

 

Rozloučil jsem se s Kevinem a těšil se na další den potápění v jeskyních. To budou systémy Little River a ještě mnou neprozkoumaný Telford Spring.

 

Už zase z ČR zdraví Pavel Karásek

Další články Pavla Karáska