Začalo to u piva. Jednoho dne jsem si zašel na pivko se svým dlouholetým kamarádem Davidem Čanim a super jsme si pokecali. O čem jiném, než o potápění. Vyprávěl mi o zajimavé lokalitě na severu Floridy, kde se zůčastnil výzkumné expedice. Nadchlo mě to natolik, ze jsem se rozhodnul toto místo navštívit.

V pondělí ráno jsem se vydal na cestu. Vzhledem k tomu, že cesta z Fort Lauderdale do Marianna City trvá přibližně devět hodin, naplánoval jsem si zastávku v už známé lokalitě Cow Springs. Tam jsem provedl první ponor. Cow je vždy zajímavá něčím novým a i tentokrát jsem měl z ponoru dobrý pocit. Večeře v místní mexické restauraci a brzké ulehnutí do postele v pronajatém domku.

 

Popis jeskyně COW SPRINGS ZDE!

 

Další den brzy ráno jsem se vydal na druhou polovinu cesty. Po asi třech hodinách cesty jsem konečně dorazil na potápěčskou základnu Cave Adventurers, kde jsem se seznámil s majitelem Eddem Sorensonem. Z atleticky vypadajícího chlapíka se vyklubal zkušený jeskynní potápěč, podílející se na prvotních exploracích jeskynních systémů v okrese Jackson na severu Floridy.

Natlakování mých dvojčat a třech stage láhví 32 procentním nitroxem trvalo asi 15 minut, které jsem využil ke skompletování videokamery a naskládání potápěčského vybavení do motorového pontonu, který mě doveze na místo snoru.

Cave Adventurers základna nabízí plnění potápěčských láhví, pronájem veškerého vybavení od masky až po skůtr a samozřejmě i pronájem motorových pontonů. Edd mi popsal přesně, kde najdu vstup do jednotlivých jeskyní a jak se k těmto jeskyním dostat. Poslední jsem naložil potápěčské láhve a vydal se na cestu.

Plavba po řece byla kouzelná. Okolní příroda by se dala nazvat “panenská”. Křišťálově čistá voda v řece se třpytila v záři poledního slunce. Takovéto scenérie by se daly použít pro natáčení filmu o pravěku, napadlo mě. Celá plavba trvala přibližně 15 minut a už jsem u malého doku, který zde mezi třemi stromy vybudovali jeskynní potápěči. Zpomaluji loď a na dně řeky vidím vstup do jeskyně. Hloubka tam není vice než čtyři metry. Zaparkování u doku, nastrojení, kontrola výstroje a už jsem ve vodě.

Natažení šňůry od vstupu k hlavní lince a už jsem v jeskyni. V jednom záhybu jeskynního tunelu, mě upoutal neobvyklý pohyb. Plavu blíže, skoro se nehýbu a jenom koukám… před mýma očima se odvíjelo drama podzemního života. Na dně mezi několika kameny spolu bojovali dva raci. Nemohl jsem od tohoto výjevu odtrhnout oči. Videokamera, napadlo mě. Neodvážil jsem se však ani pohnout. Jen jsem tiše sledoval se stlumeným světlem co se odehrávalo. Boj dvou predátorů vyvrcholil poraněním jednoho z nich. Slabší rak přišel v boji o klepeto. Větší a viditelně silnější rak mu končetinu uštípnul mohutným stiskem klepeta. Tím boj skončil. Plavu dále do jeskyně a na dně si všímám neobvyklých tvorečků. Na tyto jsem byl upozorněn Davidem i Eddem. Jedná se o zvláštní druh Salamandrů, kteří se dokázali adaptovat pro život v temných jeskyních. Podle dostupných informací se jedná o jediné místo na zemi, kde tito Salamandři žijí. Plavu blíže a prohlížím si tohoto pozoruhodného tvora. Vypadá jako malá ještěrka s malýma červenýma ploutvičkama hned za hlavou. Končetiny této ještěrky jsou však zakrnělé, dokáže s nimi hýbat, ale k pohybu je nepoužívá. Pohybuje se vlněním celého těla, podobně jako vodní hadi. Malé zakrnělé oči dávají celé hlavě, která tvoří asi 35-40 procent objemu těla,  komický vzhled.

 

Při průzkumu jeskyně Twin Cave jsem proniknul přibližně 720 metrů do nitra podzemí s průměrnou hloubkou 28 metrů. Čas celého ponoru včetně dekomprese byl 87 minut.

Vystupuji na pronajatou loď, odstrojím se a vydávám se na další krátkou plavbu ke vstupu do jeskyně “Hole in the wall” ( díra ve zdi). Tato jeskyně nemá tak krásnou viditelnost jako Twin Cave ( Twin Cave kolem 50 metrů, Hole in the wall kolem 15 metrů), ale i tady se potkávám s malými Salamandry. Mimo to jsem se celkem hluboko v jeskyni ( asi 200 metrů horizontálně ) setkal s mohutným sumcem, který mohl mít kolem 80 cm na délku. Tento mě celkem vyděsil ( a asi i já jeho). Hall in the wall má krásné bílé stěny, stejně jako Twin cave a to dává potápěči pocit velkého prostoru uvnitř jeskyně. Plavu do nitra podzemí a kochám se výtvorem přírody až do spotřebování třetiny zásoby nitroxu. Otáčím se a pomalu se vracím zpět ke vstupu.

Po odstrojení na lodi jsem se na chvíli zastavil a než jsem nastartoval motor lodi, zaposlouchal jsem se do neobvyklého zvuku. Do zvuku přírody, která mě v té chvíli obklopovala. Neslyšel jsem žádné zvuky aut, letadel a nebo lodních motorů….slyšel jsem jen ptáky, šumění stromů a tiché žbluňkání vody. Uvědomuji si, že tyhle zvuky jsou vlastně v dnešní době “neobvyklé”.

Pluji zpět k doku základny Cave Adventurers a po naložení všech mých cajků do auta se loučím s Eddem, který mě přátelsky zve na další potápěčskou návštěvu, kterou jsem mu přislíbil.

Pro www.divestar.eu  Pavel Karásek  1.7.2006