Což takhle zkusit to pro změnu bez lahví!

Aneb 7 otázek Danu Exnerovi, na téma Freediving:

1) Freediving zažívá velký boom, u nás v poslední době spojený s rekordními výkony Martina Štěpánka. Čím si to vysvětluješ? Nějaký návrat ke kořenům ?

Předně Martin je skutečný fenomén, jeho výkony jsou výjimečné, nedávno se mu dokonce podařilo překonat další dva světové rekordy, takže ve všech hloubkových disciplínách dnes nemá konkurenci.

Pouze No Limits zatím nepokouší, ale to je spíše technická disciplína freedivingu, ne ryzí atletická. Navíc málokdo ví, že Martin žije a trénuje ve velice skromných podmínkách, časy legend Pelizzariho a Pipina jsou pryč, freediving na dobré úrovni dělá v současnosti dost lidí, a tudíž prostředky sponzorských firem jsou velmi rozmělněny. Ale když odhlédneme od těchto extrémů které právě přitahují pozornost a vytváří sportu popularitu, dnes si rekreační freediving může užívat téměř každý.

2)  Co vás vede k tomu, abyste se potápěli bez přístrojů, v čem je to jiné, lepší? Co se vám na freedivingu nejvíce líbí?

Víte, když se potápíte s dýchacím přístrojem, odsoudíte se tak trochu do role pouhého návštěvníka světa ticha. Bez přístroje se stáváte jeho součástí. Nejenže aqualung dělá hluk a plaší ryby, navíc s sebou pod vodu nesete desítky kil zátěže, což je znát na rychlosti, ale hlavně na celkové pohyblivosti pod vodou, na souši ani nemluvě. Nepodstatná není ani nezávislost na plnírnách lahví nebo bázích, vykutálených průvodcích po místních potápěčských lokalitách, různých povoleních a tak dál. Můžete být zcela volní, potápět se kde a jak chcete. Ale hlavně, pocity a vjemy které zažíváte při potápění bez přístroje se dají těžko popsat. Přijde mi už hloupé říkat stále jak je to nádherné, ale já tomu tak trochu propadl

 3)  Jaké je potřeba vybavení? Kolik tak celkově stojí-můžeme freediving řadit mezi velmi dobře dostupné sporty?

Stačí pouze ploutve (nejlépe dlouhé), maska, šnorchl a neoprén. Celá výbava okolo deseti tisíc. Jde jen o to jak daleko nebo kam se hodláte vypravit, cestování něco stojí.

 4)  Kde je nejlépe se potápět, u nás i v zahraničí? Čím se lokality liší a co má takové správné místo mít?

To je těžké říct, záleží na tom co vlastně hledáte a kolik do toho hodláte investovat. I u nás v Čechách se dá prý poměrně slušně potápět, ale moře je moře. A když moře, tak nejlépe teplé a s rybami, alespoň já to tak mám. Středozemní moře je relativně dobře dostupné a v létě i přijatelně teplé. S životem v něm je to trochu horší, ale i tak má své kouzlo.  

Z tropických moří je nejvíc při ruce Rudé moře, hlavně Egypt. Ale dá se vymyslet ledascos. Potom je jen třeba se zamyslet, jestli mi jde o lokality, nebo o vlastní pocity které hledám v sobě. 

5)  V čem se vlastně freediving liší od běžného šnorchlování? 

Šnorchlování je zdravý základ. Myslím že freediver jde jen trochu víc do hloubky. Mám na mysli nejen do hloubky ve vodě, ale také co se týče znalostí. Freediving může být i pěkná věda. Ono dostat se na nádech vlastními silami do hloubky přes 100 metrů a nazpět, nemůže být jen náhoda

6)  Můžeš něco říct o akvatickém potenciálu každého člověka? Jak ho v sobě objevit?

7)  Kde se dá o freedivingu prakticky poučit? Nějaké kurzy, kluby?

Právě kurz je místem kde se dá naučit nejvíc. Nejenže se člověk zde dozví potřebnou teorii, ale má hned na místě možnost si pod dohledem vše vyzkoušet. Každý den se učíte a dozvídáte něco nového a na konci kurzu se většinou všechno propojí. Výsledkem je většinou překvapení že to skutečně funguje. Samouk se většinou vystavuje nebezpečí, že z nevědomosti dělá nějaké chyby a ty si také zafixovává, nebo se bez potřebné metodiky brzy přestane zlepšovat a získává těžko odbouratelnou a zkreslenou představu o svých možnostech . Takové věci je potom těžké napravovat, je lepší se naučit od základu všechno správně. Také nelze opomenout bezpečnost, při freedivingu je nejnebezpečnější soukromničení.

Zásada číslo jedna pro každého freedivera tedy zní – nikdy se nepotápěj sám, ale s partnerem který dohlíží. A to i na bazénu!

K bezpečnosti samozřejmě přispívá i znalost problematiky a praxe, ale pro to je třeba něco trochu udělat. Jinak po absolvování kurzu je možné trénovat v klubu . Trénink jde potom mnohem snáz a bezpečněji, protože každý už ví jak efektivně trénovat, čeho se vyvarovat a hlavně má okolo sebe spoustu lidí stejného zájmu. Já osobně pořádám kurzy čtvrtým rokem a veškeré informace k nim, nebo jen spoustu podvodních fotografií a různého psaní můžete najít na stránkách.