Málem nehoda v Madison Blue - Speleo potápění na Floridě

Text: Pavel Karásek, Foto: Kimberly Karásek, UW foto Pavel Karásek
Původně jsem chtěl na všechno zapomenout…. Několik dnů jsem pak přemýšlel, jestli bych se neměl o tuto zkušenost podělit a napsat pár řádků o tom co se stalo a co se stát mohlo. Nakonec jsem se rozhodnul popsat příhodu, která je v mé potápěčské „kariéře“ unikátní a musím napsat, že ne zcela příjemná. |
|
Sportovnímu potápění se věnuji od roku
Žiji v USA na Floridě, překrásném místě pro cave diving. Naplánoval jsem se svým jeskynním „buddym“ výlet právě do Madison Blue. Hodně jsem o tomto místě slyšel a podle všeho to měl být rozsáhlý systém vápencových jeskyní s křišťálovou vodou o viditelnosti přes 30m. Po příjezdu na místo setkání mi můj buddy sdělil, že se k nám připojí další tři jeskyňáři. Osobně jsem neměl nic proti, ale jedna věc upoutala mou pozornost. Úplně nové vybavení jednoho z těch tří. Ale co – moje „cajky“ byly taky jednou nové…
|
|
|
Příjezd na lokalitu byl kouzelný. Překrásně čisté jezírko se vstupem do jeskyně, který šel vidět už z hladiny. Mé potápěčské srdce zaplesalo a po naplánování ponoru s ostatníma jsem se jal připravit svou výstroj. Vyhovuje mi DIR konfigurace a tu taky striktně používám. Vedle mě se připravoval onen majitel úplně nové a nablýskané výstroje. Když jsem viděl, jak se trápí s jednoduchýma věcma jako oblečení suchého obleku, zeptal jsem se ho, jestli nechce pomoct. Přikývnul a s poznámkou „ten oblek ještě není správně vytahaný“ se do toho nasoukal. Další setkání proběhlo přímo v jezírku, kde se dotyčný vrhnul do vody a zafičel až na dno do asi 10m. Nedalo mi to a kouknul jsem se za ním. Vidím jak se snaží vylézt zpět na hladinu, ale…. Kde jsou bubliny? Blik. On si určitě neotevřel ventily. Zaplaval jsem k němu během pár sekund a nabídnul mu svůj primár. Vyplavali jsme na hladinu a on se všemu vesele smál, že si zapomněl otevřít ventily. Umíš si vůbec otevřít ventily pod vodou? Odzkoušení automatik před sestupem, bubble check? Blesklo mi hlavou. Podívali jsme se na sebe s mým buddym a zakroutili hlavami. Zeptal jsem se dotyčného, jestli je jeskynní potápěč. On na to že samozřejmě a že proč se ptám? Hmm….
|
![]() |
Bylo nás ve vodě pět. Není to ideální počet pro ponor v jeskyni a proto jsme se rozdělili na dva týmy. První tým, můj buddy, já a jeden z těch tří. Druhý tým: majitel nové výstroje a jeho buddy. Já jsem uzavíral první tým a asi 50m za náma plavali ti dva. Vstup do jeskyně byl nádherný. Krásné chodby, prolízačky, propasti, prostě pohoda. Ne na dlouho. Podle plánu ponoru jsme měli udělat jump z hlavní linky, obeplavat okruh, vrátit se k hlavní lince a pokračovat dále chodbami, až dosáhneme třetiny, pak se otočit a plavat zpět. Díky plaveckému umění potápěče za mnou však došlo k totálnímu rozvíření sedimentu na dně a jak jsme se vraceli k hlavní lince, vpluli jsme do hnědé mlhy.
|
|
Mno, následovat linku po hmatu, doplavat k jumpu, počkat na druhý tým (nepovažovali za nezbytné si natáhnout vlastní jump vedle našeho), sbalit jump a zahájit výstup. To byl plán, na kterém jsme se shodli s mým buddym a našim třetím partnerem. Vyčkávali jsme proto při viditelnosti asi 50cm, až dorazí druhý tým. Najednou mě někdo Chytil zezadu za ruku a začal se mnou cloumat. Kromě tradičního syčení regulátorů při dýchání jsem slyšel zoufalý křik majitele nablýskané výstroje, který se mi snažil něco sdělit. Otočil jsem se k němu a ptám se, jestli je OK. Místo odpovědi jen nesrozumitelný křik do regulátoru. Nemá vzduch, napadlo mě. Vytahuji svou primární automatiku a nabízím mu ji. V tom zvíření mu nevidím ani do očí. Dávám mu svůj regulátor před masku, aby ho viděl. Žádná reakce,jen křik a najednou se mě snaží odtáhnout od hlavní linky. Snažím se vysmeknout z jeho objetí, cítím jak mi linka proklouzla mezi prsty – ztratil jsem kontakt. Odkopávám ho od sebe a snažím se zjistit kde jsem. Pamatuji si že hlavní linka ležela na dně, šmátrám po dně a nacházím linku. Koukám kolem sebe a nevidím vůbec nic.
|
![]() |
|
|
Odepínám manometr a dávám si ho před masku, vzduchu mám dost – ještě jsem nespotřeboval ani třetinu. Vyvážil jsem se a zůstal viset asi 30cm nad hlavní linkou. Teď kterým směrem se vydat? Díky proudu v jeskyni se začalo vyjasňovat. Už jsem viděl další dvě světla a tak následuji linku směrem k nim. Doplaval jsem ke svému buddymu, ptá se OK? OK, odpovídám. Asi po dalších dvou minutách bylo vidět kde jsme a taky šipka na lince směřující ven. Taky pátý potápěč se našel. Celou dobu byl nad náma u stropu.
Ale kde je majitel nablýskané výstroje?
Kouknu směrem ven a vidím nově zvířený sediment. Neklamná známka toho, že se vydal správným směrem. Následujeme linku zpět a po chvíli nacházíme majitele nové výstroje, jak stojí před křižovatkou a čeká. Když nás uvidí, plave k nám a ukazuje směrem na další jump. Cože? On toho nemá dost? Můj buddy mu ukázal že vystupujeme a končíme ponor, on na to OK a pokračuje k jumpu. Můj buddy mu ukazuje správný směr ven a on rozumí. Vystupujeme. Dekomprese a už jsme venku. Majitel nové výstroje udělal nějakou mi neznámou verzi urychlené dekomprese a vyplaval ven před náma.
|
|
Když jsme vylezli z vody, on si už balil svoje věci a když jsme chtěli udělat nějaký ten rozbor ponoru, tak se s úsměvem zeptal, co jsme to tam vyváděli…..
|
![]() |
To co následovalo už popisovat nebudu, snad jen že si ode mě a mého Buddyho vyslechl co si o něm myslíme. Jeho reakce byla však taková, že se všemu usmíval a myslel si že s ním žertujeme. Představil jsem se v roli jeho instruktora jeskynního potápění a zeptal jsem se sám sebe: „ dal bych tomuhle člověku certifikát?“
Z této zkušenosti, by jsem rád vyvodil závěr. To by ale byl můj osobní závěr a já bych byl rád, kdyby si tenhle závěr udělal každý z Vás sám.
|
S přáním mnoha bezpečných ponorů……
Pavel Karásek
Další články Pavla Karáska:



















.jpg)





















