Nehoda v jeskyni Zúgó
srpen 2008
J. Maté, MUDr. H. Sedláková,
V létě roku 2008 se konala již po několikáté expedice do jeskyně Zúgó – Hučiaca vyveračka nedaleko vesnice Kunová Teplica u Rožňavy na Slovensku.
Tato jeskyně, která byla objevená v 50. letech minulého století oprávněně přitahovala pozornost jak svých prvních objevitelů, místních jeskyňářů, kteří postupovali proti proudu vyvěračky, tak posléze i další generaci jeskyňářů, kteří v 90tých letech v ní začali opět pracovat. Za jejich nadšení se jim jeskyně odměňovala objevy, které si ale museli tvrdě vydobýt a vynosit. Jen díky tvrdé práci se délka jeskyně protáhla z desítek metrů na současných 800 metrů, zakousávajících se do Plešivecké planiny, jejíž význačnou část odvodňuje. Další postup ale zastavil sifón na konci hlavní chodby. A tak nastoupili potápěči, kteří hledali pokračování. Několik se jich pokoušelo najít pokračování, až se to Stanislavu Bílkovi nakonec podařilo. Jeho průnik přes tento závěrečný průnik, ale bez náležité dokumentace vzbudil u některých účastníků planou naději o jednoduchosti při rozšíření pukliny nad hladinou na konci sifónu. Rozrušování trvalo více než 6 let. Za tu dobu se dosáhlo rozšíření a vyražení více než 20 m. a prorážka do nových prostor se stále nekoná. Kde byla chyba? Asi jediný výsledek bylo zasypání původní cesty a tím zmaření o znovuproplavání. Všichni zainteresovaní si uvědomovali, že hlavní směr postupu leží za zasypaným sifónem. Ale jen někteří se dokázali vyrovnat se spouští, kterou vytvořili, zatímco jiní navrhují zvětšit úsilí …
Rok 2006 pro jeskyni končí obnovením potápěčských aktivit v Kiššově sifónu. Od té doby se opakovaně pořádá každoročně několik potápěčských expedic, při kterých během mnoha desítek ponorů se postupovalo pomaloučku vpřed až do 11.8 2008, kdy se jeden potápěč znovu podíval do ztraceného prostoru. A následující den 12.8. 2008 se tam již vydala dvojice potápěčů, aby jej zmapovala. Jeskyně, jak kdyby si chtěla udržet své tajemství, kousla. Jako jiné se pokusila odepřít té dvojici denního světla, ale naštěstí nezvítězila nad nimi a ani nad záchranáři, kteří jím přispěchali na pomoc.
Jiří Maté
Další dokumenty:
Další dokumenty:
Závěrečná zpráva o průběhu záchranné akce Zúgó
Mimořádná událost v srpnu 2008 při letním kempu jeskyně Zúgó u Rožňavy na Slovensku
Mimořádná událost v srpnu 2008 při letním kempu jeskyně Zúgó u Rožňavy na Slovensku
K mimořádné události došlo při průzkumu nově objevené části jeskyně Zúgó za Kiššovým sifónem. Dva potápěči, Jiří Maté s více než 35 ponory v této jeskyni a Aleš Procháska s více než 20 ponory na této lokalitě (dále jen Jirka a Aleš) se zanořují do jezera s cílem proplout za sifón do nových prostor, ve kterých se jako první dostal počátkem 90. let Stanislav Bílek. Cesta, kterou tehdy proniknul, je bohužel zasypaná neúspěšnou hladinovou činností, která po jeho jediném průniku následovala. Při ní se snažilo proniknout dál rozšířením pukliny nad hladinou. Předchozí den, tj.11.8. tyto prostory Jirka potvrdil při svém plánovaném průniku za poslední zúžení a několikaminutovém vynoření se nad hladinu v prostorném dómu. Na základě tohoto ponoru byla naplánovaná akce dvou potápěčů, při které oba měli opět projít na konec lana v prostoře s názvem Kobka a skrze Spáru stabilně propojit toto stávající bílé 12 mm vodící speleologické lano s 6 mm lanem nataženým při předchozím ponoru. Během ponoru měli fotografovat jak pod vodou, tak i v nových prostorách. Měli pořídit nákres těchto prostor pomocí laserového dálkoměru a kompasu. Délka ponoru byla naplánována na 3 hodiny s tím, že při komplikaci např. z důvodu minimální viditelnosti lze návrat posunout o dalších 12 hodin. A toto posunutí nebude bráno jako mimořádná událost. Byli vybaveni izofólií, čelovkami, potravinami a dalšími drobnostmi pro přežití v jeskyni.
V úterý 12.8.2008 potápěči vstoupili do jeskyně s podpůrným týmem ve složení MUDr. Helena Sedláková (dál jen Helena), Jiří Staněk (dál jen EOS), Petr Kadlec (dál jen Petr) a Ondra Novák (dál jen Ondra), který po zanoření Jirky a Aleše zůstal u sifónu. Potápěči v pořadí Jirka a Aleš se zanořili v 15:45 s tím, že Jirka v průběhu ponoru fotografoval a Aleš jej zajišťoval. Oba se rutinně protáhli známými prostorami a po splnění úkolů se vynořili v nových prostorách, který nazvali Dómem Naděje. Vystoupili na břeh a během cca 90 min. které zde strávili měřili, kreslili a opatrně prozkoumávali nejbližší okolí. Krátce před koncem domluveného časového limitu pro návrat se opět nastrojili a domluveném pořadí – Jirka, Aleš se v krátkém časovém rozestupu vydali nazpět.
Viditelnost okolo 1 m znemožnila fotografování v okolí vodícího lana, ale Jirka po něm bez problému vjel do Spáry. Zde v nejužším místě, již za nulové viditelnosti si potřeboval přehodit ruce na laně a na fotoaparátu. Při této manipulaci mu toto lano vyklouzlo a pravděpodobně zapadlo do některé spáry ve členitém prostoru. Na dosah ruky měl deviační uzel na tomto laně, který se rozhodl hledat. Po několika pokusech se vedle Jirky objevil Aleš. Z pohybů a signalizace Jirky pochopil naléhavost situace. Nalezl vodící lano vedoucí nepřirozeně okolo backplatu Jirky. Nepovedlo se mu jej uvolnit, tak jej ve stísněném prostoru přeřezává a ustupuje. To ovšem Jirka neví a snaží se Alešovi uvolnit místo k protažení dopředu, ven. Vzápětí po uvolnění prostoru Alešem nalézá uzel a po speleolaně se protahuje Kobkou za Pilíř ven. Aleš mezitím přesouvá záložní lahve do prostoru Kobky, ale sám zůstává za Spárou. Jirka se mezi tím v Kanystru od Ondry dozvěděl, že se Aleš nevynořil před ním. Opakovaně se proto vrací k Pilíři a hledí do zdi kalu v tomto zúženém prostoru. Zanechává zde vzkaz a vrací se k Ondrovi, kde situaci vysvětluje Ondrovi, Heleně a EOSovi. Ten se vydává ven z jeskyně do tábora informovat ostatní členy týmu: Petra, RNDr. Jaroslava Stankoviče (dál jen Jara), Petra Krčmáře (dál jen Čahoun) a další. V táboře mezi tím probíhalo pečení jehněte s našimi přáteli z Kunové Teplice, kteří byli proto požádáni o diskrétnost a opuštění kempu. Jirka popsal ponor týmu a přednesl svůj názor, že Aleš je v dómu Naděje. Tým se dohodl, že bude pokračovat v domluveném plánu a další ponor bude po 12 hodinách a že zatím nebude volat pomoc zvenčí. Od té doby se drží dvoučlenné hlídky u sifonu s vybavením pomoci Alešovi, v případě jeho vynoření. Tým posílili členové rožňavské skupiny MINOTAURUS, kterou vede Jaro. Jirka s Helenou se připravoval na následující ponor, v Kunové Teplici plní zbývající lahve a hlídek se nezúčastňuje. Druhý den 13.8. se zanořuje v 9 hod, se zvětšenou nouzovou výbavou, pro Aleše. Plán ponoru předpokládal návrat do 12 hod.
Jirka se do 12:00 nevynořil, proto Helena s Petrem odchází ven z jeskyně zahájit záchrannou akci. Byla stanovena hierarchie jejího vedení do případného převzetí jiným kompetentním subjektem. Velitel akce je Helena Sedláková, potápěč, znalá tohoto sifónu, ve kterém měla více než 15 ponorů a jako lékař ZS vycvičená k řešení krizových situací. První zástupce velitele je Jaroslav Stankovič, zkušený slovenský jeskyňář, člen skupiny MINOTAURUS. Druhý zástupce velitele Petr Kadlec. O důvodech, proč se nevynořil ani druhý potápěč se v táboře pouze spekuluje, ale nahlas nikdo nepřipouští tu nejhorší variantu.
Stále jsou u sifónu drženy hlídky a venku se začíná organizovat záchranná akce s co nejlepší možnou podporou. Helena kontaktuje české speleopotápěče, Petr a Jaro přivolávají jeskyňáře, Ondra zavádí zápis kontaktů, jejich výsledků a časových údajů. Informují HaZS, přes dispečink IZS SR aktivují JZS HZS SR. Petr informuje starostu obce, policii a snaží se o domluvu se zástupci médií. Zajišťují potřebný materiál a jeho transport na místo určení. Na místo se postupně dostavují hasiči z HaZS Rožňava, speleopotápěč Michal Megela s G.Šaminem, dále V.Konrád, členové oblastnej skupiny SSS Rimavská Sobota, team JZS HZS pod vedením kpt.RNDr.Ivana Račka, složený ze zkušených jeskynních záchranářů a zdravotnických záchranářů a s MUDr.Marcelem Sedlačkem. Kpt. Račko představuje svůj tým a informuje, že má domluvenou pomoc polských jeskynních potápěčských záchranářů TOPR, kteří jsou v pohotovosti a čekají na naši výzvu pro případ potřeby. Petr a Jaro domlouvají s Ivanem Račkem organizaci transportu a zavedení telefonní linky k sifonu. Helena s MUDr. Sedlačkem doplňují rescue materiál, který je u sifonu o AED, stanovují postup pro případ potřeby lékařské péče a rozdělují si hlídky u sifonu. Helena vede skupinu speleozáchranářů a jeskyňářů s materiálem a současně je zhodnocen terén a stanoven způsob transportu postižených na nosítkách. Petr, Jaro a Ivan Račko zajišťují organizaci transportu materiálu do jeskyně, součinnost s hasiči a policií. Časový záznam vede kpt. Račko, který také komunikuje s médii. Ve 22:20 se potápěč Michal Megela po prostudování map, nákresů a fotografií zanořil do sifonu, cestu se mu však v nulové viditelnosti nepodařilo nalézt. Speleozáchranáři vedení Petrem Krčmářem instalují telefonní linku k sifonu. V 21:30 přijíždí první skupina z Pustého Žlebu s Janem Sirotkem, který se ihned připravuje k ponoru. Společně s Michalem Megelou se zanořují v 01:30, ale znovu cestu nenalézají. Jan Sirotek si telefonicky doplňuje informace od Heleny a opět se vrací s Michalem Megelou do sifonu. Nyní se již Sirotkovi podařilo najít cestu za Spáru a po vynoření v Dómu Naděje nachází Aleše i Jirku v pořádku, v dobrém tělesném i duševním stavu. Mezitím přijela i druhá skupina Pustého Žlebu s Ing. Radoslavem Husákem a Paed.Dr.Daniel Hutňan se svým týmem. Po přípravě se Dan a Radek v 6:34 zanořují do sifonu s cílem dopravit Jirkovi a Alešovi plné lahve a doprovodit je zpět. Oba lékaři již zůstávají u sifonu v pohotovosti. Ve středu 14.8. v 08 hodin 10 minut se všichni čtyři potápěči vynořují. Jirka i Aleš jsou zcela v pořádku a nepotřebují žádnou lékařskou péči. Záchranná akce byla oficiálně ukončená 14.8. v 9:24 hod. Dále již následoval transport všeho použitého materiálu z jeskyně a postupně odjezd všech, kdo se na záchranné akci podíleli. Zázemí vytvořili členové AS SR, přivolaní MUDr.Marcelem Sedlačkem, jejich presidentem. Také starosta Kunové Teplice, pan Štefan Dono se spoluobčany poskytli občerstvení. Průběh celé záchranné akce sledoval i JUDr. Robert Kaliňák, ministr vnitra SR.
Jak to bylo za sifonem:
Jirka po zanoření 13.8. s lahví navíc pro Aleše hladce proplul podél speleolana celou Bílkovou cestou až ke vzkazu na plaketě, zkontroloval hliníkovou láhev před Pilířem a nakoukl do Kobky. Viditelnost v ní byla okolo 1,5 m a tak při vstupu do Kobky již viděl ocelovou lahev 6l položenou na dně. Pochopil to jako vzkaz od Aleše, že žije. Jirka se protáhl celý do tohoto prostoru a nasměroval se ke Spáře, do které směřovalo bílé speleolano. Ověřil si zatažením že dále pokračuje a otočil se nohama napřed a vsoukal se do Spáry. Těsně za Spárou (ve které již byla nulová viditelnost), když již viděl 6 mm lano mu proklouzl konec 12 mm speleolana rukou – netušil o přeříznutí této linky Alešem. Rozhodl se pro přejití na 6 mm lano a pokračoval do Dómu Naděje. Zde po vynoření uviděl šňůru z osobního bubínku zavěšenou na stěnách dómu a setkal se s Alešem. Následně spolu hovořili o tom co se stalo. Jirka se dozvěděl, že Aleš nevěděl o jeho průchodu přes Kobku na druhou stranu a vynoření. Aleš tady čekal a v láhvi měl tlak 4 MPa. Přesto nepropadl panice a udržoval se v kondici. Měli čas cca 2,5 hodiny a tak se domluvili na postupu. Po dvou hodinách oba vyrazili. Díky nulové viditelnosti bohužel ani jeden nedokázal nalézt a překlenout 1,5 metrovou vzdálenost od instalované linky ke Spáře. Při hledání tohoto otvoru se nyní neplánovaně rozdělili, ale přesto ani jeden tuto Spáru nenalezl. Setkali se spolu opět na hladině jezera dómu. Zásoby vzduchu umožňovaly ještě jeden bezpečný průnik a ten si naplánovali až po uplynutí 24 hodin, tj. za dobu kdy se spolehlivě voda v okolí Spáry vyčistí. S tímto plánem, který si i s časy zaznamenali do wetnotesu se rozhodli přečkat dohodnutý čas tak, aby zůstali tělesně a duševně připravení na následující ponor. Oba uvízlí využili svých znalostí a vybavení pro pobyt v jeskynním prostředí, aby si udrželi teplo a zabránili tak podchlazení, jenž v jejich situaci byla největší hrozba pro znemožnění bezpečného návratu skrze sifon. Ve 3:15 je probudily bubliny z jezera. Vynořil se v něm Jan Sirotek. Zjistil jejich stav, potřeby a možnosti jejich dalšího ponoru. Předal jim několik termosáčků, ovocných tyčinek a vrátil se před sifón. Okolo 7 hodiny ráno se vynořují na hladině Dómu Naděje Radek Husák a Dan Hutňan s lahvemi pro oba uvízlé potápěče. V zápětí po jejich nastrojení se v pořadí Jirka následovaný Radkem Husákem a Aleš s Danem Hutňanem postupně zanořují, všichni čtyři postupně proplouvají přes úžiny a v 8:10 se vynořují před sifónem.
V Praze 31.1. 2009
Ze zpráv jednotlivých členů týmu sestavil Jiří Maté a MUDr. Helena Sedláková
Členové týmu (abecedně):
Petr Kadlec
Petr Krčmář
Jiří Maté
Ing. Ondřej Novák
Ing. Aleš Procháska
MUDr. Helena Sedláková
Jiří Staněk
RNDr. Jaroslav Stankovič
Zkratky:
ZS – záchranná služba
HaZS – Hasičský záchranný sbor
IZS SR – Integrovaný záchranný systém Slovenské republiky
JZS HZS SR Jaskynná záchranná služba Horské záchranné služby
TOPR – Tatranská záchranná služba Polska
AED – automatický externí defibrilátor
AS SR – Asociace Samaritánov Slovenské republiky
.jpg){kind=spacer}
