Do psaní tohoto textu se mi vůbec nechce, ale není jiná možnost. Je to vynucená reakce na zprávu Jana Sirotka. Jeho zpráva, která, jak sám píše, je založena na tom „jak jsem to viděl já“ se v mnohém rozchází s realitou. Bohužel takovým způsobem, že nás zúčastněné-postižené poškozuje. Také poškozuje všechny ostatní zúčastněné, nejen členy složek IZS SR, ale všechny, kdo nám nezištně přispěchali na pomoc a pracovali na doraz a s maximálním úsilím. Po uveřejnění jeho zprávy se na nás nyní obrátili  ti, kterých se tyto nepřesné informace dotýkají. 

 

 

O průběhu záchranné akce existují fakta, ne jen dojmy či pocity. Oficiální zprávy IZS, výpisy hovorů, záznamy tísňových volání, dokumentace jeskyně i sifonu včetně map, nákresů a fotodokumentace, soupis materiálu, který byl k disposici prakticky ihned po zahájení oficiální záchranné akce, přesný časový záznam průběhu akce jak u sifonu tak vně jeskyně, pohyb všech osob a materiálu.

Přestože si Jana Sirotka vážím a mám respekt před jeho zkušenostmi a smyslem pro orientaci v obtížných situacích, nemohu jeho tvrzení ponechat bez povšimnutí či opravy.

Uvedu zde na pravou míru jen některé jeho omyly, výčet všech by byl obsáhlý. Dále odkazuji na oficiální zprávy, případně rádi odpovíme na všechny otázky.

 

Zde je několik citací ze zprávy Jana Sirotka:

 

Nikoliv. Jako čekatelka ZO ČSS Pustý Žleb jsem věděla o plánovaném odjezdu na expedici do Černé Hory, věděla jsem, že výstroj a vše potřebné je kompletně nachystáno. Především proto první číslo, které jsem volala, bylo J.Sirotka. Protože nebral telefon, poslala jsem mu SMS, s informací o problému a prosbou o pomoc. Dále jsem volala Z.Motyčku, Víta Kamana, Romana Šebelu, Jiřího Hovorku, Mílu Hatáka, a daší. R.Husákovi jsem volala pouze s formálním dotazem, zda může zapůjčit nějaké ocelové 300bar lahve. Vzhledem k jeho vytížení jsem nepředpokládala, že by mohl osobně přijet. Tedy jsem se ho zeptala formálně, zda má ocelové lahve na půjčení, odvětil, že má, ale potřebuje, takže jsem nepovažovala za nutné ztrácet další čas vysvětlováním.V tu chvíli bylo již na místě 10 ks naplněných ocelových 300bar lahví, přirozeně že i kompresor. Podobně jsem podle plánu oslovila i Jiřího Štětinu, Miloslava Hatáka, Richarda Chábka.

Nikoliv. Jaká„partyzánská akce“?V okamžiku, kdy jsem kontaktovala Jana Sirotka, již byla oficiální akce zahájena.

systému. Hasiči jsou připraveni poskytnout veškerou pomoc v podobě zázemí celé akce. Nikoliv. Velitel JZS HZS kapitán RNDr. Ivan Račko na opakované dotazy z české strany uváděl, že již další posily nejsou na místě potřebné. Personální zabezpečení bylo dostatečné. Vzhledem ke kapacitě jeskyně a celé lokality již nebylo vhodné dále zvyšovat počet přítomných osob.

Na místě byl přítomen také ministr vnitra SR pan Robert Kaliňák, který nás informoval, že je v kontaktu s ministrem vnitra ČR panem Ivanem Langerem a čeká na požadavek z naší strany, aby dal k disposici vše, co by bylo potřebné. Avšak tuto možnost jsme nebyli nuceni využít. Zúčastněné složky IZS SR byly schopny našim požadavkům vyhovět v plném rozsahu.

Michal Megela se tak rozhodl sám, po prostudování dokumentace, fotografií, plánků a po konsultaci s J. Stankovičem a se mnou. Nakonec ale na nátlak Jana Sirotka se pokusí o proplavání sifonu. Bohužel v nulové viditelnosti neúspěšně. Po příjezdu J. Sirotka následoval další neúspěšný pokus o průnik. Až po telefonickém doplnění informací ode mne byl třetí pokus o proplavání nakonec úspěšný.

 

Nikoliv. Z předchozích akcí a ponorů při tomto průtoku je známo, že se viditelnost i po  předchozím totálním zakalení zlepší na cca 2-3m za 12 hodin. Za 24 hodin je již viditelnost opět větší než 10m.

Tato úvaha i po odstupu času je překvapivá. Byl tam a ví, jak sifon vypadá. Volná hladina je downstream na vstupu a pak až v dómu s jezerem, tedy na vzdálenosti cca 70m není žádná jiná volná hladina. Tedy je evidentní, že buď dosáhl potápěč hladiny na druhé straně (pokud není tady) a nebo je již mimo veškerou reálnou pomoc. Jiná možnost není. V obou případech by bylo bezpečnější se s rozvahou nachystat, projít dokumentaci a počkat, až se viditelnost zlepší. V tomto kontextu nebyl adekvátní tlak na okamžité opakované ponory bez prostudování podkladů, přesto, že šance ve špatné viditelnosti na nalezení a případně pomoc byly popravdě mizivé. Naopak se bohužel zvyšovalo risiko další nehody. A kromě toho opakované neúspěšné pokusy projít dál zhoršovaly šanci na odkalení. 

 

Vpravo: Pohled do Kobky, foto J. Maté