Ponor do druhého sifonu jeskyně Pozo Azul nebyl nijak složitý, u Markuse a mě šlo spíše o normální dlouhý ponor. Samozřejmě to nebyl jen obyčejný odpolední ponor pro zábavu, přece jenom jsme urazili 4 kilometry. Byl to náš první ponor do druhého sifonu této jeskyně a prodloužili jsme ho o 490 metrů.  Ponory v  Source de Viz, Gourneyrou nebo Gourneyras však představují z logistického a sportovního hlediska větší výzvu. I v porovnání s téměř 6 -ti kilometry délky jeskyně Doux de Coly šlo o mnohem kratší ponor.  A přestože v těchto parametrech Pozo Azul za svými francouzskými protějšky zaostává, přitáhla naše jarní expedice ve Španělsku mnohem větší pozornost než předešlé projekty. 
Reakce na ni byly velmi protichůdné. Většina z nich stála při nás a vyjadřovala našemu projektu velké uznání. Z internetového fóra DIR-Explorers jsme se však dočkali rekcí nejen záporných, ale i hrubých a urážlivých, od lehčích forem vulgarit došlo i na výrazy přirovnávající nás k arogantním honibrkům. Smyslem mého článku však není rozebírat zvláštní chování těchto několika oponentů, spíše bych se rád vyjádřil na téma etického chování a sportovního gentlemanstvi v jeskynním potápění.

Nemyslím si, že jeskynní potápění samo o sobe je činnosti, která by měla nějakou výraznou společenskou roli. Není ani příliš důležité, kdo uskutečnil který ponor a kam až se dostal. Nicméně, v případě, že se tyto jeskyně zmapují a jejich průzkum se zdokumentuje, slouží tato činnost k lepšímu poznání naší planety. Jeskynní potápění je krásné a naplňující hobby a jde v něm hlavně o pocit radosti z potápění ve specifickém prostředí. 

Stále však existuje hodně potápěčů, kteří jeskynní potápění prezentuji jako extrémní hardcorovou záležitost a rádi se staví do role drsňáků, kteří si v nulové viditelnosti razí cestu přes bahnitou restrikci. Podle mě jde o velmi pochybný přístup k jeskynnímu potápění. Pokud kdokoli nachází v jeskynním potápění pocit radosti, může se stát, že dalším krokem vpřed se pro něj stane explorace. Není možné stanovit, že explorace by měla být umožněna pouze hierarchicky organizovaným skupinám, nebo, že někdo smí a jiný ne.
Lidé, kterým se nelíbí naše explorační projekty a způsob jejich organizace, se mi zdají být přehnaně upnutí na zažitý systém klubu. Ten má v jeskynním potápění svou tradici a pevně stanovená pravidla hierarchického uspořádání členství v těchto klubech. Nechci zpochybňovat tuto filozofii, ale nechci ani, aby se jejich filozofie míchala s liberárním přístupem, který uplatňujeme v EKPP. Pochopitelně, těmto lidem v jeskynním potápění nevoní příliš ani systém komerčního vzdělávaní, protože umožňuje individuální formu studia a profesní postup, místo toho aby někdo zůstával v pozadí druhého jen proto, ze ještě nemá v klubu odkroucený potřebný počet let. Další chybné pojetí jeskynního potápění ze strany těchto lidi je, když říkají: “V této jeskyni jsme byli dříve než vy a proto se zde nemůžete potápět dokud my neodejdeme”. Příliš jednostranně usuzuji, že všichni, kdo se neřídí pravidly, kterými se řídí oni a nemyslí a nejednají jako oni, se chovají neeticky.

V historii explorace vždy existovala tvrdá konkurence a soutěživost. Příkladem jsou pokusy o dobytí pólu, hor, vesmíru, nebo pokusy přeletět jako první Zemi balonem. Ale lidé, kteří mají duši opravdových objevitelů, si nikdy sobecky nenárokují exkluzivní právo na dobytí vytčeného cíle. Jednalo by se o skutečně arogantní přístup a pokud by už někdo s touto pohnutkou k exploraci přistupoval, měla by svůj původ nejspíš ve zvyklosti na klubovou hierarchii.

Chci znovu zdůraznit, že nemám nic osobního proti těmto speleologickým společnostem. Těm kterým jejich filozofie vyhovuje, ať se jí drží, ale z mého pohledu je zcestné, aby ji vnucovali i těm, kteří s jejich hierarchickým systémem nechtějí mít nic společného.

Mnoho panenských a neprozkoumaných jeskyní už pravděpodobně na Zemi především pak v Evropě nezbývá a tak je přirozeně, ze se už před vámi v dané jeskyni někdo potápěl. Ale jeskyni by měl a může explorovat každý, kdo disponuje schopnostmi a potenciálem k průzkumu. Striktně rozkázat: “Ty tu explorovat nebudeš, protože….. je naprosto proti soudnému myšlení explorera. Jedná se o sobecký způsob, bohužel vcelku běžný v klubech a společnostech s hierarchickým systémem členství. Tento způsob hierarchie může být prospěšný někomu, kdo cítí potřebu obhajovat svou pozici, nebo kdo chce ovládat ostatní, ale v žádném případě tento přístup nepřispívá k pokroku explorace.

 Dovolím si ukázat na příkladu z EKPP, jak nepraktikovaní tohoto zastaralého systému hierarchie pozitivně přispívá k realizaci našich exploračních projektů. Uvedu Marka a způsob, jakým se stal push diverem našeho týmu. Než se jim stal, zúčastnil se pouhých čtyř předešlých projektů. Kdybychom používali systém založený na tom, kdo je kolik let členem “klubu”, nemohli bychom projekt Pozo Azul uskutečnit až do roku 2020. Uvnitř týmu totiž uplatňujeme stejnou etiku jako během push divu. Kdo má k ponoru potenciál a je na něj připraven, uskuteční ho. Ten, kdo má pro ponor správné předpoklady a má dostatek zkušeností, bude členem push týmu. To je podstata správného přístupu, v němž správný explorer nelpí na své pozici.

V EKPP exploraci podporujeme a zveme ostatní potápěče, aby s námi sdíleli ponory v jeskyních, v nichž provádíme průzkum. Je pouze na daných lidech, zda se jim projekt líbí a setrvají v něm. Když se rozhodnou provést exploraci ve Viz,  Gourneyrou, nebo Gourneyras sami,  nebudeme mít nic proti.
Přejeme lidem úspěch a bude nám potěšením pokračovat v exploraci z konce jejich linky. Někdo další se naváže na konec linky naší atd. 
To je naše představa explorace a jejího provádění. Například Source de Viz jsme explorovali na třikrát, takže provádět exploraci samostatně mezi našimi ponory a přidat novou linku mohl kdokoliv.  Průzkum Gourneyrou stále pokračuje, nataženo je pouze 1600 metrů linky a jde opravdu o náročný profil. Pokud chce někdo explorovat, s chuti do toho! 
V Gourneyras na zájemce čeká rozlehlý tunel a 2200 metrů na konci naší linky. Je dost pravděpodobné, že jsme přehlédli pokračování. Hledali jsme ho, ale neúspěšně. Možná někdo jiný bude mít více štěstí. Kdokoli je zván k exploraci i v Pozo Azul, plavte podél naší linky a prodlužte ji z našeho konce. Ani spolupráci při exploraci se nebráníme.

Malá připomínka k Doux de Coly. Po našem prvním projektu v roce 2001 jsme společně s Michaelem přesvědčili vlastníka pozemku, aby zpřístupnil jeskyni pro všechny. Bohužel někteří potápěči neprojevovali k místu a vlastníkům dostatek respektu a okolí znečišťovali odpadky, což vedlo k uzavření místa pro všechny bez výjimky, včetně nás. 

Později se nám podařilo pro náš tým získat povoleni zpět, protože vlastník pozemku ocenil náš disciplinovaný přístup z minulých pobytů, ale je jasně, že přimlouvat se za ostatní už nebudeme.  Nechceme riskovat další uzavření pozemku.

V konferenci DIR-Explorers někteří účastníci také namítali,  že naše projekty jsou pouze o penězích a uplatňování sily.  Je pravda, že bez peněz se v oboru jako je jeskynní potápění a explorace neobejdete.  Všechny peníze však spolyká cestovaní,  výstroj a náročná organizace. Také síla týmu, zapálení každého jeho člena pro společný cíl, maximální úsilí,  odevzdání všech svých duševních,  fyzických a odborných schopností,  je pro úspěšnou organizaci projektu nezbytná. To jsou hlavni atributy, o kterých jeskynní potápění a explorace jsou. Jestliže někdo není schopen přijmout tyto argumenty, potom nemá jasnou představu o tom, co vlastně jeskynní explorace obnášejí.  A sobecky si přivlastňovat jeskyni pro sebe, to už s etikou jeskynního potápění a objevovaní nemá společného vůbec nic. Takže, pokračujte v exploracích! Kdekoli zrovna máte nějaký projekt, objevujte nová místa a o své nové zkušenosti a znalosti se podělte s ostatními. Nechte to takhle dělat ale i nás!

Pro www.divestar.eu:
Text Reinhard Buchaly - EKPP
Překlad do Hispánské češtiny Zdeněk Dušek - EKPP
Doladění textu a nabodeníčka K. Gregor