Kleopatřina Jeskyně - Speleo potápění v moři
Text: P. Wagner
Foto: F. Kabyl
Během květnového ponoru pod Canyonem v Dahabu jsem narazil na rozsáhlý jeskyní systém v pokračování tektonického zlomu Canyonu v hloubce 120 metrů. Při výstupu jsem bohužel objevil tělo mrtvého potápěče v hloubce okolo 107 metrů.
Jedná se tentokrát o krátkou akci 7 dnů, letíme s Fisherem a já plánuji jenom tři hluboké ponory. Dva přípravné na vzduchu, dva přípravné na trimixu a potom hluboký ponor s předpokládanou penetrací do jeskyně v hloubce 120 metrů. Celá akce má tentokrát support team dva potápěče Dana
Selichara s Petrem Paškem do hloubky 105 metrů, dva Vojtu Šedka s Janosem Paterokem do 70 metrů a Filipa Kabyla do 40 metrů.
Dan s Petrem chtějí prozkoumat ostatky mrtvého potápěče, kterého jsem viděl v květnu, ostatní budou jako podpora a zabezpečení pro případné komplikace s dekompresí a nedostatku dýchacích plynů. Jeskyní systémy v takové hloubce nejsou obecně v Dahabu známé a prozkoumané. Tento, objevený pod známou a rekreačními potápěči oblíbenou lokalitou Canyon, je pravděpodobně součástí jednoho geologického útvaru – pukliny začínající zhruba v hloubce 13 metrů v blízkosti hrany útesu. Tato puklina se dá bez problémů proplavat paralelně s dnem a končí dvěma skalními okny do stěny v hloubce 48 metrů. Schod sám se mírně začíná svažovat a pak padá na zhruba 78 metrů v tomto zlomu je další asi 30 metrů penetrovatelná prostorná jeskyně – Neptunova nazvaná podle charakteristického útvaru ve vchodu – Neptunova Křesla. Dno jeskyně se pozvolna svažuje k dalšímu zlomu v asi 92 metrech, kde je malá Alžbětina jeskyně penetrovatelná do několika metrů. Trhlina však pokračuje k dalšímu zlomu v asi 105 metrech, který padá do hloubky a odkrývá systém trhlin a canyonů a v jehož stěně jsem objevil jeskyni, která se měla stát mým cílem.
Ponor v této lokalitě s sebou přináší nutnost plavat. Není zde výrazná stěna, jako například na Blue Holu, ale systém jakýchsi schodů. Od stěny kde končí klasický Canyon je vzdálenost zhruba 100 metrů. Tento fakt výrazně prodlužuje čas sestupu zahrnutý do času na dně pro účely dekomprese - bottom timu. To byl hlavní faktor s kterým jsem musel počítat. Z analýzy profilu minulého sestupu se ukazovalo, že v hloubce před vchodem do jeskyně – ve 120 metrech – jsem byl po 14 minutách. Pro první ohledání jsem neměl žádné velké plány, spíše jen začít vést linku směrem do jeskyně a ponechat zde jeden z bubínků pro pozdější exploraci. Čas plánovaný uvnitř jeskyně byl proto velmi skromný – 5 minut. Takže v devatenácté minutě jsem měl začít stoupat k hladině.
První parametr runtimu byl dán - 19 minut bottom time. Zbývala plánovaná hloubka. Minule jsem odhadoval dno vstupu do jeskyně na asi 127 metrů a protože se dal očekávat pokles dna za vstupem stanovil jsem jako TOD – cílovou operační hloubku 130 metrů a MOD – maximální operační hloubku na 140 metrů.
To byly základní parametry ponoru a začal zdlouhavý proces vytváření runtimu a přesného plánu pro ponor a celou akci tj. volbu plynů, vybavení a shitplán pro případ komplikací.
Takže pro 135 metrů první zastávka v 112 a pak po třech metrech až na 15 a pak po metru a půl a pak po kouskách na hladinu…
Propočítání mé spotřeby dávalo konfiguraci 2x15l na 220 barů pro bottom gas a 11l na 200 pro travel a deko. Kyslíku stačilo 100 barů.
Plán ponoru putuje emailem do Sharm al Sheiku k doktoru Adelovi Taherovi šéfovi egyptské sekce DAN a odborníku na hyperbarickou medicínu a do ústředí DAN Europe.
Ponor do jeskyně určuje i další obligátní vybavení 3 světla jako primární Patco, testované pro tyto hloubky, 3 bubínky. Dvě bójky. Červená klasická a žlutá – shit bójka značící, že mám problémy. Automatiky používám Apeks všechny kyslíkově přečištěné pro možnost výměny v případě nutnosti.
Časomíra + hloubkoměr Suunto Stinger ukazující vteřiny nutné pro můj typ runtimu, záložní vícesměsový počítač VR3, překlápěcí tabulky Dive Rite. Na jejich vnitřek píšu nesmytelným fixem jméno čísla pojistek DAN čísla licencí a telefon příbuzných. A značky na linku do jeskyně. Teplota vody kde strávím nejvíce času byla OK pro mokrý oblek. Dvě masky, dva nože, nářaďový nůž do kapsy…Celkem pět automatik Apeks. Každá s jinou barvou hadic a zakrytím náústku. I poslepu je poznám podle hmatu. Záměna plynů by mohla mít fatální následky…
Je toho hodně na co člověk myslí a jaké situace si představuje a jak je bude řešit. Skutečnost je ale vždycky jedinečná a trochu jiná…
Je večer před ponorem na základně s Chrisem domlouvám přesné složení plynů s klukama probíráme naše plány a timing celé akce. Za jak dlouho po mně půjdou kde kdy a v jaké hloubce se potkáme.
Sám jsem trochu mimo, někde uprostřed ponoru, obtížně se soustředím na ostatní, na jejich problémy a dotazy. Stále znovu a znovu mi běží před očima zítřek co bude ale i co bylo při minulých ponorech…
Ráno snídaně, na bázi a obvyklá rutina začíná analýzou plynů. Používám svůj vlastní Atomox Dive Rite, přesné složení směsí je příliš kritické na to abych ho svěřil jiným. Směsi sedí 8/65, 32, 75, 100.
Pomalu nakládáme a vyrážíme na Canyon. Počasí není ideální, fouká, jsou vlny. Ve vzduchu je cítit trochu napětí pro mě Petra a Daniela jsou to nejhlubší ponory. Jitka i holky mají obavy, aby všechno dopadlo dobře. Sám jsem ponořen v sobě a posté si promítám ponor, jeho průběh a co mně čeká. Tentokrát vím i o tělu utopeného potápěče a proto by mně nemělo nic překvapit. Pomalu jdu do vody, obouvám ploutve Jetfin Scubapro, do kapes křídla dávám rukavice pro dekompresi. Připínám stage s dekompresními plyny. Držím se pravidla RR – rich rigt 75 procentní nitrox vpravo, travel – 32 procentní vlevo. Pomáhá mi Vojta, je to milé, ušetří mi síly. Nafukuji BCD lehám si na záda a pomalu plavu na okraj laguny. Vítr a vlny mně snáší, musím vydávat více síly, než bych si přál. Připravuji si automatiku travel gasu – černá hadice zelené koncovky- Nx 32. Poslední pohled ke břehu a paží ukazuji signál OK. Hanka mi odpovídá a začíná měřit čas. Vypouštím Trimix z BCD a pomalu se nořím pod hladinu. Vnímám svoje perfektní rozvržení výstroje. Kanistr baterie mezi dvojčetem je ideální. Otáčím se na záda dělám kontrolu před ponorem – bublechek, všechno je v pořádku. Plavu podél útesu až nad trhlinu Canyonu a potom nad ní stále níž. Hrana ve třiceti metrech. Zastavuji klesání měním plyn a přepínám na VR3 na novou směs Tx 8/65. Kontrola všech automatik a inflátorů zabere pár vteřin a pokračuji v klesání. Míjím výstupová okna v padesáti metrech, Neptunovu jeskyni v sedmdesáti, Alžbětinu jeskyni v devadesáti. Stále sleduji trhlinu tektonického zlomu a pomalu se dostávám k hraně ve stopěti metrech. Uhýbám doleva ke vchodu do jeskyně, doleva od těla mrtvého potápěče. Potkám ho až při výstupu.
Pokračuji v sestupu. Kontrola manometru. Plyn v této hloubce ubývá tak rychle… Stopatnáct metrů, objevuje se vchod do jeskyně. Mnohem hlouběji než jsem si pamatoval. Šestnáctá minuta ponoru. Přede mnou se otevírá složitý systém trhlin, polouzavřených canyonů a svahů. Dno vchodu – 136 metrů. Cítím zvláštní pocit. Pocit toho kdo vidí něco co jiní neviděli a okamžitě cítím jméno. Ano jméno jeskynního systému před kterým plavu – Kleopatřina jeskyně, Cleopatra´s cave. Jsem na dně vchodu. Devatenáctá minuta. Neměnný čas k návratu. Jsem na třetině bottom gasu. Pod sebou vidím schod začínající ve stotřicetišesti metrech a pokračující dál do velké modré hlubiny asi k dalšímu schodu. Intuitivně cítím, že jeskyní systém tyto schody prostupuje hlouběji a hlouběji.
Poslední pohled k mámivé hlubině a začínám stoupat podél vchodu, připomínajícím gotickou klenbu. Pomalu stoupám rychlostí asi 6 metrů za minutu. Zahýbám doleva podél trhliny k tělu mrtvého potápěče. Je mnohem hlouběji než jsem odhadoval - 115 metrů. Na rozdíl od května jsou měkké části již pryč. Moře si vzalo svou daň. Začíná dlouhá série hloubkových zastávek po třech metrech a třiceti vteřinách k první dekompresi. Domluvené setkání s Danem a Petrem na stopěti meterech nevyšlo, nikdo tu není a já nemůžu čekat. Bottom gas rychle ubývá, mnohem rychleji než bych si přál. Stoupám podle runtimu, kontroluji tabulku, ale znám jí zpaměti lépe než vlastní datum narození. Nad Neptunovou jeskyní potkávám kluky. Chvilka gestikulace, abych jim ukázal směr k mrtvému tělu a pokračujeme. Já nahoru Petr s Danielem dolů. Míjím východ z Canyonu a podél trhliny pomalu stoupám. Bottom gas je na 30 barech. Měním na travel gas. Dole v hloubce trhliny vidím Janose s Vojtou jak si potápí svůj ponor. Najednou se stěna láme – 40 metrů. Přede mnou je Filip s Lindou domluvený backup. Kontroluji svoje zásoby plynu. Filip má pro mne rezervu, ale zdá se, že jí nebudu potřebovat. Pár fotek, výměna signálů a pokračujeme. Filip na hladinu, aby mi donesl láhev s kyslíkem na poslední dekompresi, já v dekompresním schématu naplánovaném mnoho týdnů před vlastním ponorem.
Vstup do Canyonu s hejnem rybiček. 15 metrů. Vidím kluky, už jsou zpátky na poslední dekompresi. Hrajou piškvorky.
Mně trvá několik desítek minut dostat se na jejich hloubku. Je tu Filip s kyslíkem. Beru si láhev koukám na kluky, jsou o několik metrů nade mnou. Filip fotí počítače s maximální hloubkou. Všichni jsme rádi, že se vidíme.
Na hladinu mám 6 metrů, ale de fakto hodinu a půl. Natahuji rukavice a soustředím se na zbytek ponoru. V duchu si krátím čas dekomprese. Myslím na Kleopatřinu jeskyni, jak asi může pokračovat, myslím na příjemné věci, ženské zadečky…
Po třiceti centimetrech se pomalu blížím k hladině. Kluci už si užívají čaje a opečování holek, ale i smutných vzpomínek na kolegu, který svoje schopnosti přecenil. Já dodýchávám Nitrox a kyslík.
Poslední nádech na hraně laguny a vynořuji se. Stošedesátá minuta ponoru.
Je tu Jitka, Vojta. Pomáhají mi se sundáním výstroje odnáší stage a twin. Je úžasné jít jenom v neoprenu na břeh. Cítím se skvěle, ale tahat stage a twin by se mi nechtělo.
.jpg){kind=spacer}
