28. 5. Trou Madame

Koukáme na hladinu hluboko u dna betonové či kamenné jímky. Vchod do jeskyně je pod hladinou této nádrže. Natahujeme lano jako lanovku, spouštíme dolů stage a některým i celý vergl. Posloucháme historku z Blesku, jak jeden synek spadl s verglem dolů na záda, křídlo splasklé, dech vyražený. Naštěstí pohotoví zachránci přispěchali a dotyčného zachránili. Tedy Happy End. A že, pokud nebude mít vergl dole, tak na žádný ponor nejde. Budiž, máme ho rádi. My se dolů dostáváme po žebříku. Po důkladném nácviku bez verglu ovšem. Beru i pouzdro s Nikonem, ale sám vlastně nevím na co, protože sice přišel objednaný blesk Ikelite SS200, ale bez kabelu. Tak snad aspoň nějaká ta silueta u vchodu v protisvětle. Máme kyslík na deko a S80 jako postupovou láhev.  
 

Plaveme ještě 100 m za restrikci, cestou zpět v nulové viditelnosti. Za trik v sifonu je Petrovi nabídnuto členství v prestižní potápěčské asociaci EDAP. Tedy Extrem Diving And Pissing. Foťák v díře mi akorát zavazel. Tak se s ním aspoň po ponoru povaluji v potoku za vývěrem a fotím rostliny, rybky...

Jedna suchá jeskyně pro změnu - Grotte Lacave, prohlídka za sedm padesát. Sympatický vláček nás veze uměle vyrubaným tunelem do krasového labyrintu. Kocháme se výzdobou a znervózňujeme průvodce svým nezájmem dozvědět se, který krápník je Mickey Mouse a který tanečnice flamenga.

Vyrážíme hodně brzy a jsme na místě první. Voláme 112 abychom splnili požadavek hlásit ponor místním hasičům. Hasič nechápe, proč mu volám, když nikomu nic není. Přeje nám hezký den a tím je vše odbyté. Máme namíchaný lehounký trimix, jdeme kousek za 60 m. Pohodový ponor s minimem plavání. O to víc si užíváme čistou vodu a nádherně modelovanou skálu.

Ještě šumíme heliem, když sedíme u vstupní louže jeskyně Truffe. Čekáme, až vylezou 3 Švýcaři, dáváme napít komárům a Petr i klíštěti přímo z šourku. Jsme zvědaví na bájemi opředenou vstupní úžinu v nulové viditelnosti. Jeskyně v sobotu odmítla dva urostlé chlapy, prostě se nepropasírovali. My nemáme problém, přece jen máme v pase asi o metr méně. Plaveme pouze za 1. sifon v křišťálové vodě chodbou krásně modelovanou proudící vodou. Jeskyně je nezakalitelná. V celém profilu je buď vymytá skála nebo hrubý štěrk.

Druhý trimixový ponor. Do plnírny dorazila zásilka francouzského helia, tak toho hledíme využít. Mícháme si 18/40 do S80, kyslík do S40 a vzduch na záda. Trochu nestandardní rozložení směsí, ale výsledkem je poměrně levný tmx ponor. Na zádech máme jako zálohu směs sice dusíkově narkotickou, ale kyslíkově bezpečnou, kdyby něco, ve stage bottom mix.

Jirka Huráb nám radí odložit kyslík až na 150 m , kde je strop v 6ti, pak udělat break na tmx a vyplavat ke vchodu, pak se znovu přilepit na ′V′ výlom  pod stropem a pobýt tam na kyslíku.Tak se toho držíme. Máme půjčené plíny a spousty dobrých rad k jejich použití. Zapomínáme tedy pro tentokrát na naše chlapské zurčící kosárky a cvrkáme do nich po kapkách jako psi, či zkušení prostatici. Vše marno, kapacita plenek jest stejně záhy překročena a hygienické podmínky v sucháčích jsou zcela mimo přijatelný rámec. Plaveme ke studni oklikou přes galerii, padáme ke dnu s přechodem na tmx a suneme se chodbou za roh k dalšímu stoupání, asi 100m. Petrovy uši o stoupání a následně dalším sestupu cestou zpět nechtějí slyšet, tedy otáčíme asi na 500 m od vchodu.

Před psí boudou nacházím pohřešovanou rukavici. Pes - dobrman, k mému překvapení, nezdechl. Sice štěkal, ale jen tak na oko. Byl rád, že jsem ten smradlavý cucek odnesl. J. se zaradoval.

Ponor na rozloučenou. Jsme první, kdo dnes zakalí vodu ve vstupní kaluži. Skokana, který v ní bydlí a který mi nezištně předvádí, jak má správně vypadat žabí kop, nepočítám. Zlatou rybku ve studni asi 100 m od vchodu, která rypákem strká do hlavy mé HIDky, dlouho považuji za přelud a přemýšlím, co jsme si vlastně namíchali do lahví na zádech. Jak se tu ocitla? Copak jsme v akváriu někde před vchodem do hotelu? Z Petra se odvíjí šňůra z osobního bubínku a proplétá se mu výstrojí a ploutvemi. Posledně si tu zadřel do napouštěcího ventilu sucháče písek a stále se nafukoval.  Vyplétám z něj šňůru, vraceje mu tak včerejší včasný zásah v Resselu. Tam mě umravnil, když jsem si naordinoval čistý kyslík na deko v 8 m , místo, abych se nejdřív přilepil na strop o 2 m výše.

Ještě před tím, při swičování z tmx na vzduch pod vzájemným dozorem, jsme si zasignalizovali OK, aby si Petr po dvou nadechnutích zkusil OOA v kombinaci s roll offem naostro. Ponořený do střípků myšlenek z předchozích ponorů jsem najednou na hladině prvního sifonu. Kousek pěší turistiky bez ploutví s verglem na zádech do vodovodní trubky ke druhému. Chodba má průměr okolo metru a lomí se v ostrých úhlech, příjemná prolézačka, kde jsou ruce lepší než ploutve na nohách.