 |
Již na cestě do Chorvatska padl návrh, při cestě domů odsolit naše přístroje na této bohem vytvořené lokalitě. Je neuvěřitelné jaká je matka příroda stavitelka. Mezi horskými hřebeny , v malebném údolí , pod krásným kostelíkem, vyvěrá řeka Cetina. Modrozelené jezero , uprostřed válkou zničené krajiny je jak z jiného světa. A to je náš cíl.
Nechtěli jsme budit zájem usedlíků a tak bylo zanoření dílem okamžiku. V URNĚ by z nás měli radost...
Jak to ale zde začalo s potápěním, kdo zde byl první, či výrazně přispěl ke zmapování lokality?
|
 |
|
|
První sestup zde vykonala v roce 2000 čtveřice: Gliviak, Janota, Volovár, Korim. Tento ponor byl dle R. Korima zakončen neplánovanou mokrou dekompresí....
Na Velikonoce 2001, zde dosáhli hloubky 110 m a provedli průzkum bočních chodeb potápěči z česko-slovensko-polské výpravy organizované Jožo Gliviakem (Dobrá voda č. 2/2001).
Citace části textu P. Votavy z článku - Izvor Glavač Duben 2001, v tomto časopise:
......I přes silný proud (průtok jarní období) ve zúženém hrdle vývěru v 90 metrech se nám podařilo dosáhnout hloubky až 110 m (Josef Gliviak), při současném průniku cca 100 m ve stometrovém horizontu (Silvestr Pěkník) a opakovanými ponory do hloubek pod 100 m (téměř všichni potápěči výpravy) jsme si učinili představu o skutečném uspořádání vývěru, které se lišilo od paměťového náčrtku Chorvatů......
Účastníky této výpravy byli:
Slovensko: Jozef Gliviak a Janka Tuhá, Palo Skovajsa, Jano Karpiš
Polsko: Marcin Piekarski
CZ: Ezechiel: Silvestr Pěkník, Martin Trdla a Marcela Otmanová, Ladislav Esterházy, Petr Votava....
Jak to bylo nyní, v polovině května 2004? Svahy jezírka padají strmě do hlubin. Stržený sediment klouže do středu jezírka, kde je proudem vývěru hnán na hladinu. Klesáme podél kolmé stěny k tmavému otvoru. Asi v hloubce 20 m je vstup do vlastní šachty. Je zde vyvázáno silné lano mířící do tmavé hlubiny. Proud není skoro cítit. Po pár metrech se ocitáme v kolmé šachtě o průměru přibližně 10m, padající do hloubky 90m. Na stěnách se v puklinách a převisech zachytává drobný písek spolu s odpadky, které sem civilizace naházela. Viditelnost, co světla dosvítí. Klesáme a nad našimi hlavami pomalu slábne zelenavé světlo z hladiny. Petr fotí . Voda je studená s porovnáním s ponory z minulých dnů. Má 8st. Kolem nás dokola bizardní tvary vytvořené neustalým působením proudící vody v měkkém vápenci. |
 |
|
|
Petr dosahuje hloubky 60m, fotí a my visíme v prostoru o pár metrů výše. Naskýtá se nám pohled do hlubiny. Plán ponoru ruku v ruce s MODem, nám však nemilosrdně velí k návratu zpět.
Na písčitém svahu hned vedle smaltovaného hrnce odpočívá ryba. Nechá se vyfotit a zmizí v zákoutích jeskyně. Po celou dobu ponoru se držíme v blízkosti sestupového lana. Světla osvětlují stěny a stále je se na co dívat. Snad se sem někdy ještě podíváme.
|
|
Zůstáváme ještě 20 min ve vstupním jezírku na dekompresi. Viditelnost je úžasná. Slunce se láme o vodní hladinu, připadám si jako bych se vznášel ve vzduchu.
Po vynoření se nám dostává potlesku od místních . Zahrají nám na kytaru a odchází....
Nakládáme auto a opouštíme toto překrásné místo. Ceká nás dlouhá cesta k domovu.
Škoda, že není něco tak krásného blíž k našim krajům.
Účastníci akce:
Pepa Růta, Petr Vaverka a Petr Smrž.
Další článek P. Smrže najdete ZDE!
|
 |
.jpg){kind=spacer}
