.png)
 |
Jeskyně Yucatanu
|
|
|
Z deseti nejdelších objevených jeskyních systémů na světě, je jich tady osm. Zdaleka ne prozkoumaných. Místní jeskyňáři odhadují, že byly zhruba v deseti procentech toho, co skrývá země a vápencové skály pod džunglí. Okouzlení jeskyněmi a nádhernou křišťálově průhlednou vodou z jara, mně nakonec přivedlo zpět. Cestujeme tentokrát přes Frankfurt a dál do Mexiko City a pak už Yucatán. Cesta je dlouhá víc jak 13 hodin, než spatříme zemi lidí, jež Španělé nazývali Aztéky a kteří sami sebe nazývali Mexiky a dali tak jméno zemi na jih od dnešních Spojených států.
Naše partička je tentokrát malá. Sedm potápěčů. Tři na běžné potápění, tři jedou na kurz Full Cave – jeskyní potápění a já se chci vrátit zpátky do podzemí Yucatánu, největších jeskyních systémů na světě. Máme trochu zpoždění a tak dorážíme kolem druhé hodiny ráno místního času.
|
 |
|
 |
Zbytek budu potápět s Marike Jaspers a Sergiem z Protecu. Chtěl bych zkusit i hluboký ponor v oblasti mezi druhým a třetím nejdelším jeskyním systémem na světe Nohoch Nah Chich /dům ptáků/ a Dos Ojos /dvě oči/. Jejich nejhlubší místa Blue Abyss 71 metrů a The Pitt 119 metrů jsou na mapě od sebe vzdálena 45 metrů a pravděpodobnost jejich spojení a tím spojení těchto jeskyních systémů je velkou výzvou všem jeskyňářům. Hloubkou, délkou penetrace i očekávaným výsledkem. Hlavní překážku – neproplavatelnou restrikci se podařilo před pár měsíci obejít a tak se otevřela možnost spojení.
Tentokrát je trochu jiné počasí než minule. Často prší, ale je teplo, občas vítr. Déšť je problém hlavně při oblékání sucháče a sušení vůbec.
|
|
Na podmínky v jeskyních je vliv prakticky nulový ať už z hlediska viditelnosti nebo proudů. Naopak chladnější počasí zpříjemňuje přesuny od míst převlékání do Cenotů kde ponory začínají. Daně a klukům začíná Full Cave kurs a tak se určitě nudit nebudou. Kompletují výstroj, vyplňují papíry, trošku pomáhám s nářadím a materiálem. Už dlouho tahám ssebou malý „potápěčský obchod“ a tak si každý u mně najde co potřebuje, pak i zapomenou na smích kvůli mým obligátním 100 kg nadváhy. Stejně si všechno budou muset doladit podle sebe a požadavků instruktorů. Učí se tu full cave i NSAC jako crossover.
|
 |
Jsme tu vlastně tři party. Já, kursisti a „rybičkáři“. Každá skupina má program trochu jiný. Já začínám v pondělí s Fredem. Dolaďujeme program po telefonu. Nová místa nové penetrace. Plánujeme Xtabay v Chikhun HA západní voda. Xtabay je stará legenda kterou nejdete v mytologiích celého světa. Krásná mámivá žena co odvádí muže do lesa za vidinou sexu, kde se ztratí…Trošku řešíme logistiku. Bydlím v Playa del Carmen, což je asi 20 kilometrů daleko od jeskyní a každodenní vyzvedávání….
No nakonec se domlouváme na vyzvedávání twinu a vercajku na základně v Puerto Aventuras. Lahve jsou od Lothara, spolumajitele shopu a centra, kterej je moc rád, že jsme se vrátili. Většinou se potápí s Alu Luxferama 11 l do twinu, s klasickým manifoldem s uzavíracím ventilem uprostřed.
I když manifold s izolačním ventilem uprostřed se momentálně hodně diskutuje, kvůli rozboru nehod, zde se stále používá. Někde se používá sidemount a tím independent, ale spíš z důvodů logistiky, než průchodnosti.
Hlavně holky to maj lehčí odnést k vodě postupně a také starší potápěči. Občas se zahlédne i rebreather, ale spíš vzácně.
Jeden den se dvěma ponory, tj. s plněním a půjčením dvou twinů, s odvozem k jeskyním, vyjde docela na pár peněz, ale euro má dobrej kurz a tak se to dá.
|
|
Co v tu chvíli nevím je, že „moje lahve“ jsou natřeny na žluto nějakou úžasnou barvou a olupující lak po mně zůstane všude v jeskyních. Vystopoval by mně i slepý… Ekologie systému jeskyní je vůbec dost komplikovaná a zvláštní. Věci co nehrají jinde roli, se v jeskyních dostávají do popředí. Třeba ryby které plavou s potápěči a jejich světly a vyjídají slepé krevety a potom se vrací.. Samotné by ve tmě zabloudily a umřely hlady jako lidé. Ale dohromady s člověkem…. Večer trošku kecáme, trošku popíjíme, časový posun nám brání spát. Povídáme, vzpomínáme. Dlouho do noci čtu a skoro s rozedněním si jdu lehnout a snít. Ráno bazének a snídaně a už setkání s Fredem.
|
 |
|
Mám opravdu radost, že se vidíme jsme trochu stejná krevní skupina a naše nekonečné hovory mně obohacují stejně,i když jinak, jako jeskyně. Jeho znalosti jeskyní, ekologie a indiánské kultury jsou takřka encyklopedické. Saju je z něj jako houbička… Nakládáme věci a jedem na Xtabay, trošku prší ale je teplo. Nabíráme 4 twiny pro dva ponory v jeskyních a pak už k cenotu a ponorům. No a povedla se mi úžasná věc. Automatiky jsem nechal na hotelu. Skleroza nebolí ale….Věci necháme hlídat indiánům a vracíme se pro moje taštičky. Fred sice má náhradní regulátory, ale já i když mu hodně věřím, bych s cizí výstrojí do jeskyní hodně nerad… Ztrácíme asi hodinu a je jasné, že stíháme jenom jeden ponor. Xtabay je zajímavá prostorná jeskyně. Asi 1.5 kilometrů natažených linek. Teplota vody je 25 stupňů. Ponor 70 minut. |
 |
Na vstupu obligátní S dril a dialog o naší výstroji a umístění vybavení. I když už jsme spolu potápěli hodně, tohle si pro jistotu neodpustíme i když oba doufáme, že to nebudeme nikdy potřebovat. Viditelnost je v podstatě kam dosvítí světla. Fred má HID Dive Rite a střídá mezi ponory akumulátory, já Patco, které s Mojí HID svítí přes 30 hodin. Je tu hodně zkamenělin i krasové výzdoby, převládá bílá. Haloclina je kolem 11 metrů a několikrát jí proplouváme. Maximální hloubka je 14 metrů. Střídavě se držím nad ní a pod ní a vychutnávám si neuvěřitelné zážitky z mísení vody s různou salinitou.
Jsem jak ve filmech z Anglie, mlhy Avalonu nebo Excalibur,
|
|
|
Ráno jedem na Taj Mahal. Má asi 5.1 kilometrů natažených linek. Jméno je po hudbě, kterou poslouchali původní exploreři během objevování. Dáváme dva ponory, první 75 minut s hloubkou 14 metrů a druhý 85 minut s hloubkou 13 metrů. Při druhém se objevují nectnosti mých computerů. Pokud hloubka klesne pod určitou hladinu /cca 1 metr/ přepínají na nový ponor. Tato dost běžná věc v Mexických jeskyních, je zdá se neřešitelným oříškem jak pro Stingra tak VR3. NiTekPlus DiveRitu si jediný z mé výbavy s tím poradí a tak mám přehled o celkovém čase ponoru bez odečítání z hodin. Hloupost softwaru ale hodně moc obtěžuje. Na hotelu houstne atmosféra, přece jenom se projevuje stres a únava z kurzu. Zvedá se vítr a s ním vlny. Přístav je zavřený, pro všechny zbývá potápění v cenotes a jeskyních. Všichni spí už po osmé, čtu si sám u bazénu a plánuju ponory.
|
 |
|
 |
|
Vykládáme vercajk a probíráme Mexiko a její osudy. Je trošku poděs, ale zná hodně lidí z jeskyňářský komunity a tak je šance na zajímavé kontakty. Zajímavá ženská. Na hotelu jdu klasicky nakoupit Coronu. Rodinné balení je asi 3x levnější než tu kterou známe a tak i moje nezřízená láska k pivu, mně nemusí zruinovat.
Kursisti mají poslední den. Moří se s testem, ale Dana všecko překládá, takže jazyková bariéra odpadá. Přichází až večer, utahaní, ale šťastný s Full Cave licencí IANTD. Večer povídáme s Danou. O kurzu, jeskyních, o klucích a nakonec jako koťata usínáme. Ráno pojedeme s Marike, kluci se Sergiem. |
 |
Vracíme se na Mayan Blue. První ponor dáme do tunelu A oblasti Lost Arrow. Je pojmenovaná po tragedii, která se tu stala. Špatně umístěná permanentní značka a laxnost v umístění osobní značky, zde vedla k utonutí. Ponor je do 24 metrů na 68 minut a je skutečně zajímavý bohatou výzdobou. Druhý dáváme do tunelu B. Hloubka 25 metrů 85 minut. Jasně nachytáme deko. Děláme ho vzhledem k prostoru separátně. Holky podle Aladina mají zastávku ve 3 metrech v Cenotu na zhruba 30 minut. Já začínám ve výstupovém tunelu. Dle RGBM modelu 12 metrů 9, 6, a 3. Celkový čas dekomprese 14 minut. Hlavně Marike v mokrém obleku hubuje na svůj počítač a hned ho chce vyměnit. Nakonec všichni relaxujem na hladině cenotu a povídáme o ponoru. Večer super mexická bašta někdo kokteilky, někdo pivko. Všichni jsou spokojení.
|
|
Kluci už dělají „velký kluky“ a kecají mi do výstroje a tak je s toho trochu dohadování. Ale Moquito a Corona všechno srovná. Ráno jdu zase s Danou, ale za parťáka máme Sergia. Je z Urugaye. Spolu jsme měli jít na Pitt a Abyss, ale časově to nevyšlo. Přece jenom příprava a přeprava plynů a skútrů na takový ponor, byla mimo časové možnosti všech. Jenom přístup k eventuelnímu propojení v hloubce je v řádu kilometrů pod vodou. Rozhodujeme se pro cenote Chack Mol a jeho jeskyní systém. Je pojmenován podle jaguára. První ponor jdeme k druhému, zde největšímu stalaktitu. Má přes 13 metrů a pravděpodobně jen díky vodě se ještě neulomil. Harmonie ponoru je úžasná. Jsme vyrovnaný tým a tak se bez problémů dostáváme hluboko do jaguářího systému ke krápníku. Ponor do 22 metrů a 98 minut v jeskyni. Deko v cenotu s pozorováním šnorchlistek má také něco do sebe… Druhý ponor je ještě ve větší pohodě. Hloubka 16 metrů a 103 minut.
|
|
Celý tým je v neuvěřitelné pohodě a tak si opravdu užíváme nádherné krasové výzdoby, ale i halocliny. Odjíždíme skoro za tmy, mlčíme, prožíváme všechno znovu v sobě. Stavíme v místní taverně. A Sergio s Danou přidávají kulinářské požitky já svoje tablety a Coronu. Zítra mám poslední den v jeskyních. Trochu se řeší program, kdo kam a s kým. Většina chce na Chitzen Itzá - Aztécké město a tak do podzemí půjdu jen já, Petr a Dana. Dana se Sergiem já s Marike a Petrem. Dana půjde do Nohoch Nah Chich – domu ptáků a my do Ox Bel Ha a Xunan Ha. Přes 133 kilometrů natažených linek a proplavatelné spojení s mořem je opravdu důstojný cíl. Zanořujeme s v mangrovníky prorostlém cenotu a prodírání se jejich kořeny, je ′docela hustý′. No pak se zanoříme a plaveme směrem k moři. Proud stále sílí.
|
 |
|
Už chápe, proč se zdejším jeskyním říká podzemní řeky. Blížíme se k východu a už to není o tom, že jedem na skůtru, ale že se musíme držet všeho, aby nás to nevyvrhlo ven. Nejsem zrovna třasořitka, ale udržet se nemůžu a tak si jenom kryju hlavu a jako špunt šampaňského se nechám vyplivnout do Karibiku. Jsme kousek od pláže, v příboji těžce zdviháme svou výstroj a jdeme na břeh. Turistky nahoře bez , nádherně bílý písek a zážitek z ponoru v největším jeskyním systému světa, jsou naší odměnou. Hloubka 11 metrů a čas 44 minut. Pomalu se přesunujeme na Xanun Ha. Marike neví co to přesně znamená. Ha je určitě voda a Xanun snad znamená čistá. Je to kousek od místa, kde Marike bydlí. Poslední ponor na tomto zájezdu. Cenote je nádherně čistý, plavou v něm želvy. Jeskyně je do 9 metrů a zdržíme se 100 minut. Výzdoba je nádherná.
Pomalu balíme nakládáme věci a jedem k Marike na pivko. Chvilku posedíme, pokecáme a za tmy domů.
|
 |
Poslední večer si sdělujeme zážitky. Dana z domu ptáků je dojatá, že nemůže mluvit. To zde říká každý. Kdo byl v té jeskyni pláče. A tak popíjíme, balíme, vyprávíme. Sháníme Coronu a Tequilu. Přestalo pršet, na noční obloze jsou zimní hvězdy. Orion, Plejády, Štír. Mayové, kteří záhadně přežili španělskou conquistu, Yucatán s nezměrným množstvím zatopených jeskyní. Spokojenost, zážitky a víra, že se sem většina z nás vrátí. To co nás čeká je nevlídná návratová rutina. To čím jsme prošli už nám nikdo nevezme. A tak sedím uprostřed noci sám u bazénu, ale myšlenkami v jeskyních a vzpomínám, co jsme byli, co jsme a co budem…
|
|
Další články P. Wagnera na stránkách www.divestar.cz :
|
.jpg){kind=spacer}
