.png)
Mexico Tulum 2011
Petr Wagner 27.1.2011 Tulum, Yucatán
Po delší době, pracovních zmatcích /zdravotnictví je v poslední době spíš happening než povolání…/ a troše workoholismu jsem si řekl dost! Snad pár Davidovejch fotek snad nezapomenutelné vzpomínky na jedno z mých nejkrásnějších jeskyních potápění rozhodly a poslaly mne zpátky k tajemným Mayům na Yucatán a hlavně k jejich zatopeným cenotes a jeskyním.
Nejdelší zatopené jeskynní systémy světa se nachází na tomto kousku zeměkoule - místu dávných civilizací i podivuhodných geologických procesů, které daly vzniknout obrovské krasové oblasti jejíž nemalá část je zatopená „neviditelnou“ vodou. Absolutní čistota vody, stálá teplota 25 stupňů celsia, takřka nepřítomné větší proudy a především absolutně nedostižná kamenná výzdoba, jsou také faktory, které ze zdejší lokality dělají ráj jeskynních potápěčů.
A tak jsem rozbil prasátko a vyrazil. Student agency se pochlapila a dala mi 15 kilogramů nadváhy na potápěčskou výbavu. Takže s kabinovkou asi 47 kilo. No vejít se do toho s mym metrákem úplně jednoduché nebylo. Ale po vyplácání asertivity a drobnému doplatku za nadváhu letím. Největší problém bylo, že potápěčká výstroj měla být ve dvou zavazadlech a já jí dal do jednoho. Ale udělal sem z kraťasů a triček v druhém zavazadle podobleky pod sucháč a bylo. Dost pozitivní je požadavek oddělení vercajku. Před odletem ho kontrolují a evidentně se už naučili, že ta podivná bomba s drátama nevybuchuje ale svítí. Co je ovšem trápí jsou neoddělitelné kanystry. Tam je to vcelku logické, bojí se, že se rozsvítí a přehřejí v zavazadlovém prostoru a způsobí požár. Tam by asi problém být mohl, ale ty já nemám, takže o starost míň. Jakmile dostanete nálepku security check letíte bez problémů.
Let jsem víceméně prospal. Na letišti v Cancůnu čeká odvoz s cedulkou s mym jménem. Takže 140 kilometrů nočním Yucatánem do Tulumu. V hotelu Los Lirios na pláži i v půlnoci čeká pán s rudlikem odveze mně i přes sto kilo zavazadel do pokoje. Pokoj je veliký s terasou ideální pro můj metrák potápěčského bordelu. Začíná to opravdu trochu jako sen…
Za sedm let co jsem tu nebyl se hodně změnilo. Kluci nezaháleli a pospojovali nejdelší systémy a nátáhli hodně kilometrů linek. Momentálně nejdelší systém zůstává Ox Bel Ha – tři východy vody se zhruba 182 kilometry. Druhým nejdelším je Sac Actun – bílá jeskyně s místně druhým nejhlubším místem – Blue Abbyss – 72 metrů se zhruba 181 kilometry, třetím je Dos Ojos – dvě oči s nejhlubším místem – Pitt – 119 metrů se zhruba 67 kilometry.
Tentokrát nebydlím v Playa del Carmen ale v Tulumu vlastně v centru jeskynních oblastí. Restaurace je přímo proti prostřednímu východu Ox Bel Ha jedinému proplavatelnému. Kdysi jsem tu vyplaval s Marike a Petrem. Marike už nežije… Vstup do posledního ze zhruba stotřiceti cenotů tohoto systému mám přímo za barákem. Prostě opravdu zhmotnělý sen.
Plány na potápění jsou vcelku jednoduché. Nechci se potápět v jeskyních kde už jsem byl. To je na Yucatánu docela snadno splnitelné. Linek je tu tolik, že by stačily na několik životů. No a potom se podívat do Abbyss a Pit trochu hlouběji.Po příletu mám trochu problémy s křečemi. Obvyklý následek dehydratace z letadla a mojí páteře. Odpočinek a osolené polévky to napraví a tak můžu začít potápět.
První den potápění nemůže začít jinde než v domu ptáků – Nohoch Nah Chich. Kdysi nejdelší jeskynní systém po spojení se Sac Actun je stále součástí druhého nejdelšího jeskynního systému na světě. Je proslulý bohatou krasovou výzdobou, většinově malou hloubkou a tak i dlouhými ponory. Dva roky jsem nebyl pořádně ve vodě a pět let v podvodní jeskyni. Při montování vercajku bych se skoro šel podívat k Davidovi jak to vlastně má být pohromadě…. V cenotu pak klasický postup. Cíl ponoru a účel. Nejprve lahve. David dělá klasický V drill já Flow drill – otáčení na obě strany ventilů i manifoldu. Je to z GUE a asi opravdu více idioten fest. S drill, buble check, funkčnost automatik, rozložení výstroje po kapsách, gas management a zapnutí světla. Ve vodě je pauza hodně znát. A tak je první ponor po Main line spíše pro mě check dive. Jeskyně je nádherná, voda neviditelná a tak se pomalu vrací původní dovednosti. Osmdesát minut ponoru si opravdu strašně moc užívám. Starosti z Čech ze mě spadly a zůstal dům slz a panensky bílá krasová výzdoba. Užívám si jí osmdesát minut. Druhý ponor po Petersen line je snad ještě krásnější. David má poponorové pivko. S chutí si ho vychutnávám s pravděpodobně totálně přiblblým šťastným úsměvem. Teď jsem si jist, že jsem tam kde mám být a kam možná i patří i kousek mojí duše, mýho srdce.
Druhý den ponorů se vracím do systému Dos Ojos. Tentokrát ze cenotu Dos Palmas. Jednoho z větších i s turistickým zázemím. Naše strojení sleduje asi dvanáct psů, leguáni a místní opička. Dva super ponory do krásně dekorované jeskyně tohoto systému. Odjíždíme před setměním. Těsně před odjezdem dorazí kluci z Německa. Na ponor jde jenom jeden. Druhý říká že mu tři hodiny pod vodou stačili nicméně přítel je prý opravdový fanda. Včera končili v deset večer… Blázni myslím si. Zatím… A tak David jen zavolá na bázi kde potápí, že jsou OK, aby neměli strach.
Další den se chceme potápět v systému Naranjal. Potápěl jsem v něm ze cenotu Mayan blue. Patří mezi delší systémy. Má okolo 25 kilometrů linek. V průměru je spíše hlubší – ke dvaceti metrům. Dost nechvalně proslul i několika smrtelnými nehodami. Pamatuji si dvě jedna byl asi akutní koronární syndrom a druhá špatně umístěná šipka při jumpu na lince. Utopili se po pokusu o návrat když poznali chybu několik metrů před cenotem Mayan blue… My potápíme ze cenotu Naharon. Oba ponory jsou se stageí. Ve větší hloubce plyn přece jenom mizí o dost rychleji. Je to ideální terén na použití Nitroxu. Při této hloubce a dosahovaných boottom times je rozdíl v dekompresi snadno i půl hodiny. Ponory jsou zajímavé zabarvením jeskyní. V této hloubce je už i slaná voda od sladké oddělená jakoby sklem – haloclinou. Ve sladké vodě je jeskyně zbarvené do černa taninem z nadzemních rostlin. Stěny jsou tak tmavé, že napoprvé si myslím, že mám něco se světlem jak ho stěny pohlcují. Ve slané tanin nepůsobí a jeskyně jsou dokonale bílé. A tak s proplouváním halocliny se člověk jakoby ocítá v pekle nebo nebi. Jak tenká a neznatelně prostupná linie je dělí…
Grand cenote je součástí systému Sac Actun. Už jsem zde potápěl směr Cuzanah. S Davidem chceme proplavat travers do cenotu Kalimba. Mělo by to dát na dvě stage. Plánujem jenom jeden ponor vzhledem k očekávanému času kolem tří hodin. Zkraje všechno dobrý. S Davidem řešíme moje pleny. Trochu se jim diví. No já měl prostě s p-valve problémy se zánětama takže trénuju na ldéenku… Po vlezu do vody jedna stage uchází takže jdeme každý jenom s jednou. To na traverz nedá. Ale ponor je nádhernej.Do systému Naranjal se vracíme i další potápění. Tentokrát ze cenotu Jail House - věznice. Cenot je dost blízko moři uprostřed džungle malé jezírko s výraznou restrikcí v oblasti vstupu zarostlé mangrovníky. Viditelnost v oblasti restrikce je minimální a tak víceméně po hmatu se člověk dostane do prostorných jeskyních systémů. Podobně jako v Naharonu potápíme s nitroxem a stageí. Jeskyně mají snad ještě výraznější výzdobu. Opět kontrasty sladká – černá, slaná – bílá. Oba ponory jsou dlouhé a tak druhý končíme do tmy. Nejdřív mně to překvapí, že nevidím obligátní světlo ze cenotů při ukončování ponoru. Až potom mi to dojde. Po bahením průhrabu jeskyní se ocitáme na hladině jezírka. Okolo je tma. Široko daleko není nic co by rušilo svit hvězd. Jsou neuvěřitelně jasné. Haubna dolů a slyšíme jak po setmění džungle ožije. Je to v každé knížce, ale osobní zážitek je o něčem jiném. Snad jenom tuším co všechno za zvířata všude okolo může být. Rozhodně se nebojí a nejsou potichu. Jsou tu doma, my na návštěvě. Za tmy s čelovkama balíme vercajk, po ponorové pivko a domů.
A pak už Blue Abbyss. V oblasti druhé nejhlubší místo. Kromě magického názvu láká pravděpodobným spojením s nedalekým Pit a tak potenciálním spojením druhého a třetího nejdelšího systému podvodních jeskyní na světě. Jejich spojení, na kterém se intenzivně pracuje /viz Duškovi – Pit project/ by vytvořilo nejdelší jeskynní zatopený systém s délkou okolo 250 kilometrů. Do Abbyss se dnes dá plavat z nově otevřeného cenotu Pet Cementery. Je asi kilometr a půl za vchodem do Dos Ojos. Cestou je odbočka na Pit. David už tam byl já bych se chtěl podívat na dno. Plánujeme dva ponory jeden se stageí jeden bez. Oba na vzduchu pro eventuelní hlubší ponor. Cestou se stavujeme v Tulumu u kluků v plnírně. Lukáš je Čech, který tu provozuje plnírnu. Mají nový kompresor. Žije tu asi pět let. Podílel se i na zaměřování polygonu s Danem Hutňanem. Pet Cementery ukrývá jednu z nejdelších kavernových linek v oblasti – Mystic River. Jump na linku vedoucí mimo jiné i k Blue Abbyss je docela daleko od vstupu na kavernové lince. Po napojení na jeskynní linku je cedulka s odbočkou do cenotu Last Hope a dva jumpy do leva. Jeden vede do oblasti Dark Side of the Moon a druhý /ve skutečnosti první/ vede do oblasti Blue Abbyss. První den vedeme oba ponory do oblasti Dark Side of the Moon. První, velmi dlouhý se stageí. Jeskyně je typicky Nohoch. Krásná výzdoba, jakoby stékající „ledopády“ z vápence obrovské prostory. Vždy mne napadá jak se to pod tu zemi vejde. Druhý ponor pouze na dvojče podobným směrem. David zakresluje podrobnosti linky a trochu porovnává s kompasem pro snazší příští orientaci. Vynořujeme zase za tmy. Opět hvězdy, Večernice a do tmy křičící život džungle..jpg)
Poslední den potápění se vracíme do Pet Cementery. Cestou nás doprovázejí hejna papoušků. Dnes, kromě správce jsme tu sami. Jediný ponor na vzduchu s jednou stageí. Z kavernové linky na jeskynní a první – hodně do leva jump. Na dvacáté minutě jsme v restrikci King Pot. Stage před sebe a protáhnout restrikcí. Kolem čtyřicáté minuty bychom měli být na dvojšipce s jumpem do Blue Abbyss. Plaveme po hlavní lince asi padesát minut. Zde je jedna šipka s jumpem do prava, ten ale po cca padesáti metrech končí. David jde ještě po hlavní lince ale žádné označení dvojšipkou nevidí. Jsme s plynem na plánovaném bodu návratu. Zpátky se mi podaří přehlédnout King Pot a zaplavat do něj s připnutou stageí. Takže ještě couvačka odepnout a návrat. Jeskyně tímto směrem je menší. Netvoří jí obrovské tunely ale užší prostor kde veškerá přebohatá krasová výzdoba je nesmírně blízko, takřka na dotek. Asi nejkrásnější ponor v této návštěvě Yucatánu. Cestou zpátky malá zastávka a pěší výlet k Pitu. Můj další velky sen o jeho dnu. Velký cenot můžu obdivovat jenom zhora. David v něm již byl a zná problémy logistiky ponorů v této oblasti.Celkem jsem strávil asi 20 hodin v zaplavených jeskyních. Dno Blue Abbyss jsem neviděl. Asi to tak mělo být. Aby se sny nenaplnili a zbyly nějaké na příště. Abbyss a Pit. Jak říkal můj kamarád „to největší neštěstí je splnění všech přání...“
Cestou zpátky jde David vrátit světlo do Zero Gravity. Oficiálně uznaná základna GUE disponuje v současnosti asi nejlepším logistickým zázemím v oblasti. Kompletní vybavení na míchání směsí včetně heliových, zastoupení Halcyonu, učebny, obchod a…. Hlavně Dan Riordan, Chris Mailot a Fred Davos. První dva jsou instruktory GUE CAVE 3 a těch není mnoho… teda slovy čtyři na světě. Ostatně ceny tomu odpovídají…. Setkáni s Fredem po sedmi letech bylo příjemné. Oženil se, vzal si svou indiánskou přítelkyni, dělá to co ho baví a nemá se při tom špatně. Kdo by to nechtěl a co vlastně chtít víc?Poslední večer u Davida na terase. Slaví se trochu podruhé Zdeňkovi narozeniny. David griluje maso Zdeněk trochu pomáhá. Kluci jsou tu asi čtyři roky. Snad nebude vadit trochu legendární převyprávění jejich příběhu. Chtěli ject na dovolenou do Francie a pak se rozhodli podívat na Yucatán. No a už tu zakotvili. Měli nejprve Dive shop v Tulumu a pak shodou okolností zůstali v Playa del Carmen. Tady mají na první avenue dive shop oba pronajaté byty a dneska i své přítelkyně. Katka je s Davidem rok a Petra se Zdenkem už mají hodně živého kluka. Zdeněk se věnuje spíše cestovce a David potápění. David má spády směrem ke GUE. Oba už dostali pozvání a účastnili se významných jeskyních exploračních projektů v Evropě i na Yucatánu tak prestižních týmů jako je EKPP nebo UTD/EJPP. Znalosti obou o zdejších podvodních systémech bohatě využije každý kdo má chuť se v jeskyních potápět. A i proto jim držím palce aby se jim dařilo, přece jenom nevýhoda jazykové bariery pořád ještě komplikuje přístup k těmto jeskyním /a hlavně logistice ponorů/ nemalému počtu českých nadšenců pro podvodní jeskyně.
A pak už je opravdu poslední ráno. Poslední po třech týdnech v Tulumu. Nebe je smutně olověně šedivé a Karibik tajemně klidný. Sedím padesát metrů od proplavatelného tunelu Ox Bel Ha a přes něj hledím někam k obzorům. K těm za horizontem. Za horizontem kroucení i snů.
Marné pokusy z mých 100 kilogramů udělat povolených 35 kg vzdávám a říkám si, že je všechno dáno. Průsery i kousky štěstí.
Tři týdny úžasného potápění v úžasných jeskyních. Zdeněk a David jsou tady čtyři roky a hodně moc toho o nich ví. S Davidem jsem potápěl. Byl to podobný stav duševního a tělesného blaha jako podápění s Tylerem, Donem nebo Fredem. Chválit ho nebudu. Jeho schopnosti to nepotřebují. Při jeho talentu nepochybuju, že o něm eště hodně uslyšíme.Čekám na pátou a odvoz na letiště. Moře si tak jako celý měsíc duní svojí silou. Někde vevnitř ve mně svítí světýlko ze zatopených jeskyní. Z jejich neuvěřitelné krásy, klidu a věčnosti. Čekají na obdiv a poznání. Čekají tak jako mnozí z nás.
Za mnou jsou stovky kilometrů džungle plné nepoznaných cenotů a zatopených jeskyní přede mnou noční let do sněžení a plískanic Česka. Do každodennosti práce, blbostí a politikaření.
Ale dneska ani trochu neumírám, protože já se neloučím. Abbyss i Pit tu na mne počkají. A já se vrátím. Vrátím se protože musím. Vrátím se proto, že nevrátit se by bylo tak trochu jako umřít. Vrátím se proto, že je tu krásně a proto že tu je dobře.
Teď totální nesmysl do tmy Atlantiku a přes Zurich do Prahy. Ale i to patří k životu a našim tápáním.
Ale já se vrátím. Vrátím se proto , že se VRÁTÍM !
.jpg){kind=spacer}
