Za kámošem do hlubiny BLUE HOLE
P. Wagner
|
|
Je září a mně čeká další trénink na hlubší ponory. Zase krátká akce a tři trimixové ponory s posunem maxima cca o 20 metrů. Tentokrát již s novou konfigurací, která by měla vyhovovat i pro plánovaných 200 metrů a i pro průniky do Kleopatřiny jeskyně.
Twin 2x20l pro bottom gas a 4 stage 8l travel trimix, 30 a 60 nitrox a kyslík pro dekompresi. 6 automatik rozlišitelných hmatově i vizuálně a komplikovanější manipulace s plyny, to vše bych chtěl zkoušet a osahat.
Po nočním zpožděném příletu kompletuju výstroj a snažím se koncentrovat na ponory, které mně čekají. Check dive tentokrát bude na Mashrabě, dvacetilitrová dvojčata jsou přece jenom slušná zátěž a mně se nechce tahat je někam daleko. Ponor je OK, do 60 metrů, s dekompresí celkem 90 minut. Jsem překvapen vyvážeností ve vodě a snadným ovládáním monstrózního twinu. Všechno je překvapivě v pohodě, i já po fyzické přípravě se cítím mnohem jistější a vyrovnanější.
Po vynoření potkávám kluky z Polska. Ptají se, co tentokrát plánuji a po mém referátu nabízejí, abych šel s nimi zítra na Blue Hole. Mají tam cvičný trimixový ponor, plánovaný do 105 metrů. Je to trochu narychlo, ale lokalita vyhovuje. Já sám potřebuji dosáhnout 115 metrů. Ale to není nic, než organizační problém a výhoda pomoci s materiálem při vynoření je nedocenitelná. Je rozhodnuto – zítra Blue Hole.
S Chrisem domlouvám směsi Tx 12/65, Nx 30, 75, jde zatím jen o rozpotápění a zvyknutí na hloubku.
Ráno jsou trochu zmatky. Kluci teprve začínají s hloubkovými ponory a tak příprava výstroje zabírá spoustu času. Ani mně to moc nevadí, sedíme s Jíťou a klábosíme o životě, hloubkách, snech a tak nám dvě hodiny čekání uběhnou jako voda. Nakonec nakládáme a vyrážíme.
Naše plány nejsou stejné. Kluci se zanoří do studny a v hloubce proplavou ven a zpět. Já zanoření plánuju z vnější strany a návrat a dekompresi podél svahu vevnitř Blue Holu.
Takže můj vercajk na konec cesty kluci seskládají v pelešárně i s Jitkou, která je můj jediný backout. Kyslík a sada telefonních čísel, jsou její hlavní nástroje….
Na Blue Holl je relativní klid, oproti větru a vlnám všude okolo. Připravuji výstroj a chystám se na nekomplikovaný tréninkový ponor. S připínáním stagí jsou trochu problémy, ale Jitka pomůže a tak se zanořím podle plánu. Pod hladinou bublecheck vypadá dobře a tak začínám klesat. Na hladině mně doprovází dvojice šnorchlistů, ale já jsem zcela soustředěn na to, co mně čeká a ani krásné dívčí tělo nepřitáhne můj zrak.
|
|
30 metrů - výměna plynu a dál dolů. Rychlost klesání je kolem 25 metrů za minutu, což odpovídá plánu. Jsem divně nervózní přepadávám hlavou dolů, ale zhruba v 90 metrech se všechno srovná. Arch a slunce vidím daleko nad sebou, pode mnou je písčitý svah Blue Holu.
110 metrů, pomalu překonávám svůj nejhlubší ponor v této lokalitě. Terén není tak homogenní, jak jsem si myslel. V této hloubce se láme a tvoří jakési plato, s výrazně menším sklonem. Není veliké a při dnešní viditelnosti ho snadno ze své výšky /hloubky/ přehlédnu. Najednou se oči zastaví na záblesku z hloubky. Pode mnou leží potápěč. Dvojče na zádech a jedna stage pod břichem.
|
|
 |
|
To jsem nečekal a dost otřesen se dívám dolů, kde asi 20 metrů pode mnou leží sám, s obličejem v písku a navěky…Můj plán a směsi plynů nedovolují nic, než začít stoupat. Jsem otřesen setkáním s mrtvým kolegou – technickým potápěčem a při stoupání přemýšlím, co se mohlo stát, v čem byla chyba. Na písku pod archem v 90 metrech míjím kluky. Klesají ke své cílové hloubce. Ještě jednou mne minou při dekompresi a já se vynořím téměř půl hodiny po nich…
Konec ponoru, pomalu sundávám výstroj a Jitka a kluci jí nosí na břeh. Odstrojuji neopren a jdu do pelešárny na čaj. Kluci už si dávají pizzu a povídáme o zážitcích. Moje nejsou tak příjemné, jako jejich. Artur hned ví, že jde o Jamese. Kluk z Anglie co před pár lety vyrazil na svoji cestu a pracoval na mnoha potápěčských základnách i v Dahabu. Všichni ho měli rádi, až ho pár maníků chtělo vzít hluboko. A tak se zrodil plán, na ponor do 100 metrů na Blue Holl se vzduchem a James se z něj nikdy nevrátil…
Pomalu sbíráme věci a vracíme se na základnu. Mně čeká setkání s Mohamedem, telefon s Dr. Taberen, kvůli dalšímu ponoru. Pro mě dost nečekaně, se na základně dost probírá můj nález, ale jsme utahaní a tak Stela a zpátky na hotel. Ráno mám rest day. Žádné potápění, vyrážíme za Mohamedem el Latífem IANTD instruktor trainerem a mým učitelem, a kromě stovek věcí, které jsme si chtěli říct, probíráme i Jamese. I zde ho všichni měli rádi. Po jeho utopení kolovala Dahabem historka, jak ho spolupotápěči viděli tancovat v hloubce 100 metrů. Asi kyslíkové křeče… Odpotápět takový ponor se vzduchem a s třemi jedenáctilitrovými lahvemi… Jak se kamarádi sebrali a kolik peněz dala jeho máma a o skupině sedmi technických potápěčů s frontmanem Tarikem, co ho nenašel ani ve stošedesátipěti metrech, ale vzal peníze…. Není tolik lidí, co se potápí do těchto hloubek. Hlavou se mi honí, co jsem viděl. Kdo byl pod 110 musel Jamese vidět. Kde se láme plato a kde je 165 jsem jenom odhadoval, ale myšlenky nebyly příjemné. Odcházím na základnu. Měl bych připravovat plyny na další ponor do 150 metrů, ale celá věc mi nejde z hlavy. Co se vlastně stalo, při záchranné akci a jak je to vlastně s Taríkem. Už jednou jsme se střetli u těla pod Canyonem. Tam leží ve 115 metrech a komplikované rokliny a trhliny, dávají předpoklad ho snadno minout. Tarík ho nenašel. Při opakovaném ponoru ho kromě mně viděli další dva potápěči. Ale tady…Plato je velké jak tenisový kurt a lesknoucí se twin nejde přehlédnout.
|
 |
|
Rozmlouváme s Nevin. Na ní bylo všechno zařizování. Jamese měla ráda a nechce se smířit s tím, co jsem viděl. I Petr se hádá, že tělo muselo být mnohem hlouběji. Nějak nechápu emoce kolem celé věci, jen pomalu mi začíná něco docházet.
Měním plán a místo tréningových ponorů, cítím stále naléhavěji nutnost ponořit se k Jamesovi. Možná neumím přesně říct proč, ale mám pocit, že mu to dlužím. Ponory hluboko do Blue Holu jsou něčím zvláštní. Ač technicky jednoduché, doléhá na mně vždy zvláštní tíseň. Možná cítěná přítomnost všech těch mrtvých potápěčů, možná něco v mojí hlavě. Nevím, ale cítím podvědomé obavy.
Použiji plán sestavený pro trénink. Plánovaná maximální hloubka 155 metrů trimix 9/65, nitrox 30, 60 a čistý kyslík. Pět lahvi, pět automatik a strach…
|
Ráno cítím, že nemůžu do vody. Neumím uchopit svoje pocity, ale hrozně se bojím toho ponoru. Ostatním se vymluvím, že jsem moc popil a odkládám ponor na další den. Poflakuji se kolem bazénu, čtu a snažím se nemyslet na to, co mně čeká. Ráno je to snad ještě horší. V tomto stavu do vody nemůžu. Takže zase odklad. Popíjíme s Jitkou Stelu a klábosíme o všem a o ničem. Asi cítí, že jsem trochu mimo a nechává mne samotného v sobě. Cítí můj strach a ten se na ní přenáší. Není to strach z hloubky, ale z mystéria Blue Holl a Jamesova osudu.
Ráno jsem OK. Mám chuť na vodu a po snídani vyrážíme na základnu a na Blue Hole.
Po poledni analyzuji plyny, skládáme materiál a domlouváme poslední organizační věci. Shit plán - dekompresní komoru, kyslík, telefony. Nosím stage k okraji trefu. Jitka mi je pohlídá, než se ustrojím. Zvedá se příliv a s ním i vlny. Oblékání mi trvá nekonečně dlouho. Cítím strach jako nikdy, i když nevím z čeho. Dvojče dvakrát dvacet a pomalu jdu těch pár metrů ke hraně trefu ke stagím. Skáču do vody a Jitka mi podává jednu po druhé 30% Nitrox 60 a kyslík. Třiceti procentní v patnáctce ostatní dvě osmičky. Metr pod vodu bublecheck a dolů. Viditelnost je špatná.
Ve 40 metrech měním na bottom gas a klesám dál. Otvírá se brána archu a já se pomalu zklidňuji.
100 metrů - pískový svah se pomalu láme. Pod sebou vidím Jamese. Již jsem absolutně klidný a klesám až k němu. Leží na břiše, tváří dolů. Na zádech twin, pod sebou jednu stage.
135 metrů - pomalu obeplouvám plato, to se láme ve 149 metrech dalším strmým svahem na kterém by se žádné tělo neudrželo. Počítače ukazují 149m a já vím, co jsem vědět chtěl. Začínám stoupat podél svahu vzhůru ke slunci a světlu. Kontroluju tabulku runtimu spolu se Stingrem a VRtrojkou.
|
|
125 metrů, 115 a najednou hrozná rána do hlavy. Zvedám oči a trne ve mně. Barbara ! Vrazil jsem do její potápěčské lahve. Úplně jsem na ní zapomněl. Leží na pravém boku pod stěnou. Láhev plave dnem vzhůru vydýchaná do posledního baru. Poházená zátěž jako svědek posledního zápasu. Asi se chtěla dostat ke stěně ve chvíli, kdy její rekreační jacket už nemohl poskytnout dostatečný vztlak. Stěnu našla, ale došel dýchací plyn. I dnes po těch letech vytahaná silueta neoprenu ukazuje, jak moc krásná dívka to musela být.
Nějak tu situaci zvládám, i když jsem se strachy skoro po… Plynu je dost a já pomalu stoupám podle dekompresního schématu.
|
|
 |
|
Míjím spoustu odhozené zátěže, ztracených šnorchlů a masek. Viditelnost je mizerná. Ve čtyřiceti metrech měním plyn a začínám dekompresi s nitroxem. 19 metrů - pouštím bójku a měním na šedesátiprocentní nitrox. Fyzicky se cítím výborně. Pokračuji v dekompresi k posledním zastávkám na stoprocentním kyslíku. Jitce, ukazuji OK, další plyn nepotřebuju. Po stodvaceti minutách se pomalu vynořuji. Dodýchávám kyslík a zbavuju se ostatní výstroje. Jitka sehnala pomocníky a tak všechno odnáší na břeh řidič, číšník a jejich kamarádi. Ani neví, jak jsem jim vděčný. Končím s kyslíkem a Jitka mi dává bujon. Celá teplá termoska! Cítím se skvěle. Kluci od aut mi gratulují, tak hluboké ponory s návratem tu nejsou každý den. Plán dekomprese byl zjevně dobrý a vracíme se na základnu.
Chris prohlíží Stingra a gratuluje. Rekord baze Planet Divers, jak aspoñ říká Chris. I naši tady byli hluboko, např. Martin Trdla 140m při společném pokusu s Krzystofem Benduckým, v listopadu 2000. Jejich věčný souboj s Poradou…
|
 |
|
Ten zůstal při ponoru tří potápěčů v Hurghadě pod 200 metrů. Banan Dominik se vrátil. Porada a jeho buddy ne.. proč? Chyba? Pýcha? Přecenění? Nebo všechno dohromady? Kdo ví a kdo se bude umět poučit a jít dál k výzvám, které čekají – Blue Hole, Hranická, Zacatoon…..
Hodně moc povídáme o Jamesovi, ale i o Tarikovi. Nedává to smysl, ale sám cítím obrovskou úlevu, že poslední koho James viděl byl Wagner a ne Tarik. Nevím jak to s ním je.
Jestli je to člověk, co nechce rušit kruhy mrtvých, nebo ten, co vezme snadné peníze a řekne, co mu nikdo nevyvrátí. V Dahabu není další, kdo se potápí tak hluboko. Sám nevím… ale Neznám ho a nechci soudit ale… Vím jak je to dole přetěžké ALE…!!!!
Sedíme a popíjíme Stelu, klábosíme o plánech a snech. Já svoje tréninkové plány nesplnil. Přesto cítím, že to byl jeden z nejvýznamnějších ponorů v mém životě. To co uděláte, i když to nemá smysl, ale ráno se můžete podívat při holení do zrcadla a nezvracet. Cítil jsem moc, že pokud se nezanořím k Jamesovi, možná s potápěním končím, že nebudu moct do vody.
|
|
Jamese jsem nechal dole tam, kam ho vzala voda a vím, že je mu tam dobře. Vím, že se k němu můžu vrátit a podívat se mu do očí……
Tak často jsme svými činy na hraně a vzýváme osud. Ale pak přichází pokora, klid, hvězdy a smíření……..
A víra že jde jít dál a že půjdeme dál….
Petr Wagner 19. 9. 2003 PrahaTrimix Diver IANTD # 60461, instructor Janos Bartok
Trimix Gas Blender IANTD # 60461 ins. Janos Bartok
Technical Cave Diver IANTD # 60461 inst. Don Shirley
|
|
 |
Za kamarádem do Blue Hole (James a Barbara)
Z Bells do Blue Hole
V cenotech Yucatanu
Kleopatřina jeskyně
Kurzy Gue Fundamental, Cave 1, Cave 2
Křižovatky Historie hloubkového potápění
|
.jpg){kind=spacer}
