Kurz GUE: Fundamenta, Cave1, Cave2
Všechny snímky: archiv Wagner
Ještě za pobytu v Mexiku mně trochu dostal Fred Devos, jeden z leaderů exploračního týmu Ox Bel Ha . Při jednom z našich vyprávění se svěřil, že právě absolvuje s Danem Riordanem kurs DIR Fundamentals. Protože jednak samozřejmě znám jeho potápěčskou historii, současnost ale především jsem s ním byl mnohokrát pod vodou v jeskyních, byl jsem trochu v rozpacích a trochu nechápal.
GUE a koncept DIR znám a řadu let sleduji, ale důvod proč potápěč Fredova kalibru, s tisíci ponorů v jeskyních, s účastí na exploraci největšího jeskynního systému na světě jde do kurzu DIR Fundamentals, jsem jednoduše nechápal. Nejsem zrovna z nejskromnějších, ale bez vytáčení - Fred je jiná liga. A tak začala jedna z našich obvyklých dlouhých debat. O nás jako lidech, o myšlení, o schopnosti se učit, o potápění a životě vůbec. Omámen jeskyněmi Yucatánu jsem informace o přínosu kurzu pustil jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ale už v letadle do Prahy jsem začal přemýšlet o tom co Fred říkal a tak nějak i hodnotit sám sebe a uvědomil jsem si svojí situaci v „pantoflích“. Jak úžasné a pohodlné…. Ale můj táta říkal že až si v jakémkoliv oboru začnu myslet, že sem pašák, co se nemá co naučit, ať jdu od toho… No táta už mně nezkritizuje, ale když se učí Fred tak proč ne já? Sice už jsem lehce „prošlej“, ale dokud se můžeš učit, jsi mladý. Hi ,hi….
Přestože GUE dobrovolně formou členství sponzoruji asi dva roky, nikdy jsem se o jejich výcvikový systém a filozofii nezajímal a po pravdě ani neuvažoval o absolvování jejich kurzů Byl jsem v nádherně pohodlné pozici člověka, co umí všechno. Nádherně pohodlné ? Nebo načase jít od toho? A to teda ne! Chytli ve mně saze a já začal shánět DIR Fundamentals kurz a i další. GUE centrála mi na email promptně odpověděla . Žádný problém. Vyberu si třídu, instruktora a s ním se dohodnu. Místo, typ a cena je na dohodě. Ok. Ale…Ti mizerové nedělají žádné crossovery a tak musím do Fundamentals. Stejně jako čerství OWD. No dobrá. Snad to moje ego přežije. Jdu do toho. Nešlo o to být pasován ze „STROKA“ na „Zasvěceného“ prostě a jednoduše jsem to chtěl osahat a když „motyka vystřelí“, tak se i něco naučit. Myslím, že jsem i úspěšně vzdoroval předkládané prezentaci DIRu. A to jak ze strany vnější, jako ujetých fanatiků, hledajících pouze nové místo na potápěčském trhu, tak ze strany vnitřní – jako jediného systému, který má smysl studovat, neboť vše ostatní je dílo ďáblovo a špatná víra.
Dávnou /dnes zapomenutou/ výsadou žáka je, že si vybírá svého učitele. A tak jsem si i já vybral Tylera Moona. Jednoho z původních explorerů WKPP a jednoho z nejaktivnějších instruktorů GUE. Vše ostatní byla směsice rutiny, náhody a čert ví čeho všeho ještě. No nakonec Michal vydržel mojí nesystematičnost a mně čeká řada tří kurzů DIR.
Ale dosti bylo úvodu a tak rovnou k věci.
Je sobota, dubnové ráno a já v zamračeném jarním dni poprvé stojím na lomu v Holetíně. Čeká mně DIR Fundamentals. Z Mladé Boleslavy přes Jičín a Hradec jsem si to střihnul přes Svitavy /nikdo není dokonalý…/ ale nakonec jsem tu a ostatní na mně počkali. Jako obvykle trhám věkový rekord, ale to už bude asi jenom horší. Tyler je udělaný prcek s floridským akcentem, doktorátem z historie a politických věd. Je mu 33 let. Poslední člen posádky je na palubě a tak se může začít. Jak jsem si přečetl z jejich standardů /na internetu/ začíná se vždycky teorií a po jejím zvládnutí do vody. Dir Fundamentals je den teorie a 4 ponory. Ti mizerové to natáčejí na kameru a tak je diskuse o chybách asi dost jednoduchá…
Den teorie mně lehce získává. Ne dogmata ale koncept. Ne rajtování na správných odpovědích, ale na myšlení. Na večer jedna ze součástí konceptu – výstroj. Na tu si tedy šáhnout nedám! Jsem připraven se pohádat o všechno.
Ale: Tyler mi na všechno logicky a přesvědčivě uvádí argumenty a příklady. Na něco naléhá, něco nechá na mně abych se rozhodl až během ponorů. No… i když jsem smlouval, tak stejně nezůstal kámen na kameni a do vody polezu vlastně s úplně novou konfigurací. Navíc protože to bylo v podmínkách se singl lahví. Poprvé po třech letech. A to dýchání z dlouhé hadice. Pro svoje emoce, kvůli kamarádovi jsem nesnesl mít hadici kolem krku. Emoce, iracionalita. Prostě jsem to nikdy nezkusil. Měl jsem jí za gumicukama na lahvích. A ejhle ono to de a ani jsem se přitom nepoto. Velmi rychle a elegantně jsem v pozici nováčka. A tak procházím spolu s Andreou, Romanem, Přemkem a Liborem cvičení, opakovaná cvičení, situacemi, které mi ukáží jak to s mojí výstrojí a schopnostmi je. I když si připadám jako blbec, tak musím sám sobě uznat, že jsem se něco naučil a že s tou výstrojí by asi bylo dobře něco dělat. Potom fyzický test na bazénu. Protože Tyler ví, že se spolu máme dostat přes CAVE 2, nechá mně plavat v tomto rozsahu. /400m pod 12 min a bazén na nádech/. Brnkačka, ale v mém věku se nechat takhle honit? Dopadlo. Devět minut sem fakt ve svém věku nečekal. Fundamentals za mnou a jde se dál.
CAVE 1.
Francie Lot. Měsíc předělávám výstroj. Z mých dvanácti D ringů je pět, kanistr Patca na pásek a slavný nůž Gerber měním za upilovaný kuchyňák. Jasně uznávám, že svoje záložní světla pod vodou nerozeberu a nesložím a tak Lukášova kopie Halcyoňáckých Scoutů. Ta nejblbější a největší umělohmotná přezka na pásek jako pojistka kanystru baterie...
Balení v noci a šílená cesta 1650 km na západ do údolí řeky Dordogne. Romantický, chudý kraj na jihozápadě Francie v trojúhelníku měst Bordeaux, Toulouse a St. Etiene.
Bydlíme ve známe lokalitě Moulin du Ret. Bývalý mlýn, vlastněný Lynn. Angličankou co zde žije 7 let.
Její pozemek má asi dva hektary, dva psi, a čtyři kočky. A věčné úsměvy její, i jejího přítele Davida.
Jeskyní kurzy GUE jsou rozloženy do tří stupňů Cave 1, Cave 2, Cave 3. Tak trochu si to pro sebe překládám na IANTD Full Cave, Technical Cave a Advance Cave. Co se týče náplně, tak to asi plus minus sedí. Hlavní rozdíly jsou jinde. Formálně především v dočasnosti licencí – na tři roky a v systému hodnocení kurzantů. Dočasnost je podobná dávnému systému výkonnostních tříd ČSTV. Během tří let je potřeba udělat patřičný počet ponorů na úrovni kvalifikace. Pak je možno jí obnovit. V opačném případě je potřeba přezkoušení instruktorem. Zcela zásadně se nepočítají cvičební ponory v rámci výuky kohokoliv. Absolventi kurzu jsou hodnoceni jako vyhovující nebo dočasně nevyhovující nebo nevyhovující. Vyhovující prošli. Dočasně nevyhovující zvládli kurz ale některé dovednosti neodpovídají požadavkům a tak se po procvičení a další praxi mohou vrátit a nechat se přezkoušet pouze z této dovednosti. Nevyhovující neprošli. Mohli by opakovat celý kurz, ale praxe většinou říká, že by se mněli věnovat jinému koníčku, nebo výcvikovému systému.
GUE a jeho koncept DIR se asi nejvíce zapsal do podvědomí potápěčů jako konfigurace výstroje. Ta je ve skutečnosti pouze jedním ze třech pilířů stále se vyvíjejícího konceptu DIR.
Ano spíše dynamický koncept nebo způsob myšlení se hodí na označení než striktní pravidla, dogma nebo dokonce náboženství a víra. I z GUE konferencí je cítit místy dogmatismus některých členů, ale to spíše svědčí o nepochopení myšlenky, aroganci a křečovitou snahu přidat si společenskou váhu přičleněním se k určitému výjimečnému systému. Ale zde mi nedá necitovat z filosofických kořenů blízkých okruhu GUE – Zen Buddhismu „pocit bezpečí, vyplývající z přimknutí se určitému systému je iluzí, která může vést k nežití, fungující tehdy a pouze tehdy, když cíle a prostředky studenta jsou totožné s cíli a prostředky systému ke kterému se přimknul. Ve všech ostatních případech je nutné pokračovat vlastní cestou.“
Učení se, zdokonalování a neustálé pochybování o zažitém je cestou ke zlepšení. Ne zasvěcení, ale pomalé poznávání postupné krůčky a věčné hledání. A nebo jinak: jsou tři cesty k moudrosti: napodobení /nejsnazší/, vlastní zkušenost /nejbolestnější/ a přemýšlení /nejobtížnější/.
Tyler mnohokrát vysvětloval a opakoval jak se změnila DIR výstroj za poslední tři roky. Snahu pochytit cokoliv rozumného, dobrého a prospěšného, okamžitě to uplatnit, zdokonalit a použít. Stran výstroje základní principy jsou jasné a srozumitelné. Nepřidělávat si problémy a nepoužívat žádný systém, který Vás může zabít pokud to funguje tak, jak bylo zamýšleno a být velmi opatrný v používání věcí, které dělají něco za Vás.
Snaha nepřidělávat si problémy vede k jednoduchosti. Složitost, sice může některé problémy řešit, ale většinou jeden vyřešený nejméně jeden další přidá. Jednoduchá minimalistická výstroj neřeší problémy, ale prostě je negeneruje. Lépe se ovládá a zejména v krizových situacích dává naději na správné použití.
Systémy. Například odlišené automatiky a hadice pro identifikaci plynů. Zní to dobře, ale pokud uděláte chybu na zemi nebo musíte vyměnit regulátory ve vodě, Váš systém stále funguje, ale protože plyny v lahvi neodpovídají markerům na regulátorech a hadicích Váš fungující systém Vás může zabít.
I když kurzy u Dona byly vyčerpávající a velmi intenzivní, zde je objem a množství praktického nácviku ještě výrazně vyšší.
V CAVE 1 nás čeká dvanáct ponorů. Obsah je víceméně stejný jako v kurzech IANTD. Snad jen výrazně vyšší důraz na vztlak a správnou horizontální polohu - „buoyancy and trim“ je až pedantický. Ta dvě slova ještě do konce kurzů uslyším snad tisíckrát. Sám z toho propadám zoufalství a vzpomínám na moje první ponory a boje s třetím rozměrem…
Obsáhlý test máme k dispozici vlastně od druhého dne. Smyslem je abychom měli motivaci číst GUE manuál a čas k prodiskutování, jak mezi sebou tak s Tylerem. Zase jeho obligátní odpověď na dotazy „co ty myslíš?“ a po našich tu dobrých tu špatných odpovědích obsáhlý a logický výklad s odkazy na praktické příběhy z Tylerova potápění. Takhle se věci opravdu učí a pamatují snáz. A tak ubíhají dny a ponory, jsme utahaní jako koťata. Christian si ve vyvěračce odplave svůj test zdatnosti a je tu poslední den. Poslední ponory děláme v Landenouse. Tyler nám škodí, Christian mrzne a nakonec to končí. Vláďa nám s Jitkou hodně pomáhají. Máme za sebou dvanáct ponorů. Já Andrea i Christian probíráme dlouhé hodiny celý test. Nakonec už se nám klíží oči a chceme jít hlavně spát. Tyler chce od každého z nás na příští den další úkol. Máme si připravit svoje tři silné a tři slabé stránky. Nejsme moc zvyklí mluvit o sobě a tak je to další překážka. Nakonec jí všichni zvládáme a Tyler gratuluje k úspěšnému absolvování kurzu.
Andrea s Christianem odjíždí. Já zůstávám. Spolu s Michalem a Romanem mně čeká kurz CAVE 2. Bolí mně i věci o kterých jsem ani netušil, že je mám a spíš než co jiného bych potřeboval do lázní na rehabilitaci. Ale Tyler je neúprosný a jak říká zaplatili jsme mu za to aby nás mučil.
Zatímco CAVE 1 je hodně i o teorii CAVE 2 je především o praxi. Z teorie se probírá především plánování spotřeby plynů a dekomprese a vůbec strategie a taktika použití stagí a plánování traverzů a okruhů. Ty jsou mezi zkušenými jeskynními potápěči nejčastější příčinou nehod. Plánování ponorů, mimo výběru lokality, nechává Tyler plně na nás. Pouze nás kontroluje a vytváří modelové situace. Hodně se pracuje s bubínky. Na suchu i ve vodě. Ta má dvanáct stupňů, takže rukavice hodně znešikovňují naše již tak nešikovné ruce. A zase to věčné „buoyancy a trim“. Ponory jsou již relativně dlouhé, takže se přidává i chlad. A pořád do kola: bubínek, jump, sdílení plynu, selhání světel a zase bubínek, stage, jump a spool… a večer nemilosrdné video a teorie. Připadáme si jak malí kluci a to asi taky jsme. Potápí se s Nitroxem. Části jeskyní v oblasti Lot kde probíhá výcvik nejsou tak hluboké, aby se používal Heliox. Do všeho zmatky z Prahy taky na pohodě nepřidají. Začíná pršet a to hodně. To není zrovna dobrá zpráva. Ve Francii v této oblasti se voda relativně rychle vsákne do jeskyní a ovlivňuje viditelnost i proud.
Ráno jdeme na Ressel. V řece je viditelnost tak deset centimetrů. V jeskyni lepší, ale je silný proud. Všude se míhají francouzští speleopotápěči. Většina z nich jsou hlavně jeskyňáři. Ze suchých jeskyní si pod vodu s sebou nesou často dost kuriózní výbavu. Také jejich styl potápění je spíše chozením po dně než plaváním. Nám jejich počet komplikuje výcvik v jeskyni a tak na některé věci musíme rezignovat. Já s Romanem máme „svůj den“. Zápolíme s proudem, vztlakem a polohou s bubínkem se spoolem. Děs. Krizovka. Ani moc nemluvíme, myslím i na to to vzdát. Ze světla v jeskyni, kde je asi 15 jeskyních potápěčů na padesáti metrech se noříme do černé řeky. Snad nejhorší můj ponor za posledních pět let. Roman říká totéž. Tyler z nás cítí, že máme dost a tak milosrdně simuluje „závadu“ na videokameře. Ještě se dívat na videu na to, co jsme tam tropili, by nás asi opravdu vyřídilo.
Vracíme se do Mulin de Ret. Jsem utahaný, nic mi nešlo potápěl jsem se jak blbec. Na kraji cesty se červenají vlčí máky, jsou jak kapky slunce na zemi, fialová vonící mateřídouška a cinkající ovce ostříhané na ježka. Moje ego dostalo řádně na prdel, ale to je dobře, asi moc dobře, určitě moc dobře…..
Večer teorie. Plánování plynu, stage pravidla třetin a jejich modifikace. Všichni máme depku. Tyler zachmuřeně sleduje oblohu a jeho prohlášení, že pokud nepřestane pršet, budem kurz dodělávat na Floridě také na náladě nepřidá. Těžké, výborné francouzské červené přece jenom trošku naše bolístky pofouká.
Ráno je líp. Obloha se vyčasila, svítí slunce. Tyler mění plán a místo na Landoneuse jedeme na St. George. Je tam lehký přístup z cesty kde se parkuje. I vstup do vody je pohoda. Jeskyně je moc hezká. Široký tunel s nižším stropem nejprve strmě padá a potom zase stoupá aby si držel dlouho relativně malou hloubku. Zase nacvičujeme. Při druhém ponoru dýchám z Romanovi dlouhé hadice. Tyler mu přivazuje manifold ke šňůře. Simuluje únik plynu stříkací pistolí na středotlaké hadici. Nejprve Michalovi a pak i Romanovi. Jsme už ze všeho úplně zblblí a tak Michal zavírá přesně podle naučeného postupu Romanovu pravou automatiku. Nevěřícně na to koukám, jeden nádech a konec. Tyler mi dává svojí automatiku na dlouhé hadici. Vyndávám nůž a uřezávám Romana ze šňůry. Tyler se směje a komentuje ponor. Umiňujem si, že zítra už nás nenachytá, že si dáme pozor. Tyler dobře cítí, že nás kritikou stimuluje. Popichuje nás, že se asi uvidíme příští rok na Floridě, až se něco naučíme. Večer zase teorie a video. Ráno Landeneuse. Mám trochu obavy ze slezu do vstupního bazénku. Přece jenom moje vysokotlaké dvojče 2x18 s kanystrem Patco je slušná zátěž. Dolů to nějak půjde ale nahoru? Dost to řeším. Den začíná dost nešťastně. Roman zapomněl automatiky v Moulin Ret a musí se pro ně vracet. Čekáme tři hodiny.
No alespoň odjede skupina Francouzských potápěčů a nebudeme se navzájem motat. Děláme zatím s Michalem test. Ten stejně jako v CAVE 1 máme k dispozici od začátku kurzu. Slunce pálí, sedíme na zrezivělé opuštěné trati a učíme se odpověďmi na otázky. Tyler sice říká, že se mu stalo jenom jednou, že musel někoho vyhodit kvůli testu, ale… Ptáme se ho na kurzy. CAVE 1 nezvládne asi dvacet procent uchazečů, CAVE 2 asi čtyřicet procent. Roman je zpátky. Všechno rychle připravit a do vody. V jeskyni je viditelnost otřesná. Frantíci řádili. Protože nás Tyler nevidí všechny tři najednou, otáčíme. Procvičujeme ve vchodovém tunelu, kde je viditelnost přijatelná. Práci ze šňůrou, krizové situace a tak dokola. Dva ponory máme za sebou. Kluci mi k manofoldu přivazují lano a hodně mi pomáhají při cestě po žebříku. Tak i strachovaný výstup dopadne.
Poslední večer. Zase trochu teorie a začínáme probírat test. Stihneme asi třetinu. Zbytek dokončíme v Praze. Kluci chtějí zítra brzo po ponoru odjet, aby Michal stihnul v úterý práci.
Ressel. Poslední Vaše šance mně přesvědčit, že něco umíte, hlásí Tyler. Jdeme do vody. Kontrola vybavení, buble check, a plán ponoru s počítáním spotřeby plynů se stagí. Beru si jenom tenké rukavice, je hodně teplo. A zase cvičení, nacvičování, simulace selhání výstroje, hledání ztracené linky, únik plynu z ventilů a manifoldu. Michal začne se simulací ale pak to má doopravdy. Zatopil jsem si sucháč, mrznu jako…nemůžu hnout rukama. A pak je konec. Deset ponorů je za námi. Debreefing a jedeme na hotel. Kluci balí, Tyler se rozhoduje nezůstávat a odjet s nimi. Má toho také dost…
My s Jitkou ještě chvilku pobudem a pojedeme na večer. Klábosíme. Kluci se ptají na kurzy, jestli sem se něco naučil a jestli něco použiji pro svoje hluboký ponory. A tak povídáme, popíjím střik z červeného vína. Tyler Moon je vynikající učitel. Umí velmi přesně vycítit tu neobyčejně tenkou hranici mezi stresem, který vede k učení a stresem, který vede k rezignaci. To neumí každý. Je i vynikající potápěč.
Kde já jsem měl problém zaplavat do jeskyně kvůli proudu, on plaval pozadu a ještě natáčel na kameru a já jen nechápavě koukal, jak mně pozadu předhání. Prostě jiná liga. Čtrnáct dnů potápění s ním mi hodně dalo. Něco jsem se naučil a trochu změnil. Sebehodnocení, konfiguraci, způsob potápěčského myšlení. Ano určitě mnoho použiji při svých ponorech. Řeknu to stručně a jasně i když bych tomu býval dopředu nevěřil: byly to nejlepší a nejpřínosnější kurzy a to s nejlepším instruktorem jaké jsem dosud zažil.
Odjíždíme. Mazlivé francouzské slunce svítí na všechny ty místa kde zůstali kousky mého já. Myslím na kurz a ústrky a Tylerovo „mučení“ , myslím na podvodní jeskyně a krásnou Francii, myslím na rudé vlčí máky, myslím na návrat a nové kamarády, myslím na nás….
.png)
.jpg){kind=spacer}
