OK jdeme na to. po mě se chce, abych sledoval instruktora, neklesal pod něj, byl na dosah od lanka, ale nedotýkal se ho, v každé hloubce perfektně vyvážený a před ponořením zaznamenal počáteční tlak. To by neměl být problém, jdeme na to. Dosažení hloubky 46 m je plánováno do 3 minut. Provádíme kontrolu a prohlížíme si těsně pod hladinou výstroj, zda někde neunikají bublinky. Vše OK. Potápíme se, já a Milo obličeji k sobě, Hal nás sleduje mírně seshora. Snažím se neudělat mu a sobě ostudu. Vyvažuji se, vyrovnávám tlak a držím se blízko šňůry. Milo mě nešetří a signalizuje problémy s uchem, jdeme nahoru a dolu a to několikrát. Druhou minutu ponoru si kontroluji tlak, Milo schválně zdržuje, stále vyrovnává. Čtvrtou minutu pořád nejsme na dně, mám za úkol v tomto čase zaznamenat hloubku. V průběhu sestupu nejsem schopen psát na tabulku, je potřeba se vyvažovat, vyrovnávat tlak a držet se blízko Mila. Je tady už tma, pamatuji si hloubku 28 m, rozhoduji se zapsat si ji v klidu později. Ukazuji signál pro zpomalení a zastavení. První hloubková zastávka. Vše OK, pokračujeme dál v sestupu. Zahlédnu dno, hloubka něco přes 43 m, to je dobré, hlavně neklesnout pod 46 m. Kontroluji čas a hloubku, šestou minutu kontrola tlaku, osmou minutu mám za úkol odečíst a zaznačit tlak nás obou. Milo mě opět nešetří, pohybuje lankem a odplouvá pryč. Upoutávám jeho pozornost, ukazuji, že chci vidět jeho manometr. Ukazuje mi ho jen krátce a pod špatným úhlem. Žádám ho znovu, on mě nabádá k průzkumu dna. Nesouhlasím a chci vidět manometr, čas letí a já to musím stihnout ještě tuhle minutu. Ve světle baterky se snažím odečíst tlak z jeho manometru, tyhle podělané imperiální jednotky, kolik to tam měl 1700 či 1800 PSI? Dostavuje se lehká nervozita. Při opětném čtení jeho budíku cítím ocelovou chuť vzduchu a mírný nástup dusíkové narkózy. Sakra čím to, vždyť jsem je něco přes 40 m, takhle „mělko“ mě to ještě netrefilo. Že by to bylo tím množstvím úkolů, které jsem měl udělat? Signalizuji opojení Milovi s dodatkem, že je minimální a že jsem OK dokončit ponor. 


Osmá minuta je pryč a já mám konečně jeho tlak zaznamenán na tabulce, porovnávám ho s jeho výstupovým, který je zase v těch jeho podělaných imperiálech (vulgo Psech). Je to OK, naše tlaky jsou vyšší než výstupové. Teď by měl Milo vytáhnout nějaký předmět a já si musím poznačit co to je a zapamatovat si nejvíce výrazných znaků pro pozdější popis. Milo mi nic neukazuje a snaží se odvést moji pozornost. Opět mě nabádá k průzkumu dna. Ne, ne, hochu mě nedostaneš, ještě jsme neskončili. Ukaž mi nějaký předmět či objekt, ťukám na tabulku mu před nosem. Milo pohybuje lankem a kašle na to. Kontroluji si čas a odečítám devátou minutu ponoru. Pomyslím si: Aha teď mám chvilku klidu, úkoly byly vždy jen každou sudou minutu. Vyslat signál, že je právě minuta do započetí výstupu zapomínám. Porovnáváme si kompasy a ukazuji azimut návratu. Je tu desátá minuta, vysílám signál pro výstup. Milo mě opět nešetří a odpovídá signálem OK. Hraje si na postiženého narkózou, ale potom přesto ukazuje jeho palec také nahoru a vystupujeme. V pěti metrech provádíme zastávku, znamenám si tlak na začátku deco. Po pěti minutách zapisuji konečný tlak a vystupujeme na hladinu. Ponor je u konce. Hal nám sděluje, že mu Barbora připomíná jezera v Arkansasu, kde se kdysi potápěl. Taky tam byla taková tma a zima a kde nic tu nic. Směje se. Jo mít tak tu svoje Grotto, to mi tu chybí, posteskne si. Po krátkém odpočinku si ještě omrkávám místní potápěčské atrakce Wartburg, plošiny a krásný žlutý keson.

Hodnocení ponoru a potažmo výcviku nás obou probíhá až v restauraci. K jídlu si dáváme s Milem českou klasiku – jitrničku, jelítko a brambory se zelím a pivečko. Milo jako řidič nealkoholické. Hal, bohužel nemůže zhodnotit naši českou, snad největší chloubu, nemá pivo rád. Zvažuje, že by mu snad mohlo chutnat to nealkoholické. Po ochutnání nás pobaví tím, že je to pivo sice alcohol free, ale má zatraceně stále stejnou chuť piva! Směje se a šklebí. Z čehopak je asi tahle voňavá klobáska, ptá se Hal a natahuje vidličku k ochutnání. No, je to jitrnice. Zvažuji, z čeho by tak asi mohla být. Asi hlavně z jater, odpovídám. O můj bože, tak to je asi jediná věc na světě kterou nejím, děsí se Hal a vrací se ke své porci. Halovo hodnocení ponoru je následující, s Milem má už desítky ponorů a hodnotí ho tedy jako instruktora a dává mu rady co a jak zlepšit. Mě jako diverovi a figurantovi zdůrazňuje nutnost ukázání signálu „jedna minuta do započetí výstupu“, udržení kontaktu s buddym a jeho sledování, zda nejeví známky hloubkového opojení.