|
Výstup - 120m, čkající Pieter Venter
|
Nový rekord hloubkového sportovního potápění –318m Nuňo Gomez
|
|
Zůstává tak pouze Nuňo a Mark, kteří posouvají hranice hloubkového sportovního potápění.
Spor o to zda jsou náročnější ponory v hloubkách moří, nebo jeskynní se rozhodl Nuňo vyřešit jednoduše – po svém rekordu v horské jeskyni Boesmansgat se rozhodl překonat hloubkový rekord Marka Elyatta na volném moři. Dlouhá příprava měla vyvrcholit v červnu roku 2004 na Sinaji v Dahabu. Jako podpůrná základna byla zvolena báze
Akabský záliv se skvělou viditelností a relativně teplou vodou byl podobný pokusům Benetta na Filipínách a Elyatta v Thajsku.
|
|
Celý záliv je částí velkého Syrsko Afrického tektonického zlomu. Kdo byl v Izraeli kolem Mrtvého moře, má dost dobrou představu o Akabském zálivu. U Mrtvého moře je dno velmi blízké dnu zálivu i struktura krajiny s četnými žlaby a jeskyněmi je velmi podobná. Rozdíl je víceméně pouze v tom, že zde není mořská voda a pro poznávání tak není nutné se potápět.
Nuňo plánoval ponor na volné hladině, podél lana, podobně jako kdysi Benett do 308 a Elyatt do 313 metrů. Jeho cílem bylo 320 metrů hloubky, dosažených s otevřeným okruhem.
Vpravo: čtyřče s bottomgasem
|
|
|
Termín vlastního pokusu se z mnoha důvodů několikrát odkládal, nicméně celý tým se nakonec k vlastnímu pokusu sešel v Dahabu v červenci roku 2004.
Po několika variantách byla nakonec zvolena varianta ponoru z lodi, podél pevné zatížené linky s hloubkovými značkami. Nuňo je znám svým tradičním, konzervativním přístupem k dekompresním schématům. Částečně je to dáno asi tím, že svoje nejhlubší ponory vykonal v jihoafrické republice v jeskyni Boesmansgat, která se nachází cirka ve výšce naší Sněžky. Částečně jeho zkušenostmi s HPNS. Jeho plán počítal s pomalejším sestupem, první dekompresní zastávkou ve 190 metrech a s mnoha stagemi rozvěšenými podél zatížené linky. První podpůrný potápěč měl čekat v hloubce 120 metrů. Použitého plynu se počítalo 55 000 litrů, s rezervou na cca 60 000 litrů. Tuto zásobu mělo zajistit monstrózní čtyřče na zádech a tři stage. Zbytek v lahvích podél linky. Doba dekomprese 12 hodin. Tým podpůrných potápěčů zahrnoval devět mužů a žen, celý přípravný tým přes dvacet lidí. Díky lokalitě pokusu řadu z nich naši potápěči znají osobně ze základny
|
 |
Za příznivých podmínek je voda Akabského zálivu klidná jako Máchovo jezero a v červnu až červenci je voda v oblasti normálních ponorů kolem 24 stupňů Celsia. V očekávané hloubce ovšem teplota výrazně klesá. Jedinou alternativou tak byl suchý oblek. Očekávaný čas ponoru také určoval použití suchých plen. P – valve není dobrá volba pro hloubky, o ostatním metabolismu nemluvě... Doplnění tekutin a energie během dekomprese zajišťovala sportovní výživa jednoho ze sponzorů.
Nakonec se Nuňo 23. 7. 2004 zanoří. Problémy s HPNS zastavují jeho sestup na přiznané hloubce 271 metrů. Jde o nejhlubší ponor Rudého moře... Nuňo ovšem svůj cíl nedosáhl a tak po takřka roce příprav je na konci května 2005 zpátky v Dahabu, aby svůj pokus zopakoval. Tentokrát snad úspěšně.
|
|
Tým i výstroj i plán zůstali takřka beze změny. Ta hlavní změna by se měla týkat kondice 52 letého potápěče, který se má dostat hlouběji než kdo před ním. S otevřeným okruhem, bez spojení s hladinou. V hloubce odkázán na sebe, svojí přípravu a své schopnosti. Zkusit co nikdo před ním.
10 tého června 2005 je Goméz opět na lodi Ganet Sinai se svým týmem. Opět vede zatížená linka do hlubiny Akabského zálivu, opět pod lodí čeká dekompresní žebřík na poslední kyslíkové zastávky 9, 6 a 3 metry.
Proč?
Téma pro kontroverzní názory. Nuňovy se hloubkové ponory staly osudem .
|
|
|
Přes dvacet let se noří pod hladiny více jak 100 metrů, je jediný člověk na světě, který vykonal více jak jeden ponor pod hloubku 270 metrů bez pevného spojení s hladinou.
Nořil se v jeskyních i na volném moři, přispěl, sám technik – inženýr, mnoha svými zkušenostmi k poznání lidské fyziologie i zdokonalení potápěčské techniky pro tento druh ponorů. Proč? O názorech je možné mluvit i se hádat. Sám za sebe mám pocit, že pro toho kdo se takto zeptá, prostě není odpověď. Nejsem soudce, nevím jestli je to dobře nebo špatně, ale prostě jsou lidé, kteří půjdou tam kde jiní nebyli. Ti se ptát nebudou. Těm Druhým odpovědět nelze.
Po všech přípravách se potápěč zanoří, nese 7 lahví plynu, Automatiky Poseidon mají svým výkonem zvládnout extrémní hustotu dýchacího plnu při tlaku přes 30 MPa. Suchý oblek téže firmy, dvě křídla na jedné montáži, vztlak 140 liber. Dva měřiče času a hloubky. Snad jen v ringu je člověk, obklopen jinými lidmi a přece tak nezvratitelně sám jako při hloubkových ponorech.
|
 |
Po dvaceti minutách, u značky 323 metrů hloubky, zastavuje klesání a otáčí směrem k hladině. Po 30 ti minutách je u první stage ve 190 metrech Po 45 ti minutách je u své první podpory. Pieter Venter čeká na 120 ti metrech. Dvanáctihodinový ponor není bez komplikací. Směs energetického nápoje a slané vody dává vysokoosmolální potravu, která vede k dráždění trávícího traktu. Nuňo zvrací i.... I přes přítomnost lékařů v týmu na tuto věc nikdo nemyslel. K věci asi přispívá i houpání lodi a tak i pevné, zatížené linky. Na kyslíkovém žebříku Goméze hlídají naši známí z Planety, Ela, Artur, Zbyszek. Na lodi čeká kyslík, doktorka Britzová podává Nuňovi infuse. Transport do komory není nutný. Potápěč se pomalu zotavuje z ponoru i z faktu, že je držitelem nejhlubšího světového ponoru s otevřeným okruhem.
|
|
Zároveň je nejstarším potápěčem, který se s otevřeným okruhem ponořil pod 300 metrů hloubky. A také potápěčem, který se ponořil nejhlouběji v Rudém moři.
Po kalkulaci údajů z natažené linky, a měřících přístrojů byla oficielně vydaná hloubka nového rekordu, stanovená na 318,25 metrů. Vzhledem k datu pokusu není ještě oficielně uznaná.
Problém stanovení hloubky na volné vodě není zcela triviální. U všech třech pokusů pod 300 metrů byly vzneseny námitky. I když už jsem o nich psal, přece je jenom po diskusi na pandoře opět uvedu. Jednak je to otázka měřících přístrojů. Samozřejmě existují přesné přístroje na měření hloubky, s korekcemi na teplotu a salinitu vody, stejně jako na atmosférický tlak. Bohužel jsou pro takovýto ponor příliš velké. Přístroje náramkové jsou limitovány povoleným tlakem. Ty nejlepší garantují funkci a měření do 200 metrů - D9, NITek Duo, Nitek Plus. Některé – HS explorer do 180 metrů. Jedině VR3 je testována na hloubky 300 metrů. Údaje, kterým se dá alespoň trochu věřit je udávaná přesnost pod 100 metrů na metry. Pod 200 metrů na dva metry. Většina z nich nezkolabuje totálně, pouze neukazuje čísla. Správnost, ale i přesnost je ve hvězdách.
|
|
 |
Pevná zatížená linka z neukotvené lodi je snad ještě větší loterie. Průtah, proudy, vlny, teplota vody, salinita, atmosférický tlak a asi by se našlo mnoho dalších faktorů ovlivňují měření. Ač to fyzikálně vypadá jako řešitelný problém, není, rozhodně ne jednoduše. Jen u zmiňovaného ponoru budou rozdíly v teplotách vody, které ovlivňují průtah linky, desítky stupňů.
NIcméně se vžila konvence jisté rezignace na správnost měření a akceptování přesnosti – tj. plus minus stejné chyby u všech.
Nuňo dosáhl něco opravdu mimořádného. Hodil rukavici o dvacet let mladšímu Marku Elyattovi.
|
|
Nahoře: Zleva P. Paszek, Nuňo uprostřed s dalším členem týmu Planet Divers.
Vpravo: Realizační team rekordu Planet Divers
Dnes je jediný na světě, kdo se tímto stylem ponořil k oblasti 300 metrů dvakrát, bez větších problémů.
I když k expedičnímu stylu, podobně jako ke skútrům, budu mít vždy výhrady z hlediska etiky sportu, hluboce smekám před výkony tohoto nesmírně sympatického a skromného Jihoafričana.
Pro www.divestar.cz napsal P. Wagner na základě soukromé korespondence s N. Gomezem. 6/2005
|
|
.jpg){kind=spacer}
