Potápění pod ledem
Text: Libor Čech
Foto: Dalton, K. Gregor, L. Dundálek, J. Netopil
Nedávno jsem absolvoval jubilejní ponor pod ledem a přitom mě napadlo, že bych se s ostatními mohl podělit o pár zkušeností z tohoto druhu potápění. Samozřejmě tento článek je jenom souhrnem určitých poznatků autora, proto jej berte s rezervou. Následující řádky jsem napsal pro eventuální poučení nebo jen inspiraci, praktické návyky musí stejně každý získat sám. Na to těchto několik odstavců nestačí.
Proč ?
Proč se vlastně potápíme pod ledem? Odpovědí je velmi mnoho. Především proto, že to je možné. Okolo sebe vidíme stále více lidí, kteří se takto potápí. Vlastně nám tím dávají určitý příklad, vzbuzují zvědavost a touhu k následování. Máme lokality, kam je možno zajít. Máme techniku, která za jistých okolností umožňuje relativně bezpečný pobyt pod zamrzlou hladinou. Prodejci v našich zeměpisných šířkách běžně nabízejí výstroj pro potápění ve studené vodě. A když už do vercajku investujeme, tak proč si sezonu neprodloužit na 12 měsíců?
Ponor pod led nám také nabídne netradiční zážitky od přípravy až po vlastní potápění. Máme-li štěstí na slunečný den a led beze sněhu, zažijeme jistě takovou hru světel a stínů, na jakou se jen tak nezapomíná. Romantik si jistě vychutná i nezvladatelný třes a cvakání zubů v místech, kde se v létě koupal se svojí dívkou bez plavek. Myslím, že potápění pod ledem je báječné a je řada důvodů, proč se mu alespoň občas věnovat. Rozhodně jsem přesvědčen, že potápění pod ledem může učinit ze zodpovědného potápěče ještě zodpovědnějšího.
Bohužel se najdou i hazardéři, kteří se pod led vypraví za další dávkou adrenalinu ve svém pestrém životě, aniž by byli řádně připraveni. Vrátí-li se bez problémů, utvrzuje je to v jejich přesvědčení o vlastní velikosti. Mají-li problémy a vyřeší je, tak mají navíc o čem vyprávět.
Na takové lidi si dejte velký pozor, potápění pod ledem je opravdu činnost, kde může jít velmi silně o život. Statistiky hovoří jasně, i když ne všechny oběti můžeme specifikovat jako nezodpovědné a nedisciplinované hazardéry. Téměř s jistotou je však můžeme označit za lidi málo připravené anebo dokonce úplně nepřipravené
Lokalita a její příprava
Jsou lokality, kde se potápění pod ledem provozuje běžně. V našem okolí je to např. lom Jesenný. Je tam báze se zázemím, díra v ledu je vždy připravena a hlavní podvodní atrakce jsou trvale vyvázány, což šetří spoustu práce.
Chystáme-li se na „neobydlenou“ lokalitu, dáme přednost takové, kterou známe z dřívějšího potápění. Je to dobré pro psychiku. Zohledňujeme také příjezdovou komunikaci, abychom dojeli co nejblíže k vodě. Při dlouhém přesunu s kompletní výstrojí se pod sucháčem tak zpotíme, že nám je skoro k ničemu. Ideální je místo, kde po dobu ponoru může být jedno auto nastartované. Náš doprovod tam na nás v pohodě počká a po ponoru tam můžeme ohřát kohokoli, kdo se nějak dramaticky roztřásl. Ve větším autě se samozřejmě dá převlékat.
Díru do ledu děláme nejlépe v místě, kde je přibližně po prsa vody. Nízký vstup působí depresivně při návratu a neumožňuje rychlý ústup. Naopak velká hloubka pod dírou nám dělá problémy při vylézání z vody. To je pak lepší shodit přístroj.
Doporučený tvar díry je čtverec nebo trojúhelník o délce strany alespoň 2 metry. My trojúhelník používáme tam, kde jsme nuceni řezat nad větší hloubkou. V ostrých rozích trojúhelníku se pozadu docela dobře vylézá a s uříznutým ledem se lépe manipuluje. Zvláště když máte v úmyslu jej po ponoru zasunout na původní místo. Jin
ak používáme čtverec nebo obdélník.
ak používáme čtverec nebo obdélník.Díru řežeme motorovou pilou se starší lištou a řetězem. Přitom nepoužíváme olej na mazání lišty. Nejprve prokopneme sekyrou díru, nasadíme pilu a ta je od začátku „mazána“ vodou. Lze také použít ruční pilu na plynosilikát anebo jakoukoli pilu s velkými zuby a dostatečnou délkou listu. Pila ani nemusí mít žádný „šrank.“ Led se štípe po velkých kusech a šířka řezu je dostatečná (pilu nesvírá). Slabší led snadno prokopeme sekyrou, cepínem nebo krumpáčem. Odlomené kusy vyhazujeme hliníkovou lopatou.
Je-li na ledu sníh, který se dá odhrnout, uděláme ve sněhu lopatou podle velikosti lokality jednu nebo více cestiček, vedoucích k díře. Cestičky upravíme jako smrček, neboli z nich uděláme obří šipky, podle kterých může ztracený potápěč rychle a bezpečně najít cestu k díře.
Budeme-li se potápět podle dnešního trendu, kdy jeden natáhne šňůru a ostatní jdou za ním bez použití návodčího, je nutno zajistit pevné a bezpečné upevnění šňůry. Tu buď uvážeme na pevný bod (strom, zábradlí) anebo do zavrtané ledovcové skoby. Tento fixní bod musí být stále pod dozorem osob z našeho doprovodu !! Šňůru netaháme středem díry.
Výstroj a výzbroj (heslovitě)
- oblek je nejlepší suchý, ale není podmínkou. S námi běžně chodí i kolegové s 5 mm neoprénem (před ponorem si do obleku nalijí teplou vodu z termosky nebo PET lahve a vydrží v pohodě i 30 – 40 minut). V poslední době se objevilo vytápění sucháče. To je ale jiná kapitola
- plnění sucháče argonem není na škodu, ale komfort se zlepší maximálně o 20 až 30 %. Profit docílíme tak, že oblek napustíme argonem a opět vypustíme přes vypouštěcí ventil. Tak se vypláchne nežádoucí vzduch a teprve potom má argon určitý účinek.
- haubna stačí ta, kterou máme. Sehnat se ovšem dá i silnější (cca až 12 mm)
- na ruce jsou nejlepší suché rukavice nebo 7 mm tříprsté neoprenové. Běžné 5 mm také postačí, ale např. při práci s bubínkem v nich časem zaleze za nehty
- lahve používáme minimálně 15 litrové s dvouventilem a dvěma automatikami. Ještě lepší je pochopitelně dvojče. U propojeného je zásadní nutností umět zavírat ventily pod vodou (stejně jako u monolahve). Nepropojené dvojče nebo zavřený manifold se používají pro tzv. francouzský způsob potápění, kdy potapěč po určité době nebo při určitém poklesu tlaku mění automatiky.Tento způsob je potřeba mít zažitý, jinak může dojít k vydýchání lahve a k fatálním problémůmi přesto, že máme druhou lahev plnou. Často je diskutována kvalita vzduchu v lahvích. Je jasné, že vlhký vzduch může vést k zamrznutí prvního stupně, zvláště při větším momentálním odběru (dýchání a současně masivní dopouštění žaketu). Na druhou stranu odpovědný potápěč má jistěm lahve před zimní sezonou zkontrolované a plní je u seriozního provozovatele kompresoru. Domnívám se, že při kvalitě dnešní techniky se vyloženě vlhký vzduch objeví pouze u skutečně neodpovědných jedinců (pozor na půjčené lahve !).
Zkušení potápěči si na delší pobyt resp. na delší průnik berou ještě stage lahev. Tento postup je chvályhodný, ale nutně vyžaduje patřičný výcvik. Učit se ovládat stage pod ledem je hazard- automatiky jsou asi nejdůležitější součástí výzbroje. Dnes je naštěstí obrovský výběr skutečně kvalitních výrobků a v naší zemi je obvyklé, že se nabízejí zejména automatiky pro potápění ve studené vodě (pod 10 stupňů). Proto se vyhneme výrobkům, zakoupeným za babku kdesi u mo-
ře. Ty nám můžou způsobit problémy.
Při použití monolahve je nezbytně nutné použít dva první a dva druhé stupně, stejně jako na dvojčeti. Použití jednoho prvního stupně s dvěma druhými nic neřeší, protože zamrzá první stupeň a navíc při eventuálním zamrznutí zavíráme ventil. Octopus je k ničemu a ještě s sebou taháme hadici navíc. U regulovatelného druhého stupně stáhneme průtok vzduchu na minimum.
I to je prevence proti zamrznutí. Z automatiky nedýcháme při mrazu nad vodou, ale první nádech provedeme až po zanoření. Po ponoru nenecháváme automatiku tam, kde by v ní mohl zamrznout zbytek vody. Opět pozor na půjčenou techniku !!!
- žaket či křídlo jsou standartní. Zde pozor, zda nám po posledním ponoru nezůstaly tyto součástky někde ve vymrzlé garáži. Pak se lehce stane, že zamrzne ovládání inflátoru (stačí kapka vody). To znamená buď konec ponoru nebo zalití koncovky teplou vodou nebo trpělivé vyčkávání u díry až inflátor ve třístupňové vodě rozmrzne. Já beru křídlo den před ponorem do bytu (automatiky nechávám na chodbě, kde není moc teplo)
- nůž je neodmyslitelnou součástí výbavy. Nejlépe je mít dva
- rovněž světlo musíme mít hlavní a záložní, zejména leží-li na ledu sníh
- k neodmyslitelné součásti výstroje patří náhradní maska, protože při plavání po šňůře (za sebou) hrozí více než kdy jindy zkopnutí masky. Pozor na tepelný šok, výměnu masky anebo její sundání a nasazení si nejdříve zkuste, když bezpečně stojíte ve vstupní díře.
- alespoň vedoucí potápěč musí mít bubínek s cca 65-80 m šňůry. Ještě lepší je, když má každý svůj vlastní bubínek. Zásadní podmínkou (stejně jako u osobního bubínku) je, že má nacvičeno zacházení s touto součástí výzbroje. Jinak se mu bubínek resp. vodící šňůra může stát nepřítelem číslo jedna !!!- osobní úvazek je dobré použít tam, kde je snížená viditelnost. Úvazek má délku cca 2 metry pro připnutí na kovový !! D nebo O kroužek výstroje.
V takovém případě má dvě potápěčské (nikoli horolezecké nebo hasičské) karabiny, aby se dal odcvaknout na straně potápěče nebo od vodící šňůry. Pozor, i některé potápěčské karabiny mají takový tvar zámku, že se mohou zachytit do šňůry !!
V takovém případě má dvě potápěčské (nikoli horolezecké nebo hasičské) karabiny, aby se dal odcvaknout na straně potápěče nebo od vodící šňůry. Pozor, i některé potápěčské karabiny mají takový tvar zámku, že se mohou zachytit do šňůry !!
Úvazek, který si na sebe potápěč navazuje, je přiměřeně delší a má jen jednu karabinu. Navázání se provádí stejně jako u navázání na vodící lano návodčího kombinací dračí smyčky a lodního uzle (viz Bezpečnostní směrnice). Opět se jedná o úkon, který je nutno předem nacvičit na suchu !!!
- počítač a kompas. Zvláště kompas je zásadním prvkem bezpečnosti. Zkušený potápěč dokáže pomocí kompasu nalézt výlez z vody, zejména když si předem vytypoval kam poplave a odkud se bude vracet. Je-li pevný led, dá se to vyzkoušet na suchu, a to třeba stokrát.
Návodčí a jistící potápěč:
Jak jsem již avizoval, dnes frčí potápění bez návodčího a jistícího potápěče. Bezpečnostní směrnice se však o těchto dvou „funkcích“ při potápění pod ledem zmiňují, a proto je v krátkosti zmíním i já:
- návodčí musí být zkušenou a řádně proškolenou osobou. Z jeho názvu vyplývá, že vede pohyb potápějících se osob. K dispozici má přiměřeně dlouhé lano o průměru 5 mm a více a dohlíží na to, aby se vedoucí potápěč na toto lano navázal a k němu se úvazkem navázal jeho buddy. Před zanořením si domluví s dvojicí signály pro komunikaci. Signály se přenáší tahání za lano (což je na větší vzdálenost trochu problém). Každopádně musí být dohodnut signál pro okamžité vytažení (vícekrát intenzivně zatahat za lano). Během ponoru návodčí povoluje lano a pomocí lana „vysílá a přijímá“ signály. Pro potápěče je stoprocentní jistotou návratu k místu zanoření a v případě nouze jistotou okamžitého vytažení z vody.
- jistící potápěč musí být v blízkosti otvoru do ledu připraven v plné výstroji k okamžitému zanoření a poskytnutí pomoci. Tento úkol jsou schopni plnit pouze zkušení a velmi zkušení potápěči. Proto je trochu absurdní, že často roli jistícího potápěče plní kdokoli z teamu, který je připraven k ponoru hned po návratu právě se potápějící skupiny
Systém návodčího a jistícího (jistících) potápěče důrazně doporučuji všem, kdo s potápěním pod ledem začínají. Je pochopitelně zárukou většího bezpečí i při práci pod vodou, při ponorech ve špatné viditelnosti apod. Jeho význam naopak mizí v případě, že ponor vede mezi stromy, kameny či jinými předměty, kde by se mohlo lano zachytit. Tam musí nastoupit vyvázání trasy (foto vlevo)Obecná pravidla při vlastním ponoru a ponoru bez návodčího:
- na ponor se vydáme maximálně ve dvojici. Tři a více potápěčů může být v krizové situaci zdrojem fatální nehody. Výjimku tvoří ponor po pevné lince na velmi krátkou vzdálenost a v dobré viditelnosti
- při plánování ponoru důsledně dodržujeme systém třetin. Jedna na cestu do bodu obratu, druhá pro cestu zpět a třetí jako bezpečnostní rezerva. Nezapomeňte na to zvlášť v případě, kdy lahev není naplněna na maximální provozní tlak
- zpočátku volíme ponory v přímém směru v určitém azimutu. Takový ponor můžeme simulovat projitím po ledu a proměřením azimutu vpřed i nazpátek
- kontrolu výstroje provádíme opravdu odpovědně, po zanoření musí vždy následovat vzájemná bubble check (případný únik bublin z ventilu, automatiky či žaketu)
- ponor vede zkušenější potápěč, který má prokazatelné zkušenosti s ovládáním vodící šňůry
- vodící šňůru na břehu nesmíme ponechat bez dozoru. Někteří potápěči zavrtávají ledovcovou skobu ve vodě pod ledem mimo dosah osob shora. Je jasné, že tento fix musí být prověřen na více než 100 % (skoba jde do ledu zavrtat velmi lehce, šroubujeme ji až po oko)
- potápěč, následující vedoucího, se chová jako v jiných uzavřených prostorách. To znamená, že při velmi dobré viditelnosti sleduje vodící šňůru vizuálně, při horší viditelnosti nechává projíždět šňůru mezi prsty a při špatné viditelnosti je ke šňůře „přicvaknut“ úvazkem- vzdálenost mezi potápěči musí být taková, aby nenastaly komplikace při náhlém otočení vedoucího ponoru
- během ponoru signalizuje především potapěč vzadu, a to dohodnutým jemným zataháním za vodící šňůru. Pozor na razantní zatahání za šňůru, mohlo by to vést k vytržení bubínku z ruky vedoucího ponoru (nemá-li jej fixovaný na ruku)
- při ponoru mezi kmeny, kameny a jinými přírodními
a umělými překážkami je nutné šňůru vyvázat. Je to speciální a odpovědná činnost, na kterou by měl být opět potápěč vycvičen
a umělými překážkami je nutné šňůru vyvázat. Je to speciální a odpovědná činnost, na kterou by měl být opět potápěč vycvičen
- na lokalitě, která je vyvázaná, netaháme svoji vodící šňůru v blízkosti fixu. Vytváříme tak velmi nebezpečnou past pro sebe i ostatní, kteří se potápějí nezávisle na nás a na uvedený fix spoléhají. Náhlé zhoršení viditelnosti (které nemůžeme vyloučit) ještě toto nebezpečí umocní.
Viděl jsem i takové potápěče, kteří souběžně s pevným fixem natahovali další tři šňůry, přičemž jeli vedle sebe v rojnici. Bylo to v Jesenném od vstupu ke kesonu a bylo tam tak zasíťováno, jako na některých vracích na Baltu. Děs a běs…
- při smotávání šňůry se za ni nepřitahujeme. Před námi plavající kolega ruší vyvazovací body a šňůru lehce napíná tak, aby se při smotávání nikde nezachytila
- při zamotání šňůry do bubnu se pokusíme o rozmotání. Nedaří-li se, namotáme šňůru na buben jako když doma motáme klubko bavlny. Jestliže jsou s tím problémy, necháme buben na místě a ukončíme ponor. V hospodě (nebo jinde) následně vymyslíme další postup. Sebelepší buben nemá hodnotu lidského života…
- během ponoru dbáme na vztlak tak, abychom nekalili a abychom se také zbytečně nepohybovali těsně pod ledem, kde je voda nejstudenější
- dýchání provádíme opravdu klidně a rovnoměrně. Když navíc máme automatiku staženou na minimální průtok, tak jsme udělali opravdu hodně proti zamrznutí prvního stupně
- žaket či křídlo připouštíme více krátkými stisky napouštěcího tlačítka. Zásadně se vyhneme masivnímu napouštění a současnému napouštění v době nádechu
- již jsem zmínil použití automatiky až pod vodou. K tomu navíc připomínám, že někteří potápěči mají tendenci po skončení ponoru zkoušet, kdy jim zamrzne automatika po déletrvajícím otevření sprchy. Tento pokus o ničem nevypovídá a jen vede k vytvoření kondenzátu v těle prvního stupně. A ten se ven spolehlivě dostane až po rozebrání automatiky
Možné komplikace:
- máme-li pocit úzkosti či jiný „blbý“ pocit, okamžitě s ponorem skončíme, jinak si můžeme nést určité psychické zábrany i do budoucna
- na poruchu výstroje reagujeme podle momentální situace. Zamrzne-li nám automatika např. 25 metrů od výlezu a my si nejsme jisti, zda dokážeme zavřít ventil, můžeme v klidu doplavat k díře. Vzduch skrz druhý stupeň zase tak moc rychle nefrčí a lahev vydrží dost dlouho. Jenom ten neustálý přísun vzduchu je nepříjemný
- ventil u zamrzlé automatiky si můžeme zavřít sami nebo nám jej zavře kolega. Po určité době zamrznutí povolí a automatiku můžeme používat dál. Někdy však následuje opětné zamrznutí a to už je důvod k návratu!
- při malé zásobě vzduchu a masivním úniku je někdy řešením otevření-nádech-zavření atd. Toto ovládají pouze ti, kdo to pravidelně cvičí. Nelze doporučit těm, kdo to neumí na 100 %
- potápěči, používající dvojčata, by měli být sami schopni zavřít ventil, nebo alespoň propojku či manifold. Tyto schopnosti by si měli přinést již na první ponor pod ledem!
- masivní napouštění sucháče, žaketu či křídla může vést k zamrznutí napouštěcího ventilu, k nekontrolovanému výstupu a doslova přilepení na led. Máme-li šňůru ve větší hloubce a není dobrá viditelnost, vede to také ke ztrátě partnera a šňůry. Tento problém vedl prokazatelně k několika smrtelným nehodám. Prevencí je krátké dávkování plynu, samozřejmostí je umění ihned odpojit ventil, a to dříve než se změní v ledovou kouli. S tím už se nedá dělat nic.
Otrlý a zkušený borec si může odhrnutím krční manžety částečně zaplavit oblek a nekontrolovaný výstup ukončit. Tradují se i dobrovolná propíchnutí obleku…
- ztráta vodící šňůry je samostatnou kapitolou stejně jako zamotání do šňůry. Zásadní podmínkou je v takovém případě dobrý psychický stav, protože hrozí okamžitý nástup paniky, která vymazává racionální uvažování, vede ke zvýšené spotřebě vzduchu a doslova svazuje ruce a nohy. Potom rychle nastávají další komplikace a je velmi blízko k tragedii. Naopak speciálně vycvičený potápěč s patřičnými návyky může takovou situaci vyřešit poměrně snadno. Na malých lokalitách a na těch, které známe, nebývá problém najít šňůru nebo cestu zpět. Je to ovšem zcela specifické téma, kterému se úmyslně nebudu věnovat podrobně. Zde musí nastoupit specializovaný kurz nebo dlouhodobé a postupně vypěstované návyky. A to tento článek nabídnout nemůže.Při potápění pod ledem Vám přeji mnoho hezkých zážitků a pokaždé bezpečný návrat. Můj článek berte pouze jako informativní, není to výukový manuál. Nezapomeňte na možnost absolvovat certifikovaný kurz a hlavně na to, že je neustále potřeba se v této činnosti zdokonalovat, procvičovat jednotlivé úkony a situace a poučovat se i z těch nejmenších komplikací. Potom se pod ledem budete cítit jako v Rudém moři.
Libor ČECH
ZO ČSS 7-02 Hranický kras
DALTON Jablonec nad Nisou
Další články L. Čecha najdete na http://www.dalton.cz
.jpg){kind=spacer}
