Z Bells do Blue Hole
Aneb co předcházelo ponoru za kamarádem do Blue Hole: Petr Wagner
Letošní Silvestr (2002) jsem trávil v Egyptě v Dahabu. Měl jsem v plánu několik ponorů a o jeden bych se rád podělil, protože zážitek z něj byl mysteriózní.
Dahab je proslulý především svou lokalitou Blue Hole. Moc o ní bylo napsáno ať v dobrém, či zlém a přesto stále zůstává výzvou, lákadlem a cílem mnoha potápěčů. Celá lokalita je úžasná strmou stěnou padající do mnoha stovek metrů. V této stěně byla jeskyně, jejíž propadlý strop dal vzniknout studni Blue Holu, s průchodem do volného moře – známému Archu, lákajícím svojí monumentalitou. Mnoho krásných ponorů kolem vnější stěny se začíná v Bells, asi 100m od laguny Blue Hole, průnikem do ne zcela uzavřené soutěsky, padající kolmo do hlubin s výstupy v asi 15 a 35 metry a pokračuje podél stěny až přechodem do laguny Blue Holu.
|
|
 |
|
Plán mého ponoru byl jednoduchý. Zanořit se v lokalitě Bells, vystoupit v dolním otvoru a postupně plavat a klesat směrem k Archu v Blue Holu. Ten jsem chtěl dosáhnout v hloubce 105 m a podél strmého suťovitého svahu začít stoupání a zároveň vstoupit do vnitřní části bývalé jeskyně – laguny Blue Holu. Tedy v ní provést všechny hloubkové zastávky a celou dekompresní část ponoru.
Hloubka ponoru a podmínky /teplá voda a volná hladina/ víceméně určovala směs, kterou jsem chtěl použít jako bottom gas. Zvolil jsem Trimix 12/55 s maximální operační hloubkou lehce pod 105m a s ekvivalentní narkotickou hloubkou 47m v maximální plánované hloubce.
Travel mix potom Nitrox 32 a deco mix Nitrox 75.
Ponor a jeho runtime jsem připravoval v dekompresních programech Deco planner + Z planner a zároveň i v Pro planneru, pro jeho kompatibilitu s vnitřním algoritmem mého dekompresního počítače VR3. Pro vlastní runtime byl jako vstupní parametr použit bottom time 22 minut a max. hloubka 105 m. Dekompresní model, který se mi osvědčil, počítá s první hloubkovou zastávkou v 80 % maximální hloubky /dosaženého tlaku/ a s každou další, dle stejného schématu. Přičemž nikdy nejsou od sebe vzdáleny víc než 10 metrů hloubky a dělám je v délce 1 minuta. Rychlost výstupu je maximálně 6m za minutu. Začátek výstupu se tedy řídí spíše schématem WKPP, konec dekomprese tak klasickým modelem s delšími zastávkami dle Pyla. Proto je celý runtime konzervativnější ve všech svých částech a jak věřím, tak mně drží na té bezpečnější straně rozhraní mezi bezproblémovým výstupem a dekompresní nehodou.
Takto spočítaný runtime dával celkový čas ponoru 123 minut, přičemž jsem počítal ještě s určitým přidaným časem zhruba 5 minut v mělké hloubce během vynořování se 75 % Nitroxu. Plán počítal s použitím Nitroxu 32 do hloubky 30 metrů při sestupu a opět od 34 metrů při výstupu. Nitrox (EAN) 75 od 10 metrů při výstupu.
Moje osobní spotřeba určovala použitou konfiguraci – dvojče 12l, naplněné na 220 barů jako bottom gas, a po 12 l pro travel a deco gas. Travel – Nitrox 32 také na 220 barů.
|
 |
 |
|
Vzhledem k hloubce a také pro jistotu jsem se rozhodl vzít s sebou světlo. Použil jsem kanistr firmy Patco, s akumulátorem 27 Ah a lampu 100 wattů. Ten je testován do hloubky přes 130 metrů a z vlastní zkušenosti vím, že vydrží v této sestavě svítit přes tři hodiny. Více nežli dostatečné pro takovýto ponor. Jako světla na počítače mám na hlavní masce připevněnou led svítilnu, ovšem její odolnost v hloubce se teprve uvidí.
BCD klasické křídlo s 2x40 l duší / u mne New Tech Sopras/, automatiky pro všechny plyny používám Apeks, pro možnost evetl. záměny a náhrad, jsou všechny kyslíkově přečištěné.
Vzhledem k podmínkám beru mokrý 5 mm oblek. Jinak svojí klasickou konfiguraci: rezervní masku, dva nože, nářaďový nůž Gerber, zatavené deko tabulky, deko bójku s krátkým 10 m bubínkem, „shit“ bójku s bubínkem / je oranžová pro signalizaci pro support team, že mám problémy / dvě tabulky, jedna odklápěcí na ruku s runtimem, druhá normální jako rezerva je připevněná na deco láhev. A počítače. Suunto Stinger v gauge modu na levé ruce s tabulkou. Výhoda je čas měřený na sekundy a tak možnost lépe dodržet runtime.
Jako druhý VR3 na pravé ruce. Umožňuje volit i trimixové směsi, případně i upravovat směsi pod hladinou, pokud dostanete plyn s kterým runtime nepočítal . Deco algoritmus VR3 vychází z Pro planneru a používám ho jako zálohu pro případ, kdy by se nepodařilo dodržet plánovaný runtime. Jinak jako poměrně nová věc i VRtrojka vyžaduje /a asi nejen mojí/ větší zkušenosti s používáním a spolehlivostí použitého dekompresního algoritmu.
Poměrně hodně času jsem věnoval i psychické přípravě. Nejenom vizualizaci budoucího průběhu, ale i faktu střetnutí se zbytky těl a potápěčské výstroje v hloubce pod Archem.
|
 |
 |
|
Ponor jsem chtěl uskutečnit 30. prosince. Hodně probírám se Zbyškem orientaci. Zdá se, že Arch nelze minout pokud se budu držet stěny a posléze suťovo písčitého svahu, ale přesto se na to ptám stále znovu a do všech detailů.
Kromě plánování a přípravy vše začíná večer 29- tého prosince přípravou plynů a jejich mícháním. Jako asi většina i já dávám přednost možnosti si kalkulace i míchání udělat sám, nebo dohromady s blenderem základny. Planet Divers v Dahabu mi tuto možnost dala a tak se pouštíme do práce. Travel je jednoduchý a kontinuálním mísením připravujeme Nitrox 32. Pak napouštíme kyslík do bottom a deco lahví. Pak Helium do bottom. Pro větší přesnost bottom doplňujeme vzduchem a deco 40% nitroxem z kontinuálního plnění . Ještě položit dvojče s Heliem aby se plyny promíchaly a spát.
Ráno jsou takřka ideální podmínky. Slunce, bezvětří, Akhabský záliv připomíná Máchovo jezero. Společně s další skupinou vyrážím po desáté hodině na Blue Hole. Ivo se Zbyškem mi s vážnou tváří přeje štěstí. Jako vždy je na Blue Holu řada potápěčských skupin. Dojíždíme až na konec cesty, vykládám materiál a jdu na ostroh před pamětní cedulky obětí Blue Holu. Je to místo ze kterého je vidět jak místo zanoření – Bells, tak vlastní Blue Hole. Zdá se mi to daleko, určitě přes 150 metrů a mám trochu obavy z té vzdálenosti.
Kamarádi se mně ptají jestli mám strach. Ano odpovídám. Tak se na to vykašli. Ne, vykašlal bych se na to kdybych strach neměl. Jen ten nám brání dělat blbosti. Strach není panika! Pro takové ponory je základním sebezáchovným mechanismem. Domlouváme poslední detaily. Shit bójku – potřebuji plyn a čas vynoření mezi půl druhou a druhou. Filip i Honza mi drží palce. Naposledy se dívám z povrchu na svojí trasu a pomalu začínám nosit materiál k Bells. Dvojče s akumulátorovým kanistrem Patco, pak travel a deco mix. Oblékám se. Spodní moira, vesta, neopren runtime na odklápěcí destičce Dive Rite, Stinger a VR3. Řidič na mně něco mluví, ale já už ho nevnímám. Jsem úplně soustředěn na budoucí ponor a na to co mně může potkat. Jdu směrem k Bells. Cestou mi Lucka zapíná neopren. U Bells jsem sám. Je půl dvanácté. Pomalu se začínám strojit. Připravuji si travel a deco mix na okraj vstupní lagunky stejně jako masku a ploutve.
Oblékám dvojče. Sedám na okraj laguny beru ploutve masku a připínám travel a deco gas. Podle pravidla rich rigt – deco vpravo, travel zkouším, budu ho dýchat až do 30 metrů. Omývám pot z obličeje a ještě jednou i masku a sesunu se do vody. Vypouštím BCD a v asi 1 metru pod hladinou dělám poslední kontrolu výstroje a bubble check. Všechno je v pořádku a tak začínám sestup. Na poslední chvíli modifikuji plán a rozhoduji se vystoupit již otvorem v 15 metrech a začít klesání a plavání k Archu dříve. Přece jenom se mi to zdálo daleko. Klesám ve třiceti metrech se zastavuji kontroluji údaje na počítačích a runtime. Přepínám VRtrojku z Nitroxu 32 na Trimix 12/55 a vyměňuji automatiku travel gasu za bottom. Opět začínám klesat a zároveň plavu podél stěny vpřed, směrem k Archu. Míjím převisy v 50 metrech. Barvy se stírají a horší se i viditelnost. Zapínám světlo. 70 metrů. Modrá hloubka pode mnou a nevlídná stěna po pravé straně. Stále nevidím Arch! Přesvědčuji sám sebe, že ho nelze minout a plavu dál podél stěny zatáčející se stále více doprava. Myslím na kladivouna samotáře, který zde žije v hloubce 90 metrů. Stále nevidím Blue Hole! Začínám řešit alternativu výstupu podél stěny. 100 metrů, vše funguje dle předpokladů. Automatiky s řidším trimixem jenom lehce ševelí, ale Blue Hole nikde!
|
 |
|
|
Obě světla fungují i pod tlakem 11 atmosfér. Viditelnost je jako v šeru, barvy se objeví jen pod kuželem světla.
A najednou!
Jako zjevení se objeví obrovský jasný kužel světla! Je tak jasný, že mám pocit, jako když do něj narazím. Vplouvám do něj. Nade mnou je Arch a za a nad ním polední slunce. Přede mnou je suťovo písčitá terasa. Kontroluji přístroje. 105 metrů hloubky jsem o 3 minuty před svým plánem. Rozhlížím se kolem sebe. Jen pohledem zabloudím ke kameni s tím co zbylo z Barbary hledím do nedozírné hloubky pode mnou a uprostřed kužele paprsků začínám výstup. Mám pocit jako ze scifi filmů. V kuželu světla mám být vzat někam výš, někam nahoru do lepšího světa….
Písčitý svah mi pomáhá s kontrolou výstupu a dodržením hloubky při hloubkových zastávkách. Bottom gas mizí v této hloubce rychle. Nezdržuji se proto ani vteřinu déle a pokračuji ve výstupu. V duchu počítám minimální nutnou rezervu nutnou pro funkci automatik. 36. tá minuta ponoru jsem v hloubce 38 metrů a měním plyn na travel gas. Poté přepínám VR3, přesně opačně než při sestupu. Stoupám dál po minutových deep stopech a v 25 metrech začíná dekomprese. Nejprve po třech metrech a minutách pak 3, 4, 5, 7 minut. V 10 metrech poslední změna plynu. Nejprve měním plyn na EAN 75 a poté i směs na VR3.
Vyndávám bubínek a vypouštím bójku. Přece jenom je s ní lehčí kontrola vztlaku. A posledních 62 minut dekomprese, v devíti a pak šesti a čtyřech a půl metrech.
Kamarádi připlouvají se šnorchlem zkontrolovat, jestli je vše v pořádku. Filip, Linda a Veronika. Filip fotí a deko pomalu uplývá i když pozorování šnorchlistek je příjemným povyražením.
Deko skončila a já pomalu plavu s EAN 75 k dřevěnému platu. Vynořuji se a sundávám výstroj. Všichni mi pomáhají vynosit výstroj. A teď spousty čaje a odpočinek. Vyprávěním se vracím k ponoru. Shodou okolností zůstáváme sami do tmy. Ležím na zádech, dívám se na hvězdy, užívám přítomnost přátel a uvnitř sebe přítomnost mystického zážitku z nádherného ponoru. Je ve mně zvláštní klid a smíření.
Nade mnou hvězdy a pod nimi moře a tam někde asi uprostřed…..My.
11. 2. 2003 Petr Wagner
Za kamarádem do Blue Hole (James a Barbara)
Z Bells do Blue Hole
V cenotech Yucatanu
Kleopatřina jeskyně
Kurzy Gue Fundamental, Cave 1, Cave 2
Křižovatky Historie hloubkového potápění
Srovnání Decosoftware
|
|
.png)
.jpg){kind=spacer}
