26. Srpna 1956, poručík Walter Reynolds se protáhnul v neútulné pilotní kabině bombardéru P4B Privateer. Na základně námořního letectva Sand Point u jezera Washington sloužil už svůj třetí turnus a pořád si nezvykl na dlouhé čekání při “stand by” letových hodinách. Na povolení ke startu čekal už dvě hodiny. Jeho kopilot Jerry spal ve svém sedadle. Jak se ten poměrně vysoký člověk dokáže poskládat do malé hliníkové sedačky a ještě tam usnout? Z pohledu na svého spícího kamaráda ho vytrhl hlas dispečera vedení letového provozu.

 

 

“NB 696, máte povolení ke startu, rolujte na dráhu D-delta 02, opakuji D-delta dvě” Jerry otevřel rozespalé oči a rychle provedl předletovou kontrolu systémů. Walter mezitím nastartoval motor č.1. Typické syčení stlačeného vzduchu a kvílení setrvačníku vystřídal hřmot čtrnáctiválcového radiálného motoru Pratt Whitney 1830.  Levé křídlo zahalil oblak dýmu z výfukového manifoldu leteckého motoru. 1350 koňských sil začalo otřásat trupem letadla a další motory 2,3 a 4 se probudily k životu. Letoun se pomalu začal šinout po ranveji směrem k startovací dráze.

 

 

Jednalo se o cvičný let. Jeden z mnoha stejných, rutinních letů, které jsou předepsány pro pilota a letoun samotný.Už aby jsme to měli za sebou. Pouze dvoučlenná posádka se chystala pilotovat obrovský letoun na tradičním okruhu a po přistání podat report o provedení cvičného letu. Gigantický pták se však ze svého letu neměl nikdy vrátit, stalo se něco, co se v kariéře pilota stává vyjímečně a většinou pouze jednou…

 

 

Velitel letového provozu v řídíci věži sledoval NB 969, jak roluje po ranveji a poslušně zastavuje na začátku startovací dráhy 2. “Žádám povolení ke startu” ozval se hlas poručíka Reynoldse, “povolení udělujeme” odpovídá radista. Hromový zvuk čtyř motorů otřásá skly kontrolné věže a Privateer se rozbíhá po dráze. Od poloviny dráhy se mu zvedá příď, jako by se divoký kůň stavěl na zadní. Neobvykle neochotně se letoun odlepuje od razjezdové dráhy. Vedoucímu letového provozu přeběhl mráz po zádech. V dalekohledu vidí, jak má bombardér naplno vysunuty přistávací klapky. Proboha! Pro start mají být klapky do poloviny zatáhnuty! Takový odpor motory neutáhnou….

 

 

Walter cítí sílu čtyř motorů, které ženou letoun po rozjezdové dráze. I když jede na plný výkon, letoun jen pomalu a neochotně nabírá rychlost. Rychle pohlédne na přístrojovou desku a sleduje motorové přístroje, tlak oleje, RPM, výkon… vše je v pořádku. Jen se nemůže zbavit pocitu, že za sebou na laně vleče nákladní auto. Jerry se nervózně dívá na bližící se konec rozjezdové dráhy. Nos už je ve vzduchu, ale kola podvozku požád poskakují po betonu. “Co se děje?” křičí Jerry do sluchátek… Walterův pohled je nejistý. Ještě jednou kontroluje přístroje a jeho zrak padne na ovládací páku přistávacích klapek…”Proboha to ne!” bleskne mu hlavou. Zatahuje páku do poloviny a slyší, jak hydraulický system začíná retraktovat klapky…. Bohužel je pozdě, letoun se řítí asi jen tři metry nad hladinou jezera Washington a motory nejsou schopny kompenzovat obrovský odpor vysunutých klapek… Letoun se nachýlí na levou stranu a Walter jen přitáhne řídící páku k sobě, aby přistál na hladině. První se hladiny dotknul ocas letounu a to jej zbrzdí natolik, že trup dopadne do vody jako do polštáře. Motory se zastavují, jak vrtule udeří do vody. Listy vrtulí se ohýbají a letoun umlká. Walter slyší, jak někde pod ním syčí proud vody, která se valí do letounu. “Musíme ven!” křičí Walter a Jerry otevírá okno na své straně kokpitu. Walter se ujišťuje že je Jerry venku a protahuje se ven z kabiny. Nafukuje vestu a plave společně s Jerrym pryč od letadla. V jednom okamžiku se oba zastaví a ohlédnou se zpět. Ocasní plocha Privateeru s obrovským číslem 696 se vztyčila do výšky a vzápětí zajela pod vodu…

 

 

Oba piloti byli zachránění z vody a dva dny po havárii byla zorganizována záchranná operace na vyzvednutí letadla, které bylo v podstatě neporušeno. Námořní potápěči se potopili do hloubky 45 metrů a tuto doměnku potvrdili. Letoun je kompletní. K takovéto akci byl použit velký plovoucí jeřáb, který se používá na vyprošťování ponorek. K velkému zájmu přihlížejících se na hladině jezera opět objevilo kormidlo Privateeru s velkým číslem 696. Při dalším zvedání se však stalo něco neočekávaného. Utrhnul se čep lana a protože letoun byl zvedán za motory, prasknutí jednoho úchytu vedlo k řetězové reakci a praskl další čep. Konstrukce letounu už nedokázala udržet tuto váhu a zbylé dva motory se prostě vytrhly ze závěsů. Letoun tehdy podruhé zmizel pod hladinou, tentokráte už navždy. Na jeřábu zůstal viset jeden motor…. Velitelství rozhodlo, že nyní už není ekonomické letoun vyzvedávat, kvůli velkému poškození.
 

Při vyšetřování byla stanovena příčina havárie jako “PILOT’S ERROR” pilotova chyba.

Hodně diskuzí proběhlo mezi piloty Privateerů ohledně této havárie. Privateer byl v podstatě „ekonomická“ verze známého válečného bombardéru B24 Liberator. Pro potřeby námořnictva však byly použity méně výkonné motory, které nebyly vybaveny turbodmýchadly, protože námořní letoun nebyl využíván pro lety ve velkých výškách. Je jen spekulací, zda by letoun vybaven motory s turbodmýchadly byl schopen udržet letoun ve vzduchu do doby, než by pilot opravil nastavení klapek….nicméně toto nic nemění na tom, že chybné nastavení klapek bylo hlavní příčinou havárie.

 

 

 

Potápění na tomto vraku je skutečně problematické. Díky svému stavu je v podstatě „tajemstvím“ skupiny potápěčů, kteří objevili jeho pozici a provedli první ponory na tomto vraku. Několik externích lidí se potápělo na tomto vraku a začalo bohužel známé „rabování“, rozbíjení, utrhávání součástek a suvenýrů… Právě proto se snaží všichni zasvěcení udržet pozici vraku pod pokličkou. Pokud tuto pozici už znáte a ukážete ji na potápěčské základně, k vraku vás zavezou, pokud pozici neznáte, máte smůlu. Při výletech je zakázáno používat GPS. Jeden z mých kolegů, jeskynních potápěčů se chystá na ponor k tomuto vraku, protože jeden z původních explorerů vraku je jeho bratranec. Tak jen doufám, že se vše povede a i já uvidím pod vodou velké číslo 969 na ocasní ploše privateeru. Samozřejmě, že u toho nebude chybět moje videokamera….

 

Fotografie vraku byly pořízeny panem Scottem Boydem. Jména letců byla pozměněna.

 

Pohodové potápění přeje Pavel Karásek