Expedice Australia 2/3 1999 |
|
text K. Gregor/ foto archiv a propagační materiály
|
 |
Ponorky, drifting, trnucha a |
 |
|
Byli jsme první Česká výprava v těchto končinách Australského státu Victoria. Městečko Queenscfliff leží asi 80 km pod Melbourne. Jižní Austrálie, cca 40 rovnoběžka, z pohledu Evropana - říjen v Neapoli. Termín 2/3 1999. Báze Getalife Adventure Divers, Phila Boltona. V té době zde k dispozici pouze air, single alu 80 cuft a slíbený nitrox se nekonal... Moře bohaté na život, houby a podvodní liány. Žraloci, rejnoci, lachtani, v noci mračna malých, vše ožírajících rybiček, obří sépie a ušně, chodící po dně. 30 vraků na ploše cca 10 x 5 km , z toho 4 ponorky a běžný výskyt ′velkého bílého′ v okolních vodách, kterého sem vábí tuleni.
|
 |
|
Úzký průliv mezi Tasmánským mořem a zálivem Port Phillip Bay, je většinou nechtěným pohřebištěm 30 - ti vraků. V průlivu se promíchává teplá voda ze zálivu se studenou oceánskou, takže jsou zde stabilní a silné proudy. Rovněž díky silnému lodnímu provozu se vyjede na zvolený vrak několikrát, než dá služba na maríně vysílačkou povolení k vjezdu na polohu vraku. Díky proudům zde lodě klasicky nekotví, ale s neuvěřitelnou přesností vždy dopadá kotva ( navázaná na lano s bójí ) na vrak, pouze 1x do jeho bezprostřední blízkosti ( podobně jako bří Lissovští na Hestii ) Za téměř 3 týdenního pobytu bylo provedeno na os. cca 25 sestupů, v so a ne jsme cestovali po souši a nevyužili tak volnější průplav.
Po kontrole certifikací a logbooků jsme se rozdělili na 2 lodi a následně, po prvním breefingu i dle náročnosti plánovaných ponorů a vlastních zkušeností. Popsané, je ze zážitků posádky tzv. ′deco ship′, která mimo oxy disponovala rezervními dekolahvemi. Další loď nejezdila na vraky (mimo E. Ramsden), či drifting a věnovala se návštěvě ′nehlubokých′ lokalit. Každý večer byl proveden řádný breefing s namalováním lokality, či vraku, včetně udání doporučených časů b.t.a dekompresí dle tabulek.
|
 |
 |
 |
úlovek malý exemplář Skalára velitelská věž Sub J 4
|
Navštívené vraky se nacházely v hloubkách do cca 40mws, stěny šly až do 90m a naše úsilí končilo metou 55m, která byla o 5m více, než je místní abs. maximum pro air. Zmíněná hlubina skrývá další, vzhledem k silným proudům a rozeklanosti dna nelokalizované vraky......
Wreck ELIZA RAMSDEN vrak osobní lodi obrostlý houbami s množstvím ryb, které zde až skutečně kazily viditelnost. Hojnost tzv. ′nafukovacích′ ježíků.
Wreck SUBMARINE J 4 - uměle potopená ponorka délky cca 47 m. Ustřelená a v nejnižším místě položená příď, umožňuje ′pohodlný′ vstup do nitra a proplutí až do strojovny. Část vybavení, záchodky a něco z motorů taky zůstalo. Výstup ze strojovny v nejvyšším bodě vraku, je možný( či spíše nemožný) pouze velmi úzkým otvorem, ve kterém jsem na rozdíl od mých ′podvyživených′ kolegů uvázl. Nebýt pomoci parťáků, musel bych se vyprostit, prostrčit přístroj ven, nebo proplout zpět do větší hloubky a ven z ponorky až na špici.
Byl jsem v komické situaci, hlavou téměř ven z vraku, zbytek těla v ponorce zachycen o vše možné. Nedávno zde zahynula Australanka. Závěr vyšetřování byl ten, že nepoužila reel a když zjistila, že se bez odstrojení výstroje nedostane ven, patrně si v nastalé panice způsobila nulovou viditelnost a nenašla v ní (nemaje reel) cestu zpět. Byla nalezena v motorárně s 0 bary. Vstup do tohoto prostoru, byl vevnitř po té zamřížován a navíc z venku ′zabezpečen′ armaturovacími dráty, ohnutými jako rybářský háček a do této pasti jsem se chytil. V době naší návštěvy byla mříž zcela otevřená, přímo zvala dál a my byli poprvé v ponorce, takže plní objevitelského elánu.......
Při ′vyprošťování′ jsem ztratil cca 4 kg zátěže a obsolvoval tak deko s nohou kolem lana, za posměšků kolegů, kteří drželi mou zátěž v rukou. Dole jsem totiž zarytě tvrdil, že není moje, já mám přece v kapsách opasku pytlíky broků a ne nějaké neforemné kostky... Jo ale doma v Evropě......Takže dusíková narkóza funguje spolehlivě a obzvláště, kdy nemá......
Vývoj i život jde dál a z dnešního pohledu bych takovou riskantní akci s uváznutím rozhodně nechtěl opakovat, nicméně stalo se........
Upozornění: Nikdy nevplavávejte do uzavřených prostor bez potřebného výcviku - certifikace a výstroje! Ve vodě není nic, co bylo cennější, než Váš život!
|
|
Wreck SUBMARINE J 1 - trup této velké, 85m dlouhé ponorky, je zvláštní tím, že je zavalen do 2/3 pískem. Když jsme na šňůře pronikli do nitra ponorky, octli jsme se v podstatě pod hloubkou okolního dna. Mnohem zachovalejší ponorka, která zde ztroskotala, byla pro nás vítaným zpestřením a také vítanou praxí, jak zacházet s reelem bez zamotání se do šňůry. Toto byl jeden z nejzajímavějších vraků, které jsme zde navštívili.
|
 |
 |
Wreck ROTAMAHANA - vcelku zachovalý vrak velké dřevěné obchodní lodi, odhadem přes 100m délky.
Dřevěná konstrukce vyvolává vyloženě atmosféru filmů Karla Zemana, jenom nám chyběla ta malá šlapací ponorka.
Wreck COOGEE na tento vrak se jelo asi 5x, pouze jednou jsme dostali kvůli průjezdu velkých lodí povolení. Nachází se téměř ve středu optimální plavební dráhy v průlivu. Asi nejfotogeničtější vrak velké lodi s vyvrženými obřími ′bojlery′. |
|
Velitelská věž na J Sub Seahorse ve vraku
|
Drifting K oblíbené činnosti patřilo driftování následujícím způsobem. Na lodi se přifoukla boje na průměr cca 1,5 m a dalo se delší lano, cca 60m bez kotvy. Už při zanořování nás uchvátil silný proud, ručkovali jsme po laně dolů a v podstatě jako na hrazdě, či vlaštovky na drátě, jsme zahájili jízdu. Byli jsme poučeni, že každý kdo uvidí překážku zacuká lanem, protože většinou hledíte pod sebe a ne dopředu. Mohli jsme tak reagovat na profil dna s předstihem. Pohybovali jsme se v hloubkách mezi 15 až 20 m a v podstatě kopírovali dno tak 1 - 5 m nad ním. Po cca 50 min. b.t. jsme ujeli zdarma, bez máchnutí ploutví dle mapy asi 2,5 - 3 km pod vodou. Drift Lokality : Sponge Garden drift, Kelp Beds drift....
|
 |
 |
 |
|
Zranění trnuchou Při ponoru na Popes Eye, jsme našli odpočívajícího rejnoka. Byl v místě, kudy musel každý proplout. Takže většina dvojic si jej chtěla fotit, či filmovat a jeden z kolegů si chtěl s ním asi více zašpásovat. Po té mi zmizel z dohledu. Buddy, co asi viděl víc, signalizuje > něco není v pořádku > a začínáme se vracet. Prohlížíme si skaláry velikosti napoleona, když zazní mlácení nožem o láhev. Nejsme hluboko a teprve na začátku ponoru - začínáme vystupovat. Na hladině nás volají na loď se sdělením, že Martina seknul rejnok – okamžitý odjezd. Na povrchu je proud, tak zpět dolů a makáme k lodi. Kpt. ( mimochodem dříve v armádě, jako „řidič“ ponorky ) komunikuje pomocí CB a GSM s bází a lékařem. Postižený mění barvy jako chameleón a všichni potvrzujeme v atlase, o jaký druh trnuchy šlo. Ručník prosakuje krev a stav se zhoršuje. Rozhoupeme lodě na rejdě průjezdem vysokou rychlostí a vyslechneme nadávky rybářů... Phil odváží postiženého ke specialistovi na poranění mořskými živočichy....Asi za 3 hodiny se vrací, postižený je bledý a stěžuje si na bolest, která ani přes léky a injekci nepolevuje. 3 stehy shora a 1 zdola předloktí, za týden kontrola a vytažení stehů. Přivazujeme mu ruku k posteli a chceme držet ′stráž′. Chce být ale sám, tak jej alespoň chodíme kontrolovat. Za další 2 hodiny se pacient dostavuje do bujarého kolektivu a dožaduje se kuřiva….
Upozornění : Nedrážděte nebezpečné živočichy, výrazně tak zmenšíte riziko poranění !
Lost.... Aneb ztraceni cestou do Tasmánie, tak lze nazvat náš neplánovaný výlet. Prvotní instrukce před potápěním, obsahovaly mimo informace o žralocích další důležité místní zvyklosti. Vzhledem k nevyzpytatelným proudům se standardně někdo ztrácí, z důvodu nemožnosti dosáhnout proti proudu místa zanoření. Funguje zde sběrná služba, tedy jakákoliv loď ve vašem dosahu po vynoření. Samozřejmostí je u každého vyžadována deco boje. Vyrážíme na Coogee a opět neúspěšně, na obzoru je americká letadlová loď, mířící do Melbourne, asi na nedělní závod F1, co pak vyhraje Ferrari a Irvine (1999). Náhradní lokalita v tuto dobu bude problém. Je vyhozena bóje s kotvou, která však díky proudu mizí pod hladinou. Nezbývá, než čekat až vyplave. Máte na to hodinu, pak zase začne proud, oznamuje kpt, dívaje se hodinky, když je boje na hladině. Jsme na jednom konci Lonsdale Wall, vedoucí někam do oceánu, o kousek dál padá do 90m. Klesáme na okraj stěny a v cca 25m se vydáváme vpravo. Nechceme níž, je to dnes 2 vzduchový ponor, spíše nás vede zajímavost terénu. Když se chceme otočit a začít po cca 30 min v menší hloubce vracet, začne silný proud, ale v protisměru.
S proudem se nedá bojovat, tak se necháváme unášet dále podél famózní stěny a zlehka zmenšujeme hloubku. Až se začíná ohyb stěny propadat dolů, vystřelujeme jelito a začínáme pomalu výstup. Za dalších cca 10 minut se houpeme na táhlých oceánských vlnách, které odhadujeme na 3 metry. Na vrcholu vlny je to super, v dolíku lehce depresivní. Řádně jsme ztopořili své bójky, abychom byli lépe viděni. Nezbývá než čekat. Buddy je nekuřák, přesto by si dal cigáro. Ležím na zádech, kolega má nasazený šnorchl. Je mu ale na nic, když nás v dolíku nějaká vlna přelije, tak je plný vody a musí ho neustále vyfukovat. ′Nejlepší′ je zalévání šnorchlu při nádechu. Chce jej vyhodit, což už neučiní, protože troubí loď. Pokud je pro nás, je to ok. Pokud je to velká obchodní, máme smůlu, snad nás uvidí a netroubí jen Pánubohu do oken.....
Na vrcholu vlny vidíme něco, co připomíná potápěčskou loď. Není sice naše, ale jede pro nás. Děláme velké OK paží nad hlavou a loď nám přidá sérii fanfár. Nahlásíme jména, bázi a ze ztracenců se v éteru stáváme nalezenci…….Pohled na mapu proudů napovídá, že kdybychom měli ′dostatečnou′ zásobu plynu, mohli jsme být za 2 dny na Tasmánii.....
Jak jsme snědli klokana - nikde jsme nenarazili na jídelním lístku na klokana a kde jinde než v Austrálii bychom to měli zkusit? Na bázi pracovala ochotná novozálanďanka Rebecca a Honza vznesl dotaz, kde ho můžeme ochutnat. Proboha, to u nás jí jen cizinci, nebo psi, odvětila. To taky splňujeme. No jo, nevzdává se Rebecca, uvědomujete si, že chcete sežrat zvíře, co máme ve státním znaku? Nic si z toho Rebecco nedělej, u nás máme ve státním znaku lva a toho máme na jídelním lístku v každé restauraci, zněla památná Honzova odpověď. Ona zakroutila trochu nevěřícně hlavou a nazítří jsme zkusili klokaní steak v místní hospodě.
|
 |
 |
Houby a měkcí koráli TwelveApostles
Austrálie je zemí klidu a pohody, kde bych se rád vrátil. Za zmínku stojí fascinující pobřeží s ′12 apoštoly′ a deštné pralesy tohoto koutu státu Victoria. Všudypřítomná hudba - blues a rock je většinou z USA, mimo místních AC/DC a Midnight Oil. Jsou zde ′ochuzeni′ o tzv. střední proud a dechovku, což se nám velmi zamlouvalo. Není výjimkou vidět odpočívající bělovlasou
stařenku u stolku s kávou, jak si poklepává hůlkou do rytmu s AC/DC……..
Už si nepamatuji celou sestavu, uvádím jen její potápěčskou část : Venca Musil, Honza Kubeš, Radek Menšík, Martin Sedláček, Waldek Zigmarowski z Polska, Jana Pánková, manželé Zubovi, Pepa Krejčí, Karel Gregor a na víc si už nevzpomenu. Dále : kameraman, fotograf, 2 sličné Italky......části expedice se to ale zde nezamlouvalo ( 6 lidí ) a odcestovali na Cookovy ostrovy do tropů......
Expedice se konala na přelomu února a března 1999, organizátory byli: VM sport V. Musil, J. Kubeš a O. Pacner. Cena 55 000 Kč + 80 USD. V ceně bylo: letenka, 20 ponorů + lahve + zátěž a ubytování se snídaní.
Karel Gregor 8/2003
.jpg){kind=spacer}
