Vrakové potápění: Zpráva z Expedice Szent Istvan 2006

Po úspěšné potápěčské Expedici ZENTA 2005 (filmový materiál natočený v jejím průběhu použila Česká televize ke krátkému 10 minutovému dokumentu pro Objektiv a téměř hodinového dokumentárního filmu „ZENTA - …příběh rakousko – uherského křižníku“ – premiéra 12.10.2006 ve 20 hod. na ČT2) se Zdeněk Partyngl vrhl do příprav náročnějšího projektu. Náročnějšího z důvodu nutnosti získání speciálního povolení Chorvatského ministerstva kultury pro potápění a filmování. Středem zájmu se tentokrát stal jediný dochovaný vrak křižníku třídy Tegetthoff – SZENT ISTVAN.

Co vlastně vede skupinu českých potápěčů k zájmu o rakousko-uherské námořní lodě vysvětluje Zdeněk Partyngl takto: „V době 1. světové války sloužilo v CaK námořnictvu více než 6.000 čechů. A rozhodně nám nedělali ostudu, protože často zastávali významné funkce. A bohužel i v počtu mrtvých námořníků tvořili významný podíl. Tehdejší rakousko-uherské lodě byly i vizitkou českého průmyslu – plzeňská Škoda byla nejvýznamnější zbrojovkou, pancíř pocházel často z Vítkovic a i mnohé lodní vybavení mělo český původ. Pro to všechno nepovažujeme hrdinství našich předků za zapomenuté.

Do dnešní doby se z tehdejších rakousko-uhersko bitevních lodí dochovaly jen čtyři. A právě tyto čtyři lodní vraky jsme si dali za cíl prozkoumat a pořídit z nich filmové materiály pro dokumenty.“

Druhá v pořadí - Expedice Szent Istvan 2006 - si tedy nekladla za cíl nové potápěčské objevy, neboť na vraku lodě se i přes tvrdé restrikce Chorvatských úřadů potápělo již několik výprav. Také historie vraku je dosti podrobně zdokumentovaná. Cílem bylo i tentokrát pořídit filmový materiál pro další z dokumentů připravovaných v kooperaci s Českou televizí. Tomu bylo podřízeno i složení členů expedice, takže kromě potápěčů schopných filmovat v hloubce 66 m byly členy týmu i historik a profesionální režisér, fotograf a kameraman.

Příprava expedice si vyžádala téměř roční přípravy. Nejproblematičtější rozhodně bylo získání speciálního povolení od Chorvatského ministerstva kultury. Složité bylo již jen zjistit, komu přesně žádost adresovat a jaké podmínky musí splňovat. A požadavky byly opravdu striktní: např. již půl roku předem musel být dán naprosto přesný termín expedice, musel být předložen jmenný seznam potápěčů a zajištěn (a zaplacen) archeologický dozor.

Ponory probíhaly do max. hloubky 66 m při časech na dně 30 až 35 minut. Jako hlavní směs byl zvolen tmx 15/45 (záměrně nízké pp02 i END), neboť bylo nutné, aby potápěč na dně přesně plnil uložený plán ponoru. Kromě standardních dekompresních směsí jsme používali i travel tmx 21/35. Celková doba ponoru byla kolem 90 minut.

Každá z dvojic potápěčů měla přesně určené úkoly – před ponorem se na plánech lodi označil dokumentační úkol každé z nich. A zatímco večer kameramani a fotografové vyhodnocovali pořízené záběry, skupina mající na starosti plnění lahví do noci vrčela svými kompresory.

********************

A jak hodnotí jeden z potápěčů, Ivan Kovář, průběh expedice?

„Kdo již někdy organizoval nějakou potápěčskou akci ví, že co potápěč, to silná individualita s vyhraněnými názory. K tomu přidejte potápěče technického, naloženého při ponoru dvojčetem a trojicí dekompresních lahví, kamerou či skůtrem, vynásobte to nutností plnit jasné cíle, pořizovat foto a video dokumentaci na určených místech vrahu a v určeném pořadí a umocněte to prostředím Chorvatské lodi s ministerským archeologickým a potápěčským dozorem! Je tedy jasné, že v tomto výbušném prostředí zdaleka ne vše probíhalo jednoduše a snadno…

Například na předem chartrované lodi MARINERO jsme pro očividnou neprofesionalitu a neserióznost posádky vydrželi necelých 24 hodin. Situaci využila většina účastníků expedice k získání certifikace „transport diver“, neboť se nám podařilo během několika hodin původní loď opustit, vyložit všechen materiál a výstroj na molo, pronajmout náhradní loď ALOHA a vše opět naložit a připravit na týdenní plavbu.

Daleko zásadnější smůlou expedice se však ukázalo špatné počasí – na pozici vraku jsme sice dorazili dle plánu, ale silný vítr a vlny znemožnili potápění. V přístavu na ostrově Premuda celá expedice strávila úvodní 3 dny. I když v dalších dnech počasí dovolilo potápění dle původního plánu, byla v okolo vraku tak špatná viditelnost, že se nepodařilo pořídit kvalitní záběry celku lodi, ale jen detaily a polocelky. I přes nepřízeň počasí a další problémy se podařilo pořídit přes 100 fotografií a téměř 9 hodin filmového materiálu.“

Expedice S.M.S. Szent Istvan 2006Termín:
23. – 30.9.2006

Přehled účastníků:
12 potápěčů: Zdeněk Partyngl – vedoucí expedice, Ivan Kovář, Břetislav Homolka, Radek Havlíček, Karel Šlegr,Michal Cihlář, Petr Stejskal, Marek Vůjtěch, Radim Frajer, Ilja Michal, David Opatrný, Martin Neumann
a dále: Boris Gol – historik, Karel Paul – produkce, Petr Jančárek – kamera, režie, Jiří Skupien – kamera, foto, Josef Zeman, Milan Mleziva – podpora, Láďa Hostinský – charter lodi, Krunoslav Zupčič, Jurica Bezeka - chorvatský archeologický dozor, 1 x chorvatský potápěčský dozor a 5 členů posádky lodi ALOHA

Realizovaný profil ponorů:
max. depth - 65 m
bottom time - 30 min.
total dive time - cca 90 min.

Použité směsi:
bottom trimix 15/45
travel trimix 21/35
deco EAN 50
deco oxygen

Celkem realizováno ponorů: 23 + 5 podpůrných
Ivan Kovář www.protec.com