Prinz Eugen část 3
Potápění k vraku
P. Karásek
Konec Prinze Eugena..
V létě 1946 nastala smutná část kariéry těžkého křižníku. Americká vláda, která se věnovala vývoji a testům nových zbraní (bohužel i atomových) rozhodla o důkladné analýze a examinaci zbraňových systémů Prinze Eugena a tak došlo k demontáži děl a jejich testům (tyto sloužily jako vzory pro vývoj dělostřeleckých baterií pro americké vojenské plavidla) a ve finále se stal Eugen cvičným terčem při testování atomových bomb.
Američané v té době rozestavěli kolem atolu Bikini strategicky zastaralé lodě US Navy, ukořistěné lodě japonského válečného námořnictva a Prinze Eugena. Všechny lodě měly simulovat plně vybavené plavidla a proto I Prinz Eugen byl pro tento test plně vybaven municí, torpédy a dokonce i proviantem.
Na lodě byly svrhnuty celkem dvě atomové bomby a Prinz Eugen jako jeden z mála tyto gigantické exploze přežil. I po výbuchu hrdě stál tam, kde byl zakotvem před výbuchem. To způsobilo zájem amerického námořnictva a proto byl Eugen odtažen na Kwajalein atol, kde se měl podrobit důkladné dokontaminaci a průzkumu. Během přetahování Eugena z jednoho kotviště na druhé však začal Eugen z neznámých příčin nabírat vodu a převrátil se dnem vzhůru. Vlnobití ho pak zaneslo ke břehu Kwajalein atolu, kde odpočívá dodnes. Z vody trčí pořád kus zádě Eugena s lodním šroubem ( druhý šroub byl po roce 2000 demontován a převezen do Německa, kde byl umístěn na památníku v Laboe, třetí šroub je pod hladinou v hloubce asi 3m.)
Na lodě byly svrhnuty celkem dvě atomové bomby a Prinz Eugen jako jeden z mála tyto gigantické exploze přežil. I po výbuchu hrdě stál tam, kde byl zakotvem před výbuchem. To způsobilo zájem amerického námořnictva a proto byl Eugen odtažen na Kwajalein atol, kde se měl podrobit důkladné dokontaminaci a průzkumu. Během přetahování Eugena z jednoho kotviště na druhé však začal Eugen z neznámých příčin nabírat vodu a převrátil se dnem vzhůru. Vlnobití ho pak zaneslo ke břehu Kwajalein atolu, kde odpočívá dodnes. Z vody trčí pořád kus zádě Eugena s lodním šroubem ( druhý šroub byl po roce 2000 demontován a převezen do Německa, kde byl umístěn na památníku v Laboe, třetí šroub je pod hladinou v hloubce asi 3m.)Potápění na Eugenu
Potápění na tomto vraku je jedním z mých osobních snů a dodnes jsem jen viděl spousty videí a fotografií od lidí, kteří už měli to štěstí a Eugena na vlastní oči viděli.
Pouze několik desítek metrů od břehu vzdálený vrak lodi je pořád impozantní. Připlutí k mohutněmu lodnímu šroubu a přivázání člunu už musí dodávat potápěčům a historikům pocit mravenčení v žaludku. Dotknout se plavidla, které kdysi nebylo vzdáleno vice než deset metrů od slavného Bismarcku, dotknout se děla, které kdysi dávno uštědřilo ránu samotnému křižníku Hood a nebo vplout do veliteského můstku, kde stál při své inspekci i Adolf Hitler …
Potápění na vraku je záležitostí technických potápěčů I přes to, že je Eugen častým návštěvním místem potápěčů rekreačních. Pokud se rozhodnete vrak penetrovat, určitě by jste měli mít zkušenosti s vrakovým potápěním. Vrak je dnem vzhůru a proto je třeba věnovat velkou pozornost jednak navigaci a jednak objektům upevněným na bývalé podlaze (dnes stropě).
Na stropě jsou pořád přišroubovány těžké předměty jako kamna, postele, nábytek a další, jejichž části jsou po šedesáti letech pod vodou velmi narušené korozí a hrozí jejich zřícení ( některé části se už utrhly). Kolem vraku jsou roztroušené části nástavby a I gravitačně namontované děla dnes leží v písku na dně. Nejhlubší část vraku je něco málo přes 30 metrů, příď lodi je nedzvednutá (podepřena palubní nástavbou) a dá se podeplout. Potápění na Eugenu je možné od roku 2000, kdy proběhly měření radiace a jehož výsledky potvrdily, že množství radioaktivního záření není zdraví škodlivé.
Podle neoficiálních zdrojů provedly průzkum vraku potápěčské jednotky US Navy již v šedesátých letech.
Na stropě jsou pořád přišroubovány těžké předměty jako kamna, postele, nábytek a další, jejichž části jsou po šedesáti letech pod vodou velmi narušené korozí a hrozí jejich zřícení ( některé části se už utrhly). Kolem vraku jsou roztroušené části nástavby a I gravitačně namontované děla dnes leží v písku na dně. Nejhlubší část vraku je něco málo přes 30 metrů, příď lodi je nedzvednutá (podepřena palubní nástavbou) a dá se podeplout. Potápění na Eugenu je možné od roku 2000, kdy proběhly měření radiace a jehož výsledky potvrdily, že množství radioaktivního záření není zdraví škodlivé. Podle neoficiálních zdrojů provedly průzkum vraku potápěčské jednotky US Navy již v šedesátých letech.
Strastiplná kariéra tohoto křižníku a jeho neblahý konec mě nutí uvažovat o smyslu všeho zbrojení a válčení….nutí mě uvažovat I o pocitech lidí, kteří na tomto plavidle sloužili své vlasti ( I když v zájmu fanatického vůdce), pocitech mladých lidí, kteří prožili část života v kovovývh kajutách Eugena, které jsme nyní díky technologii schopni navštívit pod vodou…. Navštívit místa, kde se kdysi dávno lidé hlasitě bavili, kde si vařili jídlo a kde spali po dlouhých nočních službách…. I tohle všechno vám dnes nabídne vrakové potápění.
Krásné zážitky pod vodou přeje Pavel Karásek
.jpg){kind=spacer}
