Přihlásit se

Bitevní loď SMS Kronprinz Wilhelm, je s nejvyšším hodnocením enjoyment factor - 5. Všechny 3 bitevní lodi leží přetočené palubou dolů. Vstup je možný hlavně velkou dírou cca v 1/3 od zádi. Na tento jediný ponor jde do vody i John Thornton se svým znovudechem Inspiration. Dohodne se s Lukinem, že pro jeho kameru odhalí bez hledání nejzajímavější místa gigantického vraku. Bohužel, viditelnost, která kolísá mezi 2 – 4 m, neumožňuje splnit zcela cíl ponoru. Vevnitř vraku je to s viditelností lepší a jediné použitelné záběry jsou odtud. Mohutná příďová a zád¡ová děla jsou pohřbena pod vrakem a tak je možné najít pouze ′malá′ boční, které v tomto kalibru najdete na přídi menších lodí. Dno se nachází v hloubce 35 m, nejvyšší bod lodi již ve 12 m. Loď měla výtlak 25 390 tun, délku 192 m, šířka  33 m, výkon 46 000 koní a rychlost 21,3 uzlů. Škoda jen, že všechny ještě větší německé bitevní křižníky s výtlakem 28 000 tun, se podařilo vyzvednout a britský 29 000 tunový HMS Royal Oak, je jako válečný hrob nepřístupný.

Odpolední proudový ponor je na vrak lodi Tabarka, z bloku lodí v úžině Burra Sound. Tato loď vyniká standardně dobrou viditelností 30m! a možností proplout ji téměř celou a souvisle v podpalubí, místy i v několika patrech. Řada děr v bocích trupu prosvětluje vnitřní prostory a Lukin zde pořizuje excelentní záběry UW kamerou. V jednom okamžiku je na záběru několik potápěčů, každý v jiném patře! Najdete zde i kamení jako zátěž a neporušené strojní vybavení lodi. Potopena byla narychlo a uměle v roce 1940, jako bariéra proti ponorkám. Ponor probíhá následovně : Karin najede proti proudu kolmo na pozici vraku a asi o 50m ji přejede. Potom všichni rychle naskáčou do vody a zahájí sestup, proud už nás zanese přímo k vraku, respektive nás k vraku připlácne, výstup je potom na deko bójku.
Najdete zde i kamení jako zátěž a neporušené strojní vybavení lodi. Potopena byla narychlo a uměle v roce 1940, jako bariéra proti ponorkám. Ponor probíhá následovně: Karin najede proti proudu kolmo na pozici vraku a asi o 50m ji přejede. Potom všichni rychle naskáčou do vody a zahájí sestup, proud už nás zanese přímo k vraku, respektive nás k vraku připlácne, výstup je potom na deko bójku.
 
Nahoře: Ve vraku Tabarka je diky okolnímu driftu famózní viditelnost

Na noc míříme do typického Orkneyského městečka Stromness, kde jsme se nalodili a také strávili první 3 noci. Robo má zničenou krční manžetu, takže se bude zase lepit. Na rozdíl od manžet na ruce, je to operace mnohem složitější s nejistým výsledkem. Nakonec zvítězí při výběru figury před hasičákem, jedna bachratá Johnova 15l. Ivoš s Robem to ale zvládají a pro následující ponory je vymalováno.

V podvečer, s bočním světlem pořizujeme snímky typické architektury ve Stromness. Při večeři v Roayal Hotelu, ochutnáváme místní speciality, jen Rendovi se jaksi s výběrem nedaří. V poledne si dal gulášek a teď objednává pro změnu Orkney steak. Je mu přinesen opět guláš, byť výborný, k tomu kobliha a brambor. Vzpomínám si na Polsko, kde jsem při snídani znejistěl, když mi byla předhazována Hrbatá a já začal uvažovat, jsme – li na snídani ve správném hotelu……..

                                                                           
Další bitevní loď a opět drifting

Dopolední ponor je na SMS Markgraf, jehož parametry jsou jsou shodné jako u Kronprinze. Jen max. hloubka je větší a to 46 m. Loď leží jako všechny bitevníky kýlem nahoru a průnik je možný opět dírou v 1/3 zádi. Ale ani teď není viditelnost lepší než včera na Prinzi a dosahuje cca 3-4m. Presto se daří Lukinovi alespoň něco málo nafilmovat i z venku vraku. John nám ukazuje záznam z jara, kdy zde je lepší viditelnost, ale tehdy je zase horší viditelnost jinde, takže si zase moc nevybereme.

 

Vrak lodi Gobernador Bories leží taktéž v Burra Sound a jde rovněž o proudový ponor. Skáčeme rychle za sebou a hned zahajujeme sestup. Po chvilce nás proud připlácne k vraku a viditelnost je zde velmi dobrá – 20 m, i když uváděná je až 30 m, to ale asi v poledne, kdy slunce pronikne nejhlouběji. Jsou zde podvodní liány vlající v proudu. Loď je dost rozbitá, nabízí spousty prolézaček a velké barevné ryby, které nejsou plaché. Celá naše sestava se neplánovaně schází v místě pod zádí u lodního šroubu. Cestou zpět k přídi proud polevuje a zahajujeme pomalý výstup, někdo na jelito, někdo jen tak.

Finále - dnes bude poslední večer na Scapa Flow, protože odjíždíme místo v sobotu odpoledne už v pátek. Nebylo možné sehnat, ani přebukovat letenku na pozdější termín ani z U.K. a Renda musí v pondělí ráno být v Egyptě. Večer začíná velmi nadějně, Dušan znovu přelepuje botku na sucháči, někteří vaří a smaží v místní lodní kuchyňce, jiní už vyrazili do hospůdky a John nás čeká ve svém oblíbeném pubu, vedle přístavního mola.

Nejpůsobivější jsou Lukinovy historky z cesty na Kubu se Sabbathem. Nicméně se odebíráme na loď, kde nás čeká nějaká whisky k ochutnání. Renda dal prezent za předčasný odjezd a Karel Mikeš má narozeniny. Cestou zaskočíme ještě do pojízdného „fast food“ a kdo ještě neměl průjem, zde si jej koupí. Zábava se vydařila, nejoblíbenější skladbou noci je Glenn Millerova „In The Mood“, s anonymním českým textem lehce zapamatovatelných veršů. Všichni členové expedice se velmi zodpovědně ujímají funkcí svých nástrojových partů, za což jim musím, jako dirigent dodatečně poděkovat. Ještě ve 4 ráno někteří Johnovi vysvětlují, že nejsme Rusáci a že je nemáme rádi stejně, jako on.

 

 
Na náš poslední ponor vstanou všichni. Cílem je na bok ležící lehký křižník SMS Dresden. Viditelnost jen o něco lepší než včera, jinak je vrak podobný ostatním lehkým křižníkům. Max hloubka 34 m. Po posl. sestupu pořizujeme s Johnem společnou pamětní fotku, který je po večírku v dobré, ba přímo ukecané náladě.

 

Platíme každý cca 25 Liber za oxygen, ale protože se o nás Little John svědomitě staral, zaokrouhlujeme to za osobu na 30. Tohle se L. J. ještě nestalo, je potěšen a překvapen. Po sbalení věcí nás zvou ještě do pubu. John je spokojen s námi ( i my s ním ) i s bezproblémovým průběhem expedice a oba Johnové si již včera oblékli i naše expediční tričko, které jsme jim věnovali. Chce, abychom tam příště ještě udělali českou vlajku na rukáv a určitě zase přijeli, máme zde přednostní booking. Při loučení John opakuje : You going back?…….Míříme domů a cestou na trajekt míjíme z vody čnící vraky z Churchillovy bariéry. Dost prší, takže zase tak moc předčasného odjezdu nelitujeme.

Expedice na vraky ve SCAPA FLOW rozhodně stojí za to. Není kromě Pacifiku přístupné místo, kde by jich bylo soustředěno více na jednom místě. Vraky z German Fleet jsou famózní milníky historie a vyžadovaly by na každý z nich více ponorů. Johnova nabídka obsahuje i TX potápění mimo Scapa Flow na hlubší solitérní vraky především německých ponorek a jejich obětí, konvojových lodí v oblasti severního Skotska i Shetland.

Jedinou vadou je jistá „vyluxovanost“ vraků v German Fleet, více než dostatečně však kompenzovaná jejich počtem a velikostí.

Naše většinová, klasická nitroxová konfigurace 2 x 12 + 7 se jevila jako optimální. B.t. v rozmezi 35 - 55 min, t.t. 55 - 90 min. Expedice se odehrála v termínu : 26.9. – 6.10. 02, plánovaná byla o den déle. Od ne. do pá. poledne, jsme navštívili celkem 11 vraků.

Účastníci expedice seřazení od nejmladšího k nejstaršímu: Josef Růta, Renda D.C. Melichárek, Dušan Bernatík, Tomáš Kubela, Michal rejdař Hanuš, Karel Mikeš, Saša president Mikula, Petr Elvia Stejskal, Ivoš Čára Pánek, Karel Gregor, Róbert Rehák, Mira Lola Lukáš. Pořadatel akce J. Balajka.   Nejpoužívanější hlavní světla : Lola v různých modifikacích a provedeních, halogen i HID. Rovněž byla použita akcelerovaná dekomprese dle standardů IANTD a použity deep stop. Finální zastávka 4,5m computer, 6 m tabulky.  Nejpoužívanější computer Suunto Vytec, Alu stage Luxfer 7 lit. Nejpoužívanější automaty - Poseidon a Apeks.   Karel Gregor    07/03