Tajemný osud Vánoční lodi - Rouse Simmons
Bylo to v druhé polovině listopadu, roku 1912. Nálada ve městě dávala předtuchu blížících se svátků vánočních. Město Chicago se chystalo na vánoční sezónu. Každý rok v tuto dobu do přístavu Chicaga připlouval na první pohled obyčejný škuner. Trojstěžňová stará loď, jejíž symbol však daleko předčil velké námořní parníky…
Škuner ROUSE SIMMONS sloužil obyvatelům Chicaga, jako signál k zahájení vánočních svátků. Tento škuner vždy ukončoval svou plavební sezónu tím, že přivezl obyvatelům města velký náklad vánočních stromečků.
Společně s každoročními kupujícími vánočních stromků, čekal na připlutí škuneru i mladý Claud Winters. Tento muž, který již v dětství ztratil jednu nohu při nehodě nákladního vozu, měl jen jeden sen. Stát se námořníkem. K tomuto však díky jeho handicapu nikdy nedošlo. Přesto každý rok čekal na připlutí Rouse Simmons, aby se zeptal kapitána, zdali by jej přece jen nepřijal do posádky. V ruce vždy svíral stříbrný dolar, který mu jednou kapitán škuneru ze soucitu dal. Každý rok minci kapitánovi ukázal, na důkaz své oddanosti. Kapitán škuneru měl pověst neohroženého námořníka a pod jeho vedením proplula Rouse Simmons velkou bouří v roce 1889. Jeho loď se toho dne jako jediná vrátila z plavby…a nepoškozená. Lidé věřili, že škuner je pod ochranou samotného boha…Brzy ráno 27.11.1912 se Claud opět objevil na molu, aby čekal na připlutí Rouse Simmons. Claud najal několik nádeníků, kteří měli pomoci vyložit očekávaný náklad vánočních stromků. Loď však nepřiplouvala. Claud věděl, že kapitán určitě čeká, až se zvedne mlha, aby nemusel platit polatky za lodivoda. Kolem čtvrté hodiny odpolední, se však všichni nádeníci rozešli…už se jim nechtělo čekat.
Rok 1912 byl pro loďaře Great Lakes (velkých jezer) devastující. Nejhorší sněhová bouře století připravila na začátku listopadu o život na 400 námořníků. 10 velkých nákladních lodí bylo ztraceno. Kapitán “Vánoční lodi” se však rozhodl využít této situace a přivést co největší množství stromků. Rouse Simmons byla naložena do podpalubí a také na palubu byly přivázány svazky stromků. Kapitán si liboval, že toto bude ta nejlukrativnější plavba, kterou kdy plul. 25.11.1912 se Rouse Simmons odebrala na svou pouť přes jezero. Při bouřlivém počasí se škuner “Dutch Boy” plul schovat před bouří do přístavu a viděl Rouse Simmons vyplouvat na plavbu přes jezero. Kapitán Dutch Boye tomu nechtěl věřit. Rouse Simmons plula v bouři se všemi plachtami napjatými.
Jak Rouse Simmons nabrala kurz na Chicago, uvízla ve sněhové bouři s větrem o rychlosti 120 km/h. Každičká část lodi skřípala a vrzala, jak loď trpěla pod váhou nákladu a sílou divokého větru. Během plavby byli na palubu vysláni dva námořníci, aby zkontrolovali upevnění nákladu. V tom okamžiku se přes palubu přehnala veliká vlna, která oba nebožáky strhla do vody, stejně jako velkou část stromků a záchranný člun. Další problém nastal se snižující se teplotou. Paluba lodi se začala pokrývat nebezpečně silnou vrstvou ledu, která přidávala na hmotnosti už tak nákladem přeloženému plavidlu.Posádka záchranné stanice USLS (United States Lifesaving Service – předchůdce dnešních Coast Guard – pozn. autora) přístavu Sturgeon Bay ve Wisconsinu uviděla světlice z Rouse Simmons, která tím žádala o pomoc. Díky velice špatnému počasí však trvalo dlouho, než se podařilo vyplout záchranným plavidlem. Po vyplutí už nebylo plavidlo viditelné. Najednou se však bouře na pár minut utišila a posádce záchranného plavidla se naskytnul hrůzný pohled na škuner, obalený silnou vrstvou ledu, který se zoufale držel nad hladinou. Záchranáři vyrazili plnou parou ke škuneru, ten však díky dalšímu poryvu sněhové vánice zmizel z dohledu. To bylo naposledy, co byla Rouse Simmons viděna nad hladinou…..
27.11. byla na pláži Sheboygan nalezena láhev se zprávou od kapitána škuneru Hermana Schnemanna. Na papíru bylo napsáno: „Pátek…všichni sbohem. Myslím, že jsme ztraceni. Během noci byl záchranný člun smeten do vody. Nabíráme vodu. Ingvald a Steve byli smeteni přes palubu. Pomáhej nám bůh. Herman Schunemann.“
Ten večer Claud stále čekal na připlutí vánočního škuneru… Ráno ho našla policie sedícího na molu, přikrytého dekou. Když policisté odnášeli jeho bezvládné ztuhlé tělo, z ruky mu vypadnul stříbrný dolar….
Dalších deset let trvalo, než se objevila evidence o potopení Rouse Simmons. V rybářské síti byla nalezena peněženka kapitána Schunemanna. Místní rybáři tvrdili, že vědí, kde je vrak vánoční lodi. Podle nich se několikrát stalo, že jim v síti uvízla borovička…
Rouse Simmons se dočkala znovuobjevení až v roce 1971, kdy se konečně místní potápěč ponořil do hloubky skoro 60 m a uviděl na vlastní oči loď, na kterou v roce 1912 čekalo snad celé Chicago. V podlapubí lodi byly pořád uloženy vánoční stromečky…
Záhadou bylo, že na lodi chybělo kormidelní kolo. To bylo nalezeno ve sbírce místního rybáře, který tvrdil, že se mu zachytilo do sítě asi jednu míli od vraku lodi. Mohlo toto způsobit, že ochromená loď nebyla schopna manévrovat do přístavu Sturgeon Bay a proto byla vystřelena signální světlice?
V dnešní době je tento příběh vypravován před vánocemi u pobřeží Wisconsinu a ve městě Chicago. Lidé z Chicaga zřejmě nikdy nezapomenou na symbol vánoc, který byl ztracen toho bouřlivého dne 25. listopadu 1912. Nikdy nezapomenou proč na vánoce roku 1912 nebylo v Chicagu mnoho lidí, kteří měli doma vánoční stromeček….
Pro www.divestar.eu ze zahraničních materiálů volně přeložil
Pavel Karásek
.jpg){kind=spacer}
