.png)
Vyzdvižení letounu He111
aneb příběh ztraceného letiště na zamrzlém jezeře
Text, překlad: Pavel Karásek
Foto: Gutorm Fjeldstad
Foto: Gutorm Fjeldstad
Během invaze německých vojsk do měst Trondheim a Vaernes v Norsku byly rovněž zabrány místní letiště s plánem použití jako základny Luftwaffe. Naneštěstí byly obě letiště neschopny provozovat větší letouny. Protože půda byla na startovacích plochách příliš měkká, museli Němci najít jiné řešení pro přistávání svých těžkých letadel jako Ju 88, He 111 a Ju 52. Přilehlé jezero Jonsvatnet bylo kompromisem. Zamrzlá vodní plocha byla dosti široká i dlouhá pro starty plně naložených bombardérů. Letiště bylo tedy založeno 9.4.1940. Bylo to dočasné řešení a během celé doby provozu tohoto letiště ( 13 dnů) se pracovalo na zpevnění přistávacích ploch na letišti v Trondheim. 11.4. přistály na ledu první letadla.
Jednalo se o 18 dopravních Ju52, které přivezly na místo náhradní díly, výzbroj a munici. Ihned bylo vše připraveno pro přílet dalších letounů. Kolem letiště byly postaveny protiletadlové baterie na ochranu proti RAF ( Royal Air Force - britské královké letectvo). Na provizorní letiště postupně přistály letouny Heinkel 111 a Junkers 88 z bombardovacích skupin KG 26 a KG 31.
Jednalo se o 18 dopravních Ju52, které přivezly na místo náhradní díly, výzbroj a munici. Ihned bylo vše připraveno pro přílet dalších letounů. Kolem letiště byly postaveny protiletadlové baterie na ochranu proti RAF ( Royal Air Force - britské královké letectvo). Na provizorní letiště postupně přistály letouny Heinkel 111 a Junkers 88 z bombardovacích skupin KG 26 a KG 31.
Dne 15.4. zahájilo letiště operační činnost a po dobu téměř dvou týdnů zde startovaly bombardéry k útokům převážně na spojenecké konvoje. Během provozu letiště zde rovněž operovaly známé letouny Ju87 Štuka a dokonce se zde pokusil přistát i stíhací letoun Me109, který se však při přistání převrátil na záda. Osud tohoto letounu je nejasný a je možné, že dodnes leží na dně jezera...
Operace ze zamrzlé hladiny jezera byly ukončeny 24.4., kdy už nebylo možné startovat a přistávat na ledě, který se zvyšující se teplotou tál. Jeden letoun He111 se při pokusu o start částečně probořil do ledu. Zde byl ponechán a při jarním tání se propadl pod hladinu jezera. Stejný osud postihl i dopravní letoun Ju 52, který zde zůstal, protože letci nechtěli riskovat havárii při startu na tenkém ledě. Tento letoun byl stejně jako He 111 letuschopný a bez závad.
Hledání letounů
Ihned po válce se začaly šířit různé pověsti o těchto letadlech a v osmdesátých letech byly zaznamenány první pokusy o nalezení vraků. Jednalo se vesměs o amatérské akce při použití podomácku vyrobených ROV ( Remote Operated Vehicle - dálkově ovládané plavidlo, ponorka s kamerou). Nicméně v roce 1986 byly vraky skutečně nalezeny a zaměřeny. V hloubce průměrně 70m byly nalezeny oba stroje. He 111 byl nalezen na zádech. Ju 52 byl však k velké smůle silně poškozen, protože právě v místě kde ležel se koncem osmdesátých let stavělo nové přívodní potrubí a vrak byl z části zasypán sutí... Rovněž byl nalezen stroj Ju88. V roce 2004 byly pořízeny profesionální záběry vraků a vypracován projekt pro vyzvednutí Heinklu 111.
Vyzvednutí He 111
V roce 2005 se konečně podařilo týmu odborníků připravit vytažení stroje. Koncem srpna se nad vrak ukotvil pracovní ponton s jeřábem a pracovní tým, stejně jako tým filmařů byly připraveny. Jeden muž na palubě pontonu měl však na vše trochu jiný pohled.... v jeho očích se leskly slzy dojetí. Byl to Artur von Casimir, devadesáti šesti letý bývalý pilot Luftwaffe. Tento muž byl poslední, kdo seděl v pilotní kabině Heinklu. Byl to on, kdo se při pokusu rozjet letoun po zamrzlé startovací dráze probořil podvozkem do ledu... Nyní, 28. Srpna 2005, více než šedesát let po tom co viděl tento letoun ležet ochromeně na ledě se má stát svědkem toho, jak letadlo opět spatří denní světlo...
Po asi hodinové práci potápěčů byl letoun upevněn na lanech. Před zraky všech přítomných se z hladiny začal vynořovat trup letounu. Heinkel byl vskutku v perfektním stavu. Ledová voda jezera jej uchovala pro dnešní generaci, jako vzpomínku na dny války, bojů a utrpení. Snad jen v mysli Artura von Casimira jsou tyto vzpomínky ještě živé. Ostatní si tuhle dobu už jen představují za pomocí dokumentů a knížek.Po vytažení byly na letadlo připevněny zvedací vaky a stroj byl dopraven ke břehu. Zajímavostí bylo, že na trupu letounu byl ještě perfektně rozeznatelný obrázek vikingské lodi (vlevo) - znak Kampfgruppe 100 (bombardovací skupiny číslo 100).
Letadlo bylo rozebráno a převezeno na přívěsu k restauraci ( do Německa). Je to zvláštní, po 64 letech se vrací domů....
Restaurace stroje
Skupina historiků v Německu se pustila ihned do restaurace stroje a ta pokračuje v podstatě dodnes. Plánem je uvést letoun do původního letuschopného stavu. V tom případě by se jednalo o jediný letoun He 111 na světě, který by byl letuschopný. Během restaurace stroje byly objeveny zajímavé skutečnosti. Například na sedadle navigátora byla zprvu objevena tmavá skvrna na opěradle. Při prozkoumání bylo zjištěno, že se jedná o lidskou krev. Po odejmutí sedátka byla v rámu sedačky nalezena kulka, která musela buďto vážně zranit a nebo usmrtit navigátora letounu při bojové operaci. Další zajímavostí byl nález kovového cvočku na plátěné manžetě řídíci páky stroje. Ironií tohoto nálezu je, že tento byl vyroben v USA. Na jeho přední straně je nápis “Durable” ( houževnatý) a na zadní straně je nápis “Made in USA”...
Zdroj: FMU, Guttorm Fjeldstad
Volný překlad: Pavel Karásek
Pozn. P. Karásek připravuje expedici k nalezení dalších letadel v tomto jezeře. Pokud máte zájem, zkušenosti a technické vybavení pro potápění ve studené vodě a trimixových hloubkách, dejte o sobě vědět!
.jpg){kind=spacer}
