Vyzvednutí Junkersu 88 v Norsku
a podivuhodný příběh dvou pilotů Luftwaffe
Text: Pavel Karásek
Materiály: FMU
Foto: Gutorm Fieldstad
Materiály: FMU
Foto: Gutorm Fieldstad
Starší muž se plaví po jezeře na své motorové lodi. Na přístrojové desce mu pípáním oznamuje činnost hloubkový sonar. Před skoro šedesáti lety, zde na vlastní oči viděl obrovský německý bombardér, který s hřmotem přistál na hladině jezera....
Najednou se na obrazovce monitoru vykresluje jasná silueta... Arne Sandaas zbystří. Nasazuje si brýle a na obrazovce vidí obrys dvoumotorového letadla....
Počátek tohoto příběhu se vrací do roku 1942, do Německem okupované Evropy. To byl rok, kdy německá armáda ovládla velkou část Evropy, počínajíce písečnými dunami u Calais na západě a konče u předměstí Stalingradu na východě. Situace vypadá beznadějně pro Velkou Británii, jakožto jedinou svobodnou zemi Evropy. Invaze Něměckých vojsk do Ruska však dává Anglii čas k oddychu, protože velká část německé Luftwaffe ( německého válečného letectva) byla převelena na rozkaz vůdce na východní frontu. Anglie si tedy ulevuje od každodenního bombardování.
Luftwaffe naopak spěchá na výcvik nových letců a proto snižuje nároky na zařazení posádek do aktivní služby. Svou daň si vzaly všechny velké operace, začínajíce Blitzkrieg ( blesková válka - obsazení Polska), přes Battle of Britain ( bitva o Británii) až po operaci Barbarossa (útok na SSSR). Luftwaffe potřebuje nové letce a stroje. Požadavky předčily možnosti leteckých škol a výrobců letadel.
Grosse Kampffliegerschule (vysoká škola válečných letců) ve městě Greifswald byla vybavena různými letouny, které byly silně poškozeny v boji. Po vyřazení z aktivní služby byly poslány tyto letouny k výrobci, kde byly narychlo opraveny, odzbrojeny a přeřezeny k výcvikovým jednotkám, podobných právě té v Greifswaldu. Zde sloužily letouny He -111, Ju W34 a Ju 88.
Zbytek příběhu již není podložen mnoha fakty a jedná se spíše o rekonstrukci celé události.
Willi Voss, pilot student, byl v podvečer na stráži letiště, když si všimnul něčeho podezřelého v kabině letounu Ju 88A-5. Uviděl v kabině světlo. Vydal se tedy zjistit, proč se v letounu svítí a v kabině nalezl svého spolužáka a přítele Kurta, který ho před několika dny nabádal ke společné dezerci z historicky neznámých důvodů. Pak se vše semlelo velmi rychle a Willi byl donucen pistolí ke startu letounu a odletu do Anglie.
Ihned po startu letadla zazněl alarm a protiletadlové jednotky zahájily na letoun palbu. Není dochovaná informace, jakou protiletadlovou obranu měl Greifswald, ale pravděpodobně se jednalo a směsici 20mm Vierling a 37mm MG rozmístěné po perimetru letiště. Moment překvapení byl asi mohutný, protože protiletadlová obrana letiště téměř nijak nepoškodila startující letoun. Dva průstřely byly nalezeny později v letounu, jeden proletěl nádrží ( naštěstí nešlo o zápalnou kulku pro monitorování střelby) a druhá kulka byla nalezena zaklíněna mezi konstrukcí křídla a trupu. Letounu se podařilo zmizet ve tmě.Nad baltickým mořem však byla hustá mlha a navigace se stává velice těžkou. Studenti však již prošli kurzem “slepé” navigace a povedlo se jim udržet správný kurz. Velice špatná viditelnost je i nad Švédskem a proto se oba shodují na změně kurzu na sever. Tím se snaží vyhnout protiletadlové obraně nad Wilhelmshaven a Kielem. Také se tím vyhli německému radaru, který neměl silné pokrytí u Švédského pobřeží.
Zpět na zemi radarová služba sleduje dezertéry na radaru a velení vydává rozkaz nočním stíhacím perutím ke stratu. Úkolem stíhačů bylo buďto donutit letoun k přistání a nebo jej sestřelit ještě před dosáhnutí břehů Anglie.
Naštěstí pro oba studenty však díky špatnému počasí byly téměř všechny lety zrušeny.
Ve 02:50 byl vydán rozkaz sestřelit tento letoun, pokud se ještě někde objeví vizuálně a nebo na radaru. Rozkaz vydal generálmajor Krueger, který byl velícím důstojníkem letecké školy v Griefswaldu.
Naštěstí pro oba studenty však díky špatnému počasí byly téměř všechny lety zrušeny.
Ve 02:50 byl vydán rozkaz sestřelit tento letoun, pokud se ještě někde objeví vizuálně a nebo na radaru. Rozkaz vydal generálmajor Krueger, který byl velícím důstojníkem letecké školy v Griefswaldu.
Není jasné kdo pilotoval letoun, jestli Kurt a nebo Willi, ale jasné je to, že z neznámých důvodů byl kurz změněn do Norska namísto Anglie. Když oba zahlédli pobřeží Norska, pravděpodobně si mysleli, že se jedná o pobřeží Anglie. Jakmile se letoun dostává nad město Kilsfjorden, dochází letounu palivo a letci se rozhodnou pro nouzové přistání na hladině jezera, které viděli. Piloti připraví letoun pro přistání a zadní část kabiny je odhozena (pro snadný únik z potápějícího se a nebo hořícího letounu). Pilot provedl ukázkové nouzové přistání, bez toho, aby nějakým způsobem poškodil letadlo. Letoun seděl nějaký čas na hladině, než se zcela potopil....
U jezera v malé chatě toho dne pracovala Liv Anna Haslum. Prováděla úklid chaty, když najednou uslyšela hřmot motorů Jumo. Podívala se ven a uviděla německý bombardér přistát na hladině. Jakmile se voda uklidnila, viděla dva letce, jak vylézají z kabiny. Žena neváhala a s malou loďkou ihned plula na pomoc oběma letcům. Willi doplaval k loďce a vylezl na ni, ale Kurt, který zřejmě neuměl plavat se utopil pouhých několik metrů od loďky....
Vlevo: Zadní část kabiny, která se při přistání odhazuje. Vpravo: Po nouzovém přistání s odhozenou zadní částí kabiny.
V teple chatky se pak Willi zděšeně dovídá, že přistál v Norsku a ne v Anglii. Žena pověsila jeho leteckou kombinézu na zahradě, aby uschnula, což se stalo Willimu pravděpodobně osudným. Německá hlídka uviděla leteckou kombinézu a hned nato zatkla Williho, který byl po pár dnech popraven pro dezerci...
Jako vzpomínka na celou tragédii leží v modré hlubině jezera Junkers 88...
Znovuobjevení
Německá armáda se nikdy nepokusila letoun vyzvednout, díky hloubce, ve které vrak ležel (68m). Po válce se místní dobrodruzi pokoušeli vyzvednou části vraku pomocí kotvy, která způsobila naštěstí jen malé poškození zadní části letounu.
V roce 1996, jeden z dalších svědků přistání stroje, Arne Sandaas, se rozhodl pátrat po vraku stroje. Na sonaru jeho lodi se objevil obrys dvoumotorového letadla.... Ju88 byl znovu objeven. Nekonečné vyřizování s úřady posunulo vyzvednutí letounu až do roku 2000. Zároveň byla celá akce udržována v tajnosti, aby nedošlo k rabování vraku potápěči.
V Srpnu 2000 se konečně podařilo dopravit pracovní ponton s jeřábem certifikovaným na 7 tun ( váha Ju88), nad vrak. Při zvedání se však nepočítalo s bahnem, kterým se letoun za posledních skoro 60 let naplnil. Ju 88 vážil o mnoho více, než 7 tun. Během zvedání, však došlo k částečnému vyplavení bahna a po několika hodinách se na hladině objevila směrovka letounu s jasným nápisem “Gr.Kampfligerschule 3". Letoun byl ve skvělé kondici, až na poškozené výškovky. Oba motory se však během zvedání odtrhly a spadly zpět na dno jezera. Držáky motoru byly v té době vyráběny z magnézia a toto se ve vodě rozpadlo. Motory a kola podvozku byly vyzvednuty později v roce 2002.
Letoun byl ihned ošetřen chemikáliemi pro zastavení koroze. Poté byl transportován do Gerdermoen, kde bude provedena restaurace letounu.
V trupu letounu byl nalezen i záchranný člun, který však oba letci z nejasných příčin nepoužili při přistání. Tento nafukovací člun mohl zachránit život Kurtovi, který by však vzápětí skončil popravou za dezerci....
Letadlo bude pravděpodobně vystaveno v Muzeu Norské obrany (FMU), které toto vyzvednutí organizovalo.
Fotografie Guttorm Fieldstad
Z materiálů FMU volně přeložil Pavel Karásek
.jpg){kind=spacer}
