Při dalším výletě za potápěním na Floridě jsem se rozhodl navštívit jeden ze zdejších nejpopulárnějších vraků. Jedná se o skoro šedesátimetrovou nákladní loď „Lady Kimberly“.

 

Lady Kimberly byla vyrobena v Holandsku v roce 1957. Její životní osud mi není zcela známý, ale podle dostupných informací se koncem osmdesátých let plavila na pravidelné lince mezi Haiti a USA. V roce 1997 byla Lady Kimberly potopena jako umělý útes do hloubky 47m. Vrak byl pojmenován podle místního kreslíře Guye Harveyho, který se proslavil kresbami ryb a dalších živočichů podvodní říše. Guy Harvey rovněž sponzoroval potopení vraku a před samotným potopením vyzdobil loď kresbami ryb (viz foto).

 

Náš výlet na tento vrak začal ráno setkáním všech u mého známého Mika, který se uvolil a na tuto misi nám zapůjčil svou motorovou loď. Naložení potápěčského vybavení na loď a poslední kontrola funkčnosti navigačních přístrojů (bez těchto by jsme Lady Kim nikdy nenašli). Mike na nás vesele mává krabicí s pivem, my však odmítáme. Pivo až po snoru… Vyplouváme ve složení Jason, Jennifer a já.

 

Krátká, asi 30-ti minutová plavba na otevřený oceán a už nás člun nese k zaměřeným koordinátům. Při připlutí na místo a svrhnutí závaží s bójí na vrak jsme si s nelibostí všimli, že bóje je i přes osmikilové závaží unášena proudem pryč. Vytažení bóje a druhý pokus. Snažím se postavit loď před vrak a počítám s proudem, doufám že závaží spadne na vrak a někde se tam zachytí. Nepovedlo se.. bóje se pohupuje na vlnách asi 30 metrů za vrakem. Plavat proti proudu třicet metrů se nám nechce a tak další pokus. Najíždím lodí asi šedesát metrů před vrak a Jason svrhává závaží. Bóje se pohupuje na vlnách Atlantiku a po zaměření pozice sonarem se na obrazovce objevuje tajemná silueta Lady Kimberly. Bóje je přímo na vraku. Předávám řízení lodi další člence expedice Jennifer. Ta bude po dobu našeho ponoru kapitánem lodi. Kompletní nastrojení bylo dílem asi 15 minut, protože mírné houpání lodi nám znesnadňovalo pohyb na palubě. Konečně nás Jenn vysazuje přímo před bójkou a my skáčeme do vody na její signál: „DIVE , DIVE“.

 

Pod vodou si uvědomuju sílu proudu. Mám dobrý pocit z toho, že mám s sebou deko bójku pro případ, že by jsme nenašli sestupové lano. Přidržuji se lana a koukám za sebe. Jason je hned za mnou.Taky to s ním pěkně mává. Sestup je celkem namáhavý. V hloubce asi 28m poprvé vidím na vlastní oči vrak lodi. Viditelnost není nejlepší a já si jen představuji, jaké to asi je vidět Lady Kim při klidném oceánu bez proudu. Koukám za sebe a ujišťuji se že je Jason pořád za mnou.

 

Konečně se chytáme vraku. Musíme požívat jeskyňářskou techniku „pull and glide“ a přitahujeme se za části paluby s cílem dostat se za kapitánský můstek. Tam už budeme v závětří…

 

Ihned za můstkem proud jakoby utichnul. Mám čas se pořádně vyvážit. Začínáme s průzkumem vraku. Hloubkoměr mi ukazuje digitálními čísly hloubku 42 metrů. Jsme asi 4 metry nade dnem a prozkoumáváme kapitánský můstek a palubu nákladního prostoru. Lady Kim je velká loď. Vnitřek kapitánského můstku je plný ryb. Nejstrašidelněji vypadají Barracudy, které se svým klidným, až laxním pohybem přibližují k nám – vetřelcům. Udržujeme však uctivou vzdálenost od těchto dravců. Pokračujeme k přídi lodi a nacházíme tam kotevní naviják s jedním kotevním řetězem ještě v průvlaku. Kotva leží nedaleko vraku v písku. Takto byl kdysi vrak zakotven před potopením. Jason mi signalizuje, že je čas zahájit výstup. Necháme se unášet proudem až k zádi vraku, kde jsme si všimli americké vlajky, stále vlající v proudu vody.

 

Vystupujeme. Stále bojujeme s proudem a musíme se celkem silně přidržovat lana, aby nás to neodneslo. Při dekompresní přestávce jsem se kouknul nahoru a všimnul si, že bóje je pod vodou. Síla proudu ji prostě při váze našich dvou těl zatlačila pod vodu. Uvažuji, co asi napadá Jennifer, kterou jsem na toto nepřipravil. Jen měla za úkol udržovat loď v bezpečné vzdálenosti od bóje, ale když je bój pod vodou a ona ji nevidí….. doufám že udržuje pozici podle GPS. Dekomprese dokončena a my vykukujeme nad hladinu. Vlny se zvedly a já nikde nevidím naši loď. Rozhlížím se a v dálce jsem zpozoroval modrou plachtu přístřešku Mikové lodi. Jenn nás určitě nevidí, napadlo mě. Jason zkouší píšťalku, kterou má připevněnou na svém křídle. Nic. Uvažuju co teď. Vytahuji emergency „klobásu“ a nafukuji ji. Přece to musí vidět. Je to přece skoro 3 metry vysoké… 
Prsty nás začínají bolet od lana bóje, kterého se držíme, aby nás neodnesl proud. V tu chvíli slyším houkačku naší lodi. Jenn nás uviděla. Během asi minuty doplula k nám a jednoho po druhém nás nabrala na palubu lodi. Uff….Sundávám si výstroj a koukám na Jasona, který se vyvalil na palubu lodi a snaží se odpočívat. „Jste OK?“ ptá se Jenn. Přikyvuju a ona se vrací pro naši bójku. Pomáhám ji vytáhnout závaží na palubu a už i já pociťuju únavu. Jenn vede loď bezpečně do přístavu a Jason a já odpočíváme v přední části lodi. V zátoce Jenn zakotvila loď u malé pláže, kde jsme si otevřeli každý pivo. Sice americké pivo (tohoto nejsem velkým fandou), ale pivo. Probírání všech alternativ co se mohlo stát a co se stalo a co se stát mělo a proč se to stalo….nebralo konce a nakonec jsme se shodli na tom, že to byla pro všechny velká zkušenost z které si každý z nás vzal ponaučení.

V takovém silném proudu jsem se ještě nepotápěl, ale po této výpravě za Lady Kimberly jsem si uvědomil jak mocný živel je oceán.

 

Opět z Floridy zdraví Pavel Karásek

 

Sledujte Divestar.cz!! 
Během několika málo dnů dokončí Pavel popis speleopotápění v jeskynních systémech Little River a Telford Spring. Už jste slyšeli o „run away“ skůtru? 
Jak to dopadne, když se v jeskyni porouchá skůtr a nejde zastavit, se brzy dozvíte na: 

www.divestar.cz