Záhada Bermudského trojúhelníku objasněna?
Text: Pavel Karásek
Foto: Pavel Karásek a archív
Update - reakce na vyjádření samozvaného tiskového mluvčího dole pod článkem!
Pomyslná část atlantického oceánu, tvořící trojúhelník mezi jižní Floridou, ostrovem Puerto Rico a Bermudským ostrovem, známa „ nevysvětlitelnými“ zmizeními letadel a lodí. Podle údajů pobřežní hlídky USA (USCG) za posledních 25 let zmizelo bez vyslání tísňového signálu v Bermudském trojúhelníku přes 1000 letadel a lodí. Během let se trojúhelník rozšířil do tvaru čtverce spojující Bermudy, Severní Karolinu, pobřeží Floridy a ostrov Puerto Rico. Mystická zmizení se v Bermudském trojúhelníku pořád dějí. Dějí se tak často, že lidé už tomuto ani nevěnují pozornost. Podle výzkumu týmu z Discovery Channel, zmizení malé rybářské lodi a nebo sportovního letadla je na pořádku floridské policie až dvakrát týdně….
Asi nejznámějším zmizením v Bermudském trojúhelníku je ztráta pěti lehkých bombardérů typu Avenger v zimě 1945. Při rekonstrukci případu a analýze záznamů radiokomunikace mezi velitelem letky, kontrolní věží a mezi piloty samotnými nebylo možno vysvětlit proč zkušený pilot – instruktor , velitel letky poručík Taylor nebyl schopen navigovat letku č. 19 zpět na základnu ve Fort Lauderdale. Letka se z cvičného letu nikdy nevrátila. Pět letadel a čtrnáct letců zmizelo beze stopy pátého prosince 1945… Zde je krátká rekonstrukce posledních tří hodin letu:
Někde nad Atlantickým oceánem, 5.12.1945
Jak dlouho jsme ve vzduchu, Basie?“ Poručík Basie uslyšel známý hlas velitele letky poručíka Taylora ve sluchátkách. Dnes letěl jako číslo dvě na Taylorově pravoboku. Rutinní cvičný let na Bahamy a zpět. Taylor byl zkušený instruktor a Basie mu stoprocentně důvěřoval.
„Hodinu a čtyřicet pět minut, poručíku.“ Odpovídá Basie. Podle Taylorových výpočtů by měli už vidět ostrov Sistern, nad kterým měla letka provést změnu kurzu a pokračovat k Bahamským ostrovům. Taylor si začal uvědomovat, že v podstatě neví, kde je. Rozhodne se požádat o zaměření signálu kontrolní věží ve Fort Lauderdale .
„Tady FT-28, volám kontrolní věž Fort Lauderdale, obávám se že jsme ztratili kurz, můžete zaměřit radiosignál?“
Na kontrolní věži letecké základny vojenského námořnictva byl ve službě velitel leteckého provozu Pool. Radista ho okamžitě informoval o volání poručíka Taylora.
„jaká je vaše pozice FT-28?“ Odpovídá Pool.
„Nejsme schopni určit naši momentální pozici.“ Hlásí Taylor. Jeho hlas zní nejistě.
„Zde je velitel Pool, leťte na západ, opakuji na západ, to vás přivede k pobřeží Floridy.“ Pool má pocit že něco není v pořádku.„
„FT-28, nevíme kde je západ. I oceán vypadá divně.“ Taylorův hlas se chvěje.
Velitel Pool uvažuje co se mohlo stát. Avenger má na palubě celkem tři kompasy. Jeden z nich se mohl porouchat, ale co ty ostatní? Pokusí se navigovat Taylora podle slunce. Byl krásný slunečný den.
„leťte směrem ke slunci FT-28, opakuji leťte ke slunci.“ Pool se snaží uklidnit viditelně rozrušeného Taylora.
Náhle nastalo v éteru ticho, které trvalo asi pět minut. Po opakovaných pokusech volat Taylora, se konečně ozval z reproduktoru hlas velitele letky.
„FT-28, nevidíme slunce, opakuji nevíme kde je západ, kompas neukazuje správně, počasí se mění, všechno je divné.“
Toto byla poslední zpráva, která byla dobře slyšitelná. Od té chvíle se radiopřenos přerušoval a bylo těžké rozumět. Velitel Pool vypočítal zásobu paliva v Avengerech na další tři hodiny letu. Kontrolní věž už nebyla schopna komunikovat s letkou. Byli schopni pouze monitorovat komunikaci mezi jednotlivými letouny a velitelem Taylorem. Podle slábnoucího radiosignálu bylo jasné, že let 19 se vzdaloval od pobřeží. Díky slabému signálu nebylo možné zaměřit pozici letky….
V radio místnosti přístavu Everglades, na jih od Fort Lauderdale radista ve službě Baker monitoroval celý radiopřenos a uslyšel i poslední pokusy předat zprávu Taylorovi. Rozhodl se jednat.
„Zde je Port Everglades, volám FT-28, jak mě slyšíte?“ Radista Baker věděl, že jeho radiostanice má větší výkon než ta, kterou používá letectvo. Doufal, že ho Taylor uslyší.
„FT-28, slyšíme hlasitě a čistě.“
Baker se v duchu zaradoval a pokračoval ve vysílání. Bylo mu jasné, že let 19 se vzdaluje od pobřeží a brzy i on ztratí kontakt.
„Port Everglades, FT-28, poručíku, tady je radista Baker, musíte se otočit a letět zpět směrem k pobřeží. Budu schopen to potvrdit, podle vašeho sílícího radiosignálu. Opakuji otočte se o 180 stupňů.“ Baker se modlil, aby Taylor poslechl jeho příkaz.
„FT-28 rozumím, otáčíme o 180 stupňů.“ Odpovídá Taylor.
Baker si oddechnul. Mají pořád ještě dost paliva na let zpátky na základnu. Po deseti minutách se však stalo něco, co přimělo Taylora aby změnil kurz.
„FT-28, Bakere, to nemůže být správný kurz, podle toho co říkáte by jsme už měli vidět pevninu. Vracíme se zpět k původnímu kurzu, myslím, že jsem někde u souostroví Keys.
Bakerovi se už nepodařilo přimět Taylora, aby změnil kurz a po několika desítek minutách už nebyl schopen s Taylorem komunikovat. Baker zaznamenal pokus poručíka Basieho převzít velení, poté instrukce Taylora, že až dojde prvnímu letounu palivo, všechny letadla přistanou do vody najednou.
Kontrolní věž ve Fort Lauderdale nakonec zaměřila signál radiostanice velitelského letounu FT-28. Pozice byla asi 200 mil (320km) od pobřeží města Daytona Beach, severně od Fort Lauderdale. Ihned byl vyslán záchranný hydroplán (letadlo upravené pro přistání na vodě) pro záchranu letců z vody. Do pátrací akce byly nasazeny plavidla pobřežní hlídky. Nikdo však neočekával, co se stalo vzápětí. Kontrolní věž ztratila spojení se záchranným hydroplánem typu Martin Mariner, který byl na cestě k zaměřeným koordinátům. O posádce Marineru už nikdy nikdo neslyšel…stejně jako let 19, zmizel i záchranný letoun beze stopy.
Pátrání pokračovalo po dobu pěti dnů. Bezvýsledně. Toho dne, 5.12. se zrodila legenda….
|
zadní střelecká věž Avengera na dně Atlantiku
|
první záběry Avengera z vlečné kamery (1991)
|
V roce 1991 se při průzkumu dna u pobřeží Fort Lauderdale podařilo zaznamenat vlečnou kamerou záběry letadla, ležícího na dně v hloubce 210 metrů. Při studii záběrů se zjistilo, že jde nesporně o TBF Avenger. Po návratu k lokalitě potopeného letounu se týmu podařilo objevit další čtyři vraky roztroušené kolem prvního letadla. Výzkumný tým byl přesvědčen, že nalezli ztracený let 19. Něco však nesedělo. Vraky leží pouze 12 mil od pobřeží, což nesouhlasí s poslední zaměřenou pozicí letu 19. Existovala jediná cesta k objasnění této záhady. Potopení se k vrakům a vizuální identifikaci čísel na trupu letadel…
Dvanáct let později, v roce 2003 se konečně mohla uskutečnit expedice k vrakům těchto Avengerů. Byla najata výzkumná loď Harbor Branch s miniponorkou, která se mohla bezpečně potopit do hloubky 210 metrů.
Tým v napětí očekával vizuální kontakt s vrakem prvního z Avengerů, ke kterému se blížili. Z modré hlubiny se ve světle miniponorky objevily obrysy letounu.
Identifikovaný Avenger s trupovým označením FT-87
Identifikovaný Avenger s trupovým označením FT-23
Avenger, u kterého nebylo čitelné trupové označení, identifikován byl podle sériového čísla NAVY 23990
Při přiblížení se vyjevily detaily jako otevřený kokpit pilota, otevřená střelecká věž a vysunuté přistávací klapky, všechny tyto detaily napovídaly, že posádka letadla přežila pád stroje do vody. Po obeplutí vraku se však týmu vyjevil detail, s kterým nepočítali. Identifikační číslo na trupu. Ve světle se objevily písmena FT-23. Záhada se prohlubovala…podle historických údajů letoun FT-23 nebyl vůbec zařazen do letu 19. Tým se vydal k dalšímu vraku. I zde se jednalo o Avenger. Číslo na trupu bylo FT-87, tento letoun taky nepatřil do letky poručíka Taylora. Další tři vraky byly identifikovány a žádný z nich nepatřil do letu 19. Všechny byly typu TBF Avenger. Místo objasnění záhady, tým vytvořil záhadu novou. Jak se tyto letouny dostaly tak blízko sebe na dno Atlantiku? V archívech byly nalezeny údaje o těchto strojích, příčina havárie byla vždy uvedena jako „porucha motoru“. Proč se tyto většinou spolehlivé radiální letecké motory porouchaly právě v tomto místě Atlantiku? Tyto stroje havarovaly v tomto místě v období tří let 1945-1948. Nešlo tedy o havárii pěti letadel ve stejný den.
|
Otevřený kokpit pilota stroje FT-23
|
sériové cislo Navy 23990 na kormidle Avengera
|
Záhada odhalena?
Další průzkum dna však ukázal zajímavou skutečnost. V několika místech na dně byla objevena malá ložiska metanu, který ve formě bublin uniká na povrch hladiny. Nyní se nabízí spekulace. Souvisí přítomnost metanu s haváriemi letadel? Jaký je vliv metanu na chování letadla ve vzduchu? Metan je lehčí než vzduch a může teoreticky způsobit dočasnou nepřesnost leteckých instrumentů, které pracují na základě hustoty vzduchu. Vědci týmu se rozhodli nasimulovat přítomnost metanu na leteckém simulátoru. Do simulátoru dopravního letadla B 737 byli posazeni profesionální piloti komerčních aerolinií. Na simulátoru byly nastaveny parametry přítomnosti metanu. Nízká hustota metanu způsobila neočekávané. Výškoměr začal ukazovat, že letadlo stoupá, avšak závratnou rychlostí. Pozice letounu však zůstala v konstantní výšce. Logickou reakcí pilotů bylo zahájení sestupu letounu, což způsobilo nekontrolovatelný pád stroje. Poté bylo pilotům vysvětleno o co šlo a oni jen kroutili hlavami…s tímhle se běžně nesetkávají. Tohle se v pilotní škole neučí.
Závěr tohoto pokusu ukázal, že pokud Avengery vletěly do nějakého většího „mraku“ metanu, ten mohl způsobit nesrovnalosti v práci leteckých přístrojů. Mrak metanu mohl být vytvořen, pokud došlo k akumulaci větší metanové kapsy pod mořským dnem a náhlé uvolnění tohoto ložiska může teoreticky vytvořit metanový mrak, který může vystoupat až do výšky 2000 metrů.
Při dalším pokusu se tým pokusil zjistit, zda přítomnost metanu ovlivní funkci spalovacího motoru. Ve skladišti letecké techniky nastartovali na stojanu velký radiální motor podobný tomu, kterým byly vybaveny Avengery. Do sacího potrubí karburátoru poté během chodu motoru přidali metan. Simulovali tím opět průlet mrakem metanu. Motor se jednoduše zastavil. Metan nahradil ve směsi kyslík, který je nezbytný pro funkci spalovacího motoru. I zde se nabízí vysvětlení, proč se v tomto místě porouchávaly motory letadel.
Tyto pokusy a výzkum objasnil z části záhadu Bermudského trojúhelníku. Skutečné vysvětlení záhady letu 19 však přinese až objevení vraků těchto ztracených Avengerů. Prozatím je místo jejich odpočinku utajeno pod hladinou Atlantiku.
Potápění v Bermudském Trojúhelníku
Již asi půl roku spolupracuji se základnou námořního letectva (Naval Air Station) v Jacksonville na severu Floridy. Historik základny, pan Ron Williamson byl tak ochotný a poslal mi čtyři souřadnice, kde měly podle záznamů havarovat letouny během druhé světové války. Souřadnice byly ve starém systému Loran a protože k převedení těchto souřadnic do standardního GPS systému je zapotřebí Loran přijímače, neměl jsem lehkou práci. Loran přijímače se od osmdesátých let nevyrábějí (alespoň typ, který jsem potřeboval).
Vpravo: Rozšíření Bermudského trojúhelníku
Po několika měsících jsem však náhodou narazil na člověka, který má Loran přijímače jako hobby. Pomohl mi převést souřadnice do GPS systému. K mému překvapení se souřadnice nacházely v Bermudském trojúhelníku. Kontaktoval jsem nejbližší potápěčskou základnu, která se nachází u pobřeží asi 75km od souřadnic. Tito mi potvrdili, že tyto lokality jsou vrakoviště letadel. Také mi potvrdili že se jedná o tři jednomotorové letadla, pravděpodobně z válečné éry.
Kapitán potápěčské lodi mi sdělil, že na tyto lokality se téměř nejezdí, díky tomu že jsou příliš vzdálené od pobřeží. Zajímavou informací bylo, že čtvrtý vrak je dvoumotorový větší letoun neznámého typu.
Snažil jsem se zrekonstruovat trasu letadla Martin Mariner, který měl zachránit letce z Taylorovy letky a i když se místo dvoumotorového vraku kryje s plánovanou trasou Marineru v toleranci 45km (tuto vzdálenost Mariner uletí za asi 15 minut), je zde jen malé procento, že se jedná o pohřešovaný hydroplán.
Přesto jsem se rozhodl zorganizovat expedici na toto tajemné místo v Atlantiku a identifikovat tyto čtyři vraky. Už pro Rona Williamsona, který má na tomto osobní zájem coby historik. Expedice je plánována na konec Srpna a začátek Září. Po návratu se chystám napsat podrobnosti o navštívených vracích..
Z Floridy zdraví Pavel Karásek
Potápění v bermudském trojúhelníku: 50 minut s Corsairem
Další články Pavla Karáska:
UPDATE:
Vyjádření „Samozvaného tiskového mluvčího“ na Scuba-cz:
-----Original Message-----
From: Tomáš Sládek (scuba-cz@pandora.cz) [
mailto:tomas@sladek.cz]
Sent: Tuesday, August 01, 2006 12:16 PM
To: Konference SCUBA-CZ
Subject: RE: Zahada Bermudskeho trojuhelniku objasnena?
Co takhle zahada dalnice D1? Ve srovnani s prumerem republiky se tam vyskytuje daleko vic nehod na ctverecni kilometr...Ale kdyz budu shanet sponzory potapecske akce, nebo nekoho kdo by produkovalfilm, tak je urcite zajimavejsi tvrdit, ze jdy zkoumat zahadu, nez ze se chci proste jenom potopit na nejaky vrak. Take se o tom da daleko lepe psat do ruznych obskurnich casopisu...
Tomas Sladek
tomas@sladek.cz
Odpovědi privátní i přes Scuba-cz:
-----Original Message-----
From: Karel Gregor (scuba-cz@pandora.cz) [
mailto:gredive@volny.cz]
Sent: Tuesday, August 01, 2006 1:56 PM
To: Konference SCUBA-CZ
Subject: FW: Zahada Bermudskeho trojuhelniku objasnena?
Pokud tato uvaha smerovala k P. Karaskovi, tak jsi zcela mimo misu! Na Floride pracuje jako paramedik (leta se zachranarskym vrtulnikem) a take jako hasic. Akci jim alespon zatim nikdo nesponzoruje, poslal mi i propozice k akci, kde si naklady deli ucastnici rovnym dilem. Mimochodem pronajem lodi schopne operovat 75 mil od pobrezi v oceanu stoji nesrovnatelne vice, nez barka pro denni vyjezdy ve stredomori kolem ostruvku. Myslim, ze vetsina lidi je rada, ze vubec neco napsal a poslal, taky to mohl prodat do nejakeho obskurniho casopisu a na rodnou hroudu se vy.....
Inu jiny kraj, jiny mrav....K. Gregor
---------------------------------------------
-------------------------------------------------------------------
Vyjadření autora článku - Pavla Karáska:
Cau Karle – no to me poser. To se cloveku hned znechuti psat o cemkoliv, kdyz si precte takovou “kritiku”. Pokud uz otvirat debatu k clanku, muzes zverejnit nasledujici odpovedi:
1, jak jsi spravne napsal, nemame zadne sponzory a tohle “potapeni” me osobne bude stat nemalou částku . Clanek neni urcen k zadnemu marketingu a rozhodne nepocitam se ziskanim nejakych sponzoru, kdyz zverejnim tento clanek na ceskych webovych strankach. Takze poznamku “..kdyz chci sehnat sponzory k potapeni, napisu ze se jedna o zahadu” povazuji za totalne zcestnou. Muj clanek vychazi z faktu, ktere jsem ziskal studovanim materialu na toto tema a sledovanim vyzkumu v teto oblasti. Nepisu o nejakem bulvarnim clanku z Blesku.
Co se tyce poznamky o zahade D1, nevim co dodat. Pan Sladek zrejme nikdy nevidel rodinu s tremi detmi umirat v rozmackanem voze, kdyz se je snazime vysekat z te hromady pokrouceneho plechu. Z tohoto bych si rozhodne legraci nedelal, ale jak jsi uz psal – jiny kraj, jiny mrav.
2, poznamka o pojistovne Lloyd. Na Floride je pojisteni cehokoliv neskutecne drahe, z cehoz vyplyva, ze vetsina lidi si pojisteni nemuze dovolit. Pro priklad uvedu treba jednomotorovou lod s vykonem 225 HP, jejiz porizovaci cena je kolem 25 000 USD. Rocni pojisteni cini na tuto lod priblizne 8500 USD. Pokud si tedy pojisteni dovoli pouze rekneme 30% majitelu lodi/letadel, bude logicky 70% nehod nezaznamenanych, protoze proste nemaji pojistku. Myslim, ze bych tedy statistiku nehod nechal na Policii a udaje komercni pojistovny nebral moc vazne. Ziji tady uz 7 let a nikdy jsem o pojistovne Lloyd neslysel ( tim nevylucuji, ze existuje).
Timhle uzaviram debatu k memu clanku a pokud nekdo nenapise neco skutecne zajimaveho, podlozeneho fakty a nebo duveryhodnym zdrojem, nebudu se k tomu vyjadrovat. Nechci se tu handrkovat s lidmi, kteri o tomto moc nevi a jen spekuluji o necem o cem slyseli od kamarada.
Ale jak jsem psal, jakekoliv nove informace o Bermudskem trojuhelniku s radosti privitam. Nepovazuji se taky za zadneho experta v teto oblasti, jen pisu o tom, co me zajima.
Vsechny zdravi Pavel Karasek
.jpg){kind=spacer}
