Vraky Baltiku – dřevěná plachetnice Žaglowiec
Potápění na vracích v Baltském moři je velmi dobrodružné. A emoce jsou ještě větší, pokud se jedná o potápění na vraku plachetnice, která se potopila před více než 200 lety.
Tak je to i v případě vraku, který se nachází 23 mil na severovýchod od Leby.Vrak plachetnice, který objevilo v roce 2004 potápěčské centrum v Lebě je jedním z nejlépe zachovaných vraků tohoto typu, který byl zatím v polských vodách nalezen. díky specifickým vlastnostem těchto vod se zachoval téměř celý trup lodi, který vyčnívá 4 metry nad mořské dno. Leží na kýlu v hloubce 38 metrů.
Dvojstěžňová plachetnice o délce 24 metry a šířce 7 metrů mohla naložit 200-250 tun nákladu. Plula pravděpodobně pod anglickou vlajkou a potopila se na začátku XIX. století, mezi lety 1810 – 1830.
Toto datování bylo provedeno na základě analýzy keramického nádobí a fajfky, které byly nalezeny v srpnu 2004 při výzkumných pracích prováděných Centrálním námořním muzeem. Předměty nalezené uvnitř vraku pochází z přelomu XVIII. a XIX. století a většina z nich byla vytvořena na britských ostrovech. Struktura nákladu dále vypovídá, že trasa lodi vedla z jednoho z baltských přístavů dále na západ. Tvar lodi a pravděpodobné oplachtění naznačuje, že se pravděpodobně jednalo o loď podobnou brize nebo barku.
Oba stěžně měli podle dochovaných stop podobnou velikost, proto se nejednalo a galeasu, které měly přední stěžeň vyšší a byly v té době na Baltu často využívány. V podpalubí lodi se dosud nachází dřevěné sudy, dlouhé asi 1 metr a široké 70cm, obsahují zvířecí lůj. Na zádi se nachází volně ložený organický materiál, zřejmě konopí nebo len. To byl zřejmě hlavní náklad lodi, v té době na Baltu dosti populární.
Potápění na tomto vraku je jedním z nejhezčích potápěčských zážitků, jaký je v Polsku možné zažít. Nachází se dost daleko od břehu a proto je zde téměř vždy dobrá viditelnost, často větší než 25 metrů. I přes hloubku 38 metrů se nejedná o příliš těžký ponor. Tvar vraku zajišťuje snadnou navigaci a nenachází se zde ani rybářské sítě. Ponor je však zapotřebí plánovat jako dekompresní a i vzhledem k obvyklé teplotě vody 4°C je lépe použít dekompresní plyny, které dekompresi urychlí. Nejvyšší bod vraku se nachází v hloubce 33m a při dobré viditelnosti je odtud vidět celý vrak. Tady také většinou začínáme prohlídku vraku.
Na přídi je dosud jasně patrné kování, kotevní zařízení a nachází se zde i 3 metry vysoká kotva. Trup lodi tvoří vnitřní a vnější obšívka z prken připevněných dřevěnými kolíky na příčná dubová žebra. Šířka boků lodi se pohybovala kolem 22cm. Uvnitř lodi jsou také dosud jasně patrné zbytky paluby, mnoho dalších konstrukčních elementů a také základny dvou stěžňů. Asi uprostřed lodi se nachází ještě jedna kotva, trochu menší o výšce asi 2,5metru a pozůstatky kabestánu, jakéhosi dřevěného bubnu sloužícího k navíjení lan. Poblíž se nachází i dvě dřevěné pumpy původně sloužící k čerpání vody z podpalubí.Záď lodi je nejvíce poničena, pravděpodobně díky vlečným sítím používaným rybáři v Baltu. Ale je zde dosud patrný mechanismus kormidla.
Celý vrak není velký, ale důkladně si ho prohlédnout zabere nejméně 25-30 minut, což je spojeno s nutností provést dekompresi i v případě použití nitroxu. Nesnadný je i transport na vrak neboť při použití standardní lodi, které jsou používány pro potápění na Baltu zabere kolem 3 hodin.
Potápěči by si také měli být vědomi historické hodnoty vraku a věnovat náležitou pozornost tomu, aby ho nepoškodili!
Další podrobné informace o potápění na polských vracích je možné získat u Silvestra Pěkníka, klub potápěčů Alvin Ostrava, nebo ZDE!
text: Roman Virt, IANTD AEANx instr. trainer, Tomasz Žabierek IANTD TMx instr. trainer
foto: Tomasz Žabierek IANTD TMx instr.trainer http://www.hogarthian.pl
.jpg){kind=spacer}
