Vraky Baltu – Torpédový člun S50

text: Roman Virt IANTD AEANx instr. trainer, Tomasz Zabierek IANTD TMX instr. trainer, Waldemar Ossowski
fotografie: Tomasz Zabierek
obrázky: Wojciech Jechna IANTD NTMX instr.

Necelých 15 námořních mil na severovýchod od Łeby leží v hloubce 32metrů romantický vrak, jehož historie se začala psát před více než sto lety.
V druhé polovině XIX. století začala být v námořních bitvách čím dál tím častěji používána nová zbraň – torpéda. Během krátké doby se začaly torpédomety montovat na lodě téměř všech typů.

Nahoře v dobách své největší slávy, dole parní kotel

Objevily se i nové typy lodí určené speciálně pro tuto výzbroj – torpédové čluny. A s nimi přišla i nová taktika – početné eskadry torpédových člunů útočily na málo obratné a těžce opancéřované křižníky a bitevní lodě. Malé torpédové čluny byly těžkým cílem pro tehdejší děla a palubní zbraně. 
Nabití a zamíření děla menší ráže tehdy vyžadovalo kolem jedné minuty času a ruční palné zbraně a kartáčové střely pro torpédové čluny nebyly příliš nebezpečné. Hlavní zbraní těchto člunů byla velká rychlost. Díky ní se mohly přiblížit k  bitevníkům a zasáhnout je. Proto se při stavbě torpédových člunů začaly používat nové štíhlé tvary trupu a výkonné motory. První torpédové čluny měly poměr délky k šířce asi 8:1, zatímco modernizované čluny již 10:1. To s sebou přinášelo i určité nevýhody těchto plavidel. Tyto čluny nebyly příliš stabilní v náročných podmínkách na moři, a proto mohly být používány pouze za dobrého počasí. 

V roce 1883 krátce po zahájení masové výroby torpédových člunů v anglických a francouzských loděnicích tato plavidla začala pro německé válečné námořnictvo vyrábět i loděnice Ferdinanda Schichaua v Elblągu. V krátké době se stala významným producentem těchto člunů.

Jedním z nich byl i člun s kódovým označením S50 a právě jeho vrak leží u Leby.

Byl spuštěn na vodu 4. listopadu 1889 a 10. dubna byl zařazen do služby. Byl jedním ze série 6 identických torpédových člunů označených S48 – S57.
Vlevo: kormidlo a lodní šroub

Výzbroj prvotní verze člunu tvořily dvě revolverová děla Hotchkiss ráže 37 mm – jedno na přídi a druhé na zádi. Od roku 1893 je nahradilo jedno dělo ráže 50 mm. Kromě děl byl S50 vybaven i jedním příďovým a dvěma palubními torpédomety ráže 350 mm. Později při přestavbě byly palubní torpédomety demontovány a kvůli zvýšení výkonu parního stroje byl postaven druhý komín. V listopadu roku 1910 byl člun S50 přestavěn na minolovku a jeho kódové označení změněno na T50.
S50 se potopil 28.září 1914 v bouři. V průběhu 28 let služby na moři se tak nezúčastnil žádné opravdové námořní bitvy. Dole: jednoduchý konstrukční nákres

Potápění na vraku S50 je jedním z „typických baltských vrakových dobrodružství“. Přes malý rozměr plavidla působí mnohem větším dojmem. Je to proto, že velká část vraku je opletena rybářskými sítěmi s plováky, které je majestátně zdvihají nad vrak. Nejsou pro potápěče obzvláště nebezpečné, ale vytváří na vraku velmi romantické klima. Vrak leží na kýlu a ponory obvykle zahajujeme od zádi. Je to nejlépe zachovaná část člunu. Přes pokročilou korozi lodního trupu je zde dosud jasně viditelná ploutev kormidla i lodní šroub zarytý do dna. Celý vrak je porostlý mušlemi, jen občas pod nimi vystupují kovové elementy lodní konstrukce.
Vlevo: pozůstatky přídě

Střed lodi je již velmi poškozen korozí a je zde velké množství potrhaných rybářských vlečných sítí. Naštěstí jsou sítě v této části vraku velmi silné a zamotání se a uvíznutí naštěstí nehrozí. Síť překrývá i místo, kde bylo původně namontováno dělo ráže 50 mm. Naštěstí díky bouřím a proudům bylo toto dělo odkryto a nyní leží na dně u lodního boku. Všude kolem vraku se nachází množství různých elementů lodní výstroje – lodní lana, navijáky a mnoho dalších částí výbavy. Dále směrem k přídi se nachází pozůstatky lodní strojovny, především kotel a parní stroj. Původně se jednalo se o tříválcový parní motor o výkonu 1571 koní a kotel podobný těm, které byly používány v parních lokomotivách. Díky nim S50 dosahoval tehdy závratné rychlosti 21 uzlů. 
Vpravo: potápění na S50 je romantické

S50 mohl vézt až 30 tun uhlí. Později byl lodní kotel nahrazen účinnějším kotlem roztápěným mazutem. Příď je bohužel velmi málo zachovalá, jen s velkou dávkou fantazie je možné se domýšlet, kde byly vstupy do podpalubí a další části paluby. Zde návštěva tohoto historicky zajímavého vraku končí a začíná vynořování.

Technické parametry torpédového člunu S50:
délka - 44.2 m
šířka - 5 m
ponor - 1,41m na přídi a 2,70 m na zádi
výtlak – 152 tun
maximální rychlost – 21 uzlů
dosah – 2160 námořních mil při 10 uzlech
650 námořních mil při 17 uzlech
posádka – 1 důstojník, 15 námořníků
Vlevo: celkový boční pohled

Pohon:
Tříválcový parní stroj s výkonem 1571 koní a kotel podobného typu, jenž byl používán v parních lokomotivách, zásoba uhlí činila 30 tun. V roce 1909 byl tento typ kotle nahrazen kotlem roztápěným mazutem, člun pak mohl vézt až 26 tun mazutu.

Pro www.divestar.cz  IANTD CE - PL, CZ