Vrakové potápění v Baltu - zápisky Jana Dobrodruha

Nahoře: autor (červený)  s kolegou, před  trimixovým ponorem. Vpravo nahoře: typická stavba baltské riviéry......Vpravo: útroby Hestie skrývají množství nepitelných lahví...


Příprava
Není nad to, mít přípravu a dobrou. Včera byl přílet na místo už ve čtyři hodiny ráno, celé Polsko nebyl žádný člověk, který by mne předjel,  snad až na konci cesty jedna Audina, co si vzápětí obrousila spodek auta o vynikající silnice až jiskry létaly. Ráno mi přišlo do auta z moře a mlhy. Celý kraj se tu probouzel a koupal v tichu a záplavě ohně. Cela zátoka byla jak sopečná láva, když se vlny houpaly jedna přes druhou a skrývaly brázdy po lodích, slunce se probouzelo do světa.Helská kosa je staré vyletni místo a dnes je rivierou pro Poláky, je tu celkem mrtvo a sezóna začne naplno až příští týden - naštěstí. Jsou tu desítky starých hospůdek v Kašubskem stylu - kašubove jsou místní národ, který v minulosti patřil mezi loupeživé odnože Slovanů. Celý poloostrov má opravdu tvar kosy a je posetý vojenskými bunkry a majáky.

  

Kuchyně je tu úžasná, velké množství ryb na tisíce způsobů. Zatím tu vede uzený losos, sleď v kyselé smetaně a pirohy plněné hříbky a kapustou. Pivo, podle místních zpráv, je potřeba pít v malých sklenicích, protože tak rychle nezteplá - můj návrh do velkých sklenic dávat led se neuchytil .... Škoda že musím myslet na linii :-)

 

Zdejší zajímavosti je Foka - a její Fokárium - Foka je druh tuleně, který žije výhradně na Baltu - jsou velkou turisticko u atrakci :-)
Ráno jsem vstal asi brzy, už v půl sedmé mě otravoval puchýř, co tu sviti a na modré obloze není ani mrak. Pohledem na hodinky zůstávám v omylu, že je osm hodin a tak následuje toaleta (zkrácená verze), snídani a oblékání, při kterém zjišťuji svůj časový omyl a tak zase uléhám do postele ... 

Čeká mne dnes 8 hodin na moři, takže málo jídla do sebe, trocha jídla s sebou .... Jsem šťastný, na pokoji vybouchla bomba potápěčské výstroje, oblečení, nabíječek - neuklízím :-)

Ráno
Ráno mi funguje ještě pracovní budíček, nic nezazvoní a stejně se probudím - takže jsem na nohách už v půl sedmé. Trocha hygieny člověka ještě nezabila, ale úklid je vskutku zbytečná záležitost.

Vyrazím do města na snídani, popravdě si dám jen kávu a jídlo si odnesu na loď mimo své tělo v sáčku. Dobře si pamatuji vlny a jejich účinky na dobrou snídani a sílu moře, vzít si všechno zpět. Mezi potravu na loď si ovšem pašuji i kus vynikajícího uzeného lososa.

Nahoře foky na stojanu, vpravo ve Fokáriu...

  

Proč se vůbec potápět?
Den potápěče se skládá z hekaní a funění při nošení výstroje, s neustalým taháním se s pitnou vodou - dehydratace je náš nepřítel a v neposlední řadě neustalým odskakováním na malou - voda zase musí ven... A plněním lahvi, které si nosí člověk na zádech a musí moc dobře vědět, co si tam namíchal.

  

         Nalodění proběhlo v pořádku a vypluti z přístavu nedá tušit - nebo dává tušit co se stane - modrá obloha a svítící puchýř. Všichni na palubě dříve nebo později poskakujeme ve spodním prádle, ale pak nastane čas T - do gumy. Aktivně tomuto povelu napomohla blížící si se bouře, s blesky, které padají přímo do hladiny.... Zajímavý začátek....
    Tak a už jsem tam - ticho, šumění bublin a nikde nikdo. Jen ten proud moře je hodně silný a výdechy mne trhá od pusy v pravém úhlu. Tak hurá dolů - 35 metru a jsem na vraku. Kontroluji si světlo, sháním Buddiho - potápěčského kolegu a vyrážím do vraku. Je to menši nákladní loď....

Zcela vlevo organizátor a největší český znalec  wrakového a tx potápění na Baltu S.  Pěkník - Alvin Ostrava, na svém čestném místě se jmenovkou na lodi Hestia.

Druhý ponor byl na lodní bagr, který těžil písek ze dna, je ve 45 metrech. Voda má nahoře zase silný proud, ale dole je ticho a zima - 5 stupňů. Pomalu se vracím nahoru a najednou jsem si všimnul, že jsem si vzal láhev s jinou směsí - no to je radost... Jak asi bude vypadat můj návrat, když jsem počítal s jinou ...

Návrat se protáhl hodně dlouho, moje láhev měla jiné % kyslíku a tak jsem tam pod vodou zůstal místo 10 minut, minut 30 ... No co se dá dělat, lepší než zůstat navždy.

Vysmáté duo ze Zlína.....

Na hladině na palubě čeká vždy dobrá káva a povídání. Zpravidla mlčím jako zařezaný a s nikým nechci vůbec mluvit ... to se mi ponor libí, když mlčím ještě večer.

Vracíme se při západu slunka do přístavu, jsem lehce opálený, spokojený a natěšený zapadnout do místní hospůdky na Surowku .....
Jan Dobrodruh Jirásko

Váš komentář ke článku: Reakce na anonci na Scuba-cz

Tak jako ze clanky na divestaru jinak ctu velmi rad (obzvlast od Petra Wagnera), tenhle se opravdu nepoved. Jak jsem staval, jak jsem nesnidal, jak jsem neuklizel, jak jsem cural a jak jsem s nikym nemluvil. Zrejme nejvetsi zazitek pro autora je byt sam se sebou, coz se mu da na druhou stranu jen zavidet... O Helu a potapeni tam toho opravdu moc neni.
Na tenhle clanek plati vsechno to, co tady pise stracca...
Premek
  








********************************************










 









 














Potápění se vzduchem
je lidské, s trimixem
božské (motto IANTD)